Přejít na hlavní obsah
AKTUALITA: Často ještě letní den, v noci od západu další studená fronta

Měsíc jako meteorologická stanice, zkoumat díky němu lze i klimatické změny na Zemi

První úspěšnou meteodružicí se stala v roce 1961 americká Tiros 1. Myšlenka sledování pozemského počasí z vesmíru se ale objevila už mnohem dřív. Jako naše „kosmické zrcadlo“ nám totiž může posloužit i Měsíc! Přesvědčit se o tom můžete tento týden, kdy se jeho srpek ukáže poblíž Venuše.

Popelavý svit
Popelavý svit Měsíce na snímku z 22. dubna 2023, zdroj: Foto: Pavel Gabzdyl

Zvláště za jarních večerů nebo za podzimního svítání, kdy z našich zeměpisných šířek zastihneme měsíční srpek vysoko nad obzorem, můžeme vidět nejen část našeho souputníka ozdobenou zářícími růžky, ale i jeho Sluncem neosvětlenou stranu, která má ocelově šedivý nádech. Nejedná se o žádný klam, ale o známý jev zvaný popelavý svit, jehož příčina byla dlouho opředena tajemstvím (viz náš dřívější článek). Dnes víme, že se jedná o sluneční světlo odražené Zemí zpět směrem k Měsíci.

Pohled z Měsíce
Když budete stát na Měsíci, jas naší rodné planety poblíž jejího úplňku nebude pořád stejný. Bude totiž záležet, jaká její část k vám bude zrovna natočena, a kolik na ni bude oblačnosti nebo sněhové přikrývky. Už v roce 1833 ředitel pařížské observatoře François Arago proto přišel s nápadem, že jas popelavého svitu Měsíce by se dal využít k měření odraženého slunečního svitu od Země. Tehdy však ještě nebyly k dispozici přístroje, s jejichž pomocí by se něco takového dalo spolehlivě měřit. Na to si astronomové museli počkat až do 20. let minulého století, kdy Aragův krajan André-Louis Danjon k tomuto účelu sestrojil fotometrický přístroj, s jehož pomocí v letech 1926 až 1935 provedl více než 200 měření. Jeho pozorovací program obnovil další Francouz J. Dubois na observatoři v Bordeaux v roce 1940 a pokračoval v něm až do roku 1960.

Měsíc
Země je při pohledu z Měsíce nejjasnější v době, kdy se k němu natáčí Sluncem osvětlená Asie. Tato velká plocha pevniny totiž odráží nejméně třikrát více světla než oceány. Záběr z lunárního landeru HAKUTO-R ukazuje i plný stín Měsíce v Tichomoří., zdroj: ispace-inc.com

Zkoumání klimatických změn
Měření popelavého svitu Měsíce nám ukázala, že jasnost celé Země se liší nejen v průběhu dní, ale také sezónně (nejslabší jsou v srpnu a nejjasnější v říjnu), a dokonce i meziročně. Zájem vědců o měření Zemí odraženého svitu se pak znovu oživil v 90. letech 20. století a trvá dodnes, protože umožňuje sledovat změny globálního klimatu. Údaje za poslední tři roky například naznačují, že došlo k velmi mírnému poklesu celkového jasu Země, což může souviset s úbytkem jasných, nízko položených mraků nad oteplujícími se vodami podél tichomořského pobřeží Severní a Jižní Ameriky. Zajímavé také je, že měření prozatím nepotvrdila souvislost mezi celkovým jasem Země a sluneční aktivitou.

Život na cizích planetách
Kromě zkoumání klimatických změn lze ve svitu neosvětlené části měsíčního disku dokonce objevit i stopy života na naší planetě. V roce 2001 astronomové odhalili s pomocí Bokova dalekohledu na observatoři Kitt Peak ve spektru zemského svitu jak neklamné známky vegetace na pevninách, tak oceánského fytoplanktonu. K čemu nám to je? Tyto charakteristické znaky ve spektrech cizích světů by nám v blízké budoucnosti mohly prozradit případný život na exoplanetách!

Na vlastní oči
O tom, že je popelavý svit Měsíce nejen „zrcátkem“ užitečným pro studium naší planety, ale i skutečně pohledným doplňkem srpku, se můžete přesvědčit už v pondělí 22. května, a pak po několik následujících večerů. Dorůstající srpek ozdobený popelavým svitem bude totiž po západu Slunce výtečně viditelný nad západním až severozápadním obzorem. V pondělí, a zejména v úterý 23. května, pak bude měsíčnímu srpku dělat společnost i velmi jasná planeta Venuše. Tento pohled by si žádný obdivovatel nebe ani fotograf neměl nechat ujít.

Poloha
Poloha měsíčního srpku vůči Venuši 22. a 23. května 2023