Množství sněhu v Alpách za 100 let kleslo o třetinu, výjimkou jsou jen tři vysokohorské stanice na severu Alp
Jedním z často zmiňovaných projevů změny klimatu je přesun části srážek ze sněhových do dešťových. Týká se to přitom nejen nížin, ale i vyšších a horských poloh včetně Alp. V nich dokonce mezi lety 1920 a 2020 došlo k poklesu množství nového sněhu o celou třetinu, přesněji o 34 %. Což je opravdu dramatický propad. Přitom poměrně velké rozdíly panují i napříč Alpami – zatímco na severních oblastech je pokles zhruba 23procentní, v jihovýchodních částech činí zhruba 38 % a v jihozápadních regionech je to dokonce téměř polovina! Ukázaly to výsledky čerstvě publikované studie, která vychází z analýzy dat ze 46 stanic rozmístěných napříč celou alpskou oblastí. Přitom bylo nutné vypořádat se z různými typy záznamů – od moderních, pořizovaných často už automatizovanými systémy, po historické, které pozorovatelé pečlivě zapisovali do příslušných výkazů. Detailním analýzám pak byly podrobeny sezónní sumy nového sněhu (tedy součet všech denních výšek nové sněhové pokrývky za příslušné zimní období od listopadu do května).
Pokles množství sezónních sum sněhu se týkal téměř všech stanic s výjimkou tří v severní oblasti Alp, jejichž společným jmenovatelem je vysoká nadmořská výška (například švýcarská Arosa ve výšce 1878 m nad mořem) a kde naopak došlo k nárůstu. Hlavní příčinou poklesu sněhu je především nárůst teploty vzduchu. Ten činí 0,16 °C za dekádu a je statisticky významný pro všechny sledované lokality. Zajímavé je, že u srážek je pozorován slabý nárůst, zejména v severních oblastech Alp, což pak koreluje i s výše uvedeným nárůstem sezónní sumy sněhu pro nejvýše položená místa. Zajímavé je, že pro srážky ani teplotu vzduchu není patrná závislost zjištěných trendů na nadmořské výšce.
Z hlediska dlouhodobého vývoje lze výrazný pokles sněhových parametrů jednoznačně detekovat od 80. let minulého století. A tento pokles velice dobře kopíruje nárůst teploty vzduchu, který od té doby pozorujeme (nejen) v alpské oblasti. Poněkud komplikovanější je souvislost s množstvím srážek. Pro severní oblasti platilo do 80. let 20. století, že vyšší srážky vedou k vyšším sumám sněhu. Od té doby ale začal převažovat limitující vliv teploty vzduchu. V jižních a jihovýchodních oblastech je patrný významnější souvislost až od 80. let minulého století, kdy méně srážek znamená menší množství sněhu.
Rozdělení oblastí Alp (resp. stanic) na jihozápadní (modré tečky), jihovýchodní (červené) a severní (zelené tečky), zdroj: rmets.onlinelibrary.wiley.com
Průměrné dekádní trendy (tedy změny za desetiletí) pro jednotlivé stanice pro sníh (v %, nahoře), srážky (v %, uprostřed) a teplotu vzduchu (ve °C, dole). Modré (červené) trojúhelníčky znamenají pozitivní (negativní) trend, čtverečky jsou pro zanedbatelnou změnu. Plné symboly pak představují statisticky významné trendy, zdroj: rmets.onlinelibrary.wiley.com
Celkově nejvýraznější úbytky sněhu tedy panují v jihozápadní oblasti, zejména v nižších nadmořských výškách. Ty v tomto regionu totiž registrují vyšší průměrné teploty vzduchu ve srovnání se stanicemi v podobné nadmořské výšce v jihovýchodní oblasti Alp. Souvisí to s často rozdílným charakterem cirkulace v těchto regionech. V JZ části se významné srážky vyskytují téměř výhradně u frontálních systémů spojených se středomořskými nížemi, které jsou spojený s větry s jižní složkou, což vede k mírnějším podmínkám, které (v kontextu dlouhodobého oteplování atmosféry) stále častěji znamenají situaci, kdy v nižších nadmořských výškách padá spíše déšť než sníh. Naproti tomu v JV regionu zůstává výskyt nového sněhu – i když všude klesající – pozorovaný častěji díky dvěma faktorům – častějšímu výskytu teplotních inverzí, pod kterými se udržuje studený vzduch, a dále s pronikáním studeného vzduchu ze severovýchodu až východu. Ten pak interaguje s vlhčím a teplejším vzduchem v oblasti Jadranu, což napomáhá výskytu sněžení. V severních části Alp pak sněžení souvisí především s pronikáním chladného a vlhkého vzduchu ze severního kvadrantu. Tento vzduch je pak se na severním návětří nucen stoupat a vede k vydatným srážkám. Nicméně i zde, jak plyne z výše uvedeného, dlouhodobě stoupá sněžná čára a tedy i hranice sněžení.
21leté klouzavé průměry odchylek sezónních hodnot sum nového sněhu (nahoře), srážek (uprostřed) a teploty vzduchu (dole) pro jihozápadní (SW), severní (N) a jihovýchodní (SE) oblasti Alp, zdroj: rmets.onlinelibrary.wiley.com
Zjištěné závěry jsou sice v kontextu očekávání spojeném s nárůstem teploty během probíhající změny klimatu, nicméně kvantitativní odhady ukazují, že dopady tohoto úbytku nabývají stále více na významu. Důsledkem je například pokles obnovy ledovců vedoucí ve svém důsledku k jejich pozorovatelnému úbytku. Sníh je významným zdrojem vlhkosti, zejména v jarních měsících, kdy doplňuje zásoby vláhy a vodu v přehradách. A samozřejmě sníh má význam i v turismu. Pozorované trendy se budou do budoucna nejspíš dále prohlubovat, což zvyšuje nároky na změnu vodního hospodářství v prakticky celé oblasti Alp.
Pokles množství sezónních sum sněhu se týkal téměř všech stanic s výjimkou tří v severní oblasti Alp, jejichž společným jmenovatelem je vysoká nadmořská výška (například švýcarská Arosa ve výšce 1878 m nad mořem) a kde naopak došlo k nárůstu. Hlavní příčinou poklesu sněhu je především nárůst teploty vzduchu. Ten činí 0,16 °C za dekádu a je statisticky významný pro všechny sledované lokality. Zajímavé je, že u srážek je pozorován slabý nárůst, zejména v severních oblastech Alp, což pak koreluje i s výše uvedeným nárůstem sezónní sumy sněhu pro nejvýše položená místa. Zajímavé je, že pro srážky ani teplotu vzduchu není patrná závislost zjištěných trendů na nadmořské výšce.
Z hlediska dlouhodobého vývoje lze výrazný pokles sněhových parametrů jednoznačně detekovat od 80. let minulého století. A tento pokles velice dobře kopíruje nárůst teploty vzduchu, který od té doby pozorujeme (nejen) v alpské oblasti. Poněkud komplikovanější je souvislost s množstvím srážek. Pro severní oblasti platilo do 80. let 20. století, že vyšší srážky vedou k vyšším sumám sněhu. Od té doby ale začal převažovat limitující vliv teploty vzduchu. V jižních a jihovýchodních oblastech je patrný významnější souvislost až od 80. let minulého století, kdy méně srážek znamená menší množství sněhu.
Rozdělení oblastí Alp (resp. stanic) na jihozápadní (modré tečky), jihovýchodní (červené) a severní (zelené tečky), zdroj: rmets.onlinelibrary.wiley.com
Průměrné dekádní trendy (tedy změny za desetiletí) pro jednotlivé stanice pro sníh (v %, nahoře), srážky (v %, uprostřed) a teplotu vzduchu (ve °C, dole). Modré (červené) trojúhelníčky znamenají pozitivní (negativní) trend, čtverečky jsou pro zanedbatelnou změnu. Plné symboly pak představují statisticky významné trendy, zdroj: rmets.onlinelibrary.wiley.com
Celkově nejvýraznější úbytky sněhu tedy panují v jihozápadní oblasti, zejména v nižších nadmořských výškách. Ty v tomto regionu totiž registrují vyšší průměrné teploty vzduchu ve srovnání se stanicemi v podobné nadmořské výšce v jihovýchodní oblasti Alp. Souvisí to s často rozdílným charakterem cirkulace v těchto regionech. V JZ části se významné srážky vyskytují téměř výhradně u frontálních systémů spojených se středomořskými nížemi, které jsou spojený s větry s jižní složkou, což vede k mírnějším podmínkám, které (v kontextu dlouhodobého oteplování atmosféry) stále častěji znamenají situaci, kdy v nižších nadmořských výškách padá spíše déšť než sníh. Naproti tomu v JV regionu zůstává výskyt nového sněhu – i když všude klesající – pozorovaný častěji díky dvěma faktorům – častějšímu výskytu teplotních inverzí, pod kterými se udržuje studený vzduch, a dále s pronikáním studeného vzduchu ze severovýchodu až východu. Ten pak interaguje s vlhčím a teplejším vzduchem v oblasti Jadranu, což napomáhá výskytu sněžení. V severních části Alp pak sněžení souvisí především s pronikáním chladného a vlhkého vzduchu ze severního kvadrantu. Tento vzduch je pak se na severním návětří nucen stoupat a vede k vydatným srážkám. Nicméně i zde, jak plyne z výše uvedeného, dlouhodobě stoupá sněžná čára a tedy i hranice sněžení.
21leté klouzavé průměry odchylek sezónních hodnot sum nového sněhu (nahoře), srážek (uprostřed) a teploty vzduchu (dole) pro jihozápadní (SW), severní (N) a jihovýchodní (SE) oblasti Alp, zdroj: rmets.onlinelibrary.wiley.com
Zjištěné závěry jsou sice v kontextu očekávání spojeném s nárůstem teploty během probíhající změny klimatu, nicméně kvantitativní odhady ukazují, že dopady tohoto úbytku nabývají stále více na významu. Důsledkem je například pokles obnovy ledovců vedoucí ve svém důsledku k jejich pozorovatelnému úbytku. Sníh je významným zdrojem vlhkosti, zejména v jarních měsících, kdy doplňuje zásoby vláhy a vodu v přehradách. A samozřejmě sníh má význam i v turismu. Pozorované trendy se budou do budoucna nejspíš dále prohlubovat, což zvyšuje nároky na změnu vodního hospodářství v prakticky celé oblasti Alp.
