Nedávné vlny veder v západním Středomoří nemají v posledním tisíciletí obdoby
Obecně lze za vlnu veder označit období abnormálně horkého počasí, které trvá několik dní. Jednotná definice pro vlnu veder neexistuje zejména kvůli regionálním klimatickým odlišnostem. Protože v některých oblastech, např. ve Skandinávii, představuje mimořádné horko teplota nad 25 °C, ale třeba ve Středomoří to může být až nad 35 °C. Špatnou zprávou je, že rozsah a četnost vln veder se v posledních desetiletích zvýšily. V Evropě vlny veder nejvíce postihují Středomoří, kde se kromě abnormálně vysokých teplot na pevnině mohou vyskytnout i vysoké povrchové teploty moře, které pak často vedou k vzniku mořských vln veder. Středomoří obecně patří mezi nejvíce zasažené oblasti světa, pokud jde o dopady klimatických změn. To s sebou přináší velké riziko, protože pro představu tato oblast představuje domov pro více než 510 milionů lidí.
Obr. 1 Rekonstrukce teplotních anomálií v období květen–září od roku 1119 n. l. Oranžová čára představuje rekonstrukci založenou na letokruhové analýze. Šedá čára představuje nejistotu rekonstrukce. Tmavě hnědá čára představuje 11letý klouzavý průměr. Zelená čára ukazuje data z instrumentálního pozorování. Plná zlatá čára představuje data z Berkeley Earth Observatory. Modrá čára představuje multimodelový průměr z EURO-CORDEX, zdroj: nature.com
Letní období 2022 a 2023 byla příkladem negativních dopadů klimatických změn v oblasti Středozemního moře. V těchto letech zejména západní Středomoří zažilo vlny veder historických rozměrů. Studie publikována v roce 2024 v časopise Nature Climate and Atmospheric Science uvádí, že tyto události byly bezprecedentní, teploty dosáhly rekordních hodnot, a to jak v instrumentálním období, tak v tisíciletém kontextu (Obr. 1). Obr. 1 ukazuje vývoj teplotních anomálií v období květen–září v západním Středomoří od roku 1119 n. l. na základě teplotní rekonstrukce z letokruhové analýzy a přístrojových měření od roku 1890. Z Obr. 1 je patrné, že roky 2022 a 2023 patří k těm nejteplejším s teplotními anomáliemi +3,6 °C a +2.9 °C.
Na základě téměř 1000leté teplotní rekonstrukce lze tvrdit, že perioda opakování teplotních extrémů z let 2022 a 2023 byla před rokem 2022 menší než jednou za 10 000 let, což naznačuje minimální přirozený výskyt (bez antropogenního vlivu) těchto extrémů. Instrumentální data z období 1901–2021 však naznačují zvýšenou, i když stále vzácnou četnost, a to s dobou opakování přibližně jednou za 1000 let. Podle budoucích klimatických projekcí se četnost těchto extrémů zvyšuje v závislosti na RCP (Representative Concentration Pathways). Připomeňme, že RCP (v překladu do češtiny reprezentativní směry vývoje koncentrací) představují čtyři trajektorie (RCP2.6, RCP4.5, RCP6 a RCP8.5) koncentrací skleníkových plynů přijaté IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change). Označení jednotlivých trajektorií vyplývá z možného rozsahu hodnot radiačního působení skleníkových plynů v roce 2100 (2,6; 4,5; 6; resp. 8,5 W/m2) v porovnání s rokem 1750. Takže perioda opakování teplotních extrémů v západním Středomoří je přibližně jednou za 950 let pro rok 2022 a za 40 let pro rok 2023 dle RCP2.6; jednou za 75 let pro rok 2022 a 16 let pro rok 2023 dle RCP4.5; a až jednou za 7 let pro rok 2022 a jednou za 4 roky pro rok 2023 podle RCP8.5. Vývoj teplot v západním Středomoří pro zmíněné RCP je zobrazen na obr. 1 vpravo.
Obr. 2 Teplotní anomálie v období květen–září 2022 (nahoře) a 2023 (dole) ve srovnání s dlouhodobým průměrem 1940–2000 na základě reanalyzovaných dat ERA5, zdroj: nature.com
Během období od května do září 2022 byly zaznamenány v západním Středomoří extrémně vysoké teploty vzduchu, což vedlo k rovněž i vysokým povrchovým teplotám moře (Obr. 2). Povrchové teploty moře byly tak extrémní, že překročily instrumentální záznamy o více než čtyři směrodatné odchylky a způsobily rekordní mořské vlny veder. Jinými slovy jsou tyto hodnoty tak vzácné, že se s nimi v minulosti buď vůbec nesetkáváme, nebo jen jednou za několik tisíc let.
Jaké jsou možné příčiny extrémně vysokých teplot v letech 2022 a 2023?
Rok 2023 byl nejteplejším od roku 1850 (následně byl ale překonán rokem 2024). Tyto vysoké teploty byly způsobeny působením několika faktorů. Prvním faktorem je změna klimatu způsobená antropogenním zvyšováním koncentrací skleníkových plynů. Dalšími faktory pak byly atlantická multidekádová oscilace a silný jev El Niño, který začal v červnu 2023. Teploty v západním Středomoří v období květen–září byly mimořádně vysoké, ale v porovnání s rokem 2022 byly nižší. V těchto letech se vyskytly kontrastní podmínky v Pacifiku: El Niño (teplá fáze Jižní oscilace) v roce 2023 a La Niña (chladná fáze Jižní oscilace) v roce 2022. Z čehož vyplývá, že tyto jevy významně neovlivňují teploty v západním Středomoří (korelace mezi ENSO a teplotami v západním Středomoří jsou slabé). Podle další hypotézy mohla tyto extrémní teploty ovlivnit indická dipólová oscilace (IOD – Indian Ocean Dipole, oficiální český termín zatím neexistuje). IOD představuje velmi zjednodušeně řečeno Jižní oscilaci v Indickém oceánu. Tato hypotéza ale naráží na rozdílné fáze IOD během let 2022 a 2023, kdy v roce 2022 byla tato oscilace v záporné fázi a v roce 2023 ve fázi neutrální. Z toho vyplývá, že klima v západním Středomoří spíše ovlivňují středomořské a atlantické povrchové teploty moří. Takže klima je zde ovlivňováno ve větší míře regionálními vlivy.
Celkově tak byly extrémní podmínky v západním Středomoří v letech 2022 a 2023 (Obr. 2) pravděpodobně způsobeny kombinací několika faktorů. V těchto letech oblast sužoval srážkový deficit, který vedl výjimečnému půdnímu suchu. Tyto podmínky na základě pozitivní zpětné vazby způsobují další zvýšení teplot. Při intenzivním půdním suchu se povrch díky nedostatečnému výparu nemůže ochlazovat, takže se intenzivně prohřívá a od něj se prohřívá i přilehlá vzduchová hmota. Dále nad oblastí přetrvávala oblast vysokého tlaku vzduchu. V tomto případě se jednalo o málo pohyblivou subtropickou tlakovou výši. V neposlední řadě k extrémním teplotám přispěly už zmíněné povrchové teploty moře v Atlantiku a Středomoří. Tyto teplotní anomálie ve Středomoří představují významné riziko, neboť přispívají nejen ke zvýšené četnosti a intenzitě regionálních vln veder, ale také zvyšují výpar, což může zvýšit extrémy letních srážek v přilehlých oblastech. Tyto srážkové extrémy bylo možné pozorovat např. v září 2023 v Libyi, kam medikán Daniel přinesl extrémní srážky a následně bleskové povodně, které si vyžádaly tisíce obětí. Medikán sem přinesl také rekordně vysoký čtyřiadvacetihodinový úhrn srážek v historii tamních meteorologických měření, a to 414 mm.
Obr. 3 Anomálie povrchových teplot Středozemního moře zachycená družicí Sentinel-2 dne 22. 6. 2025 - na západě přesáhla i 5 °C, zdroj: copernicus.eu
Vlny veder v této (a taky přilehlé) oblasti s sebou přinášejí celou řadu negativních faktorů. Sem můžeme zařadit silná sucha, která vedou k rekordně nízkým průtokům řek. Sucha následně zvyšují riziko lesních požárů a degradaci lesních porostů, dále pak narušují zásobování sídel pitnou vodou. Extrémně vysoké teploty způsobily také významný ústup ledovců v Alpách a Pyrenejích. Nejsmutnějším faktem je, že v důsledku vln veder dochází ke ztrátám lidských životů. Vlny veder v roce 2022 si v Evropě vyžádaly přibližně 60 000 lidských životů. Obr. 3 ukazuje, že v letech 2022 a 2023 nebyly extrémní teploty ve Středozemním moři poslední. V letech 2024 a 2025 pokračují tyto extrémy nadále. Na závěr připomeňme, že velmi vysoké povrchové teploty Středozemního moře v roce 2024 přispěly k jedné z nejničivějších povodní ve střední Evropě v polovině září 2024.
Obr. 1 Rekonstrukce teplotních anomálií v období květen–září od roku 1119 n. l. Oranžová čára představuje rekonstrukci založenou na letokruhové analýze. Šedá čára představuje nejistotu rekonstrukce. Tmavě hnědá čára představuje 11letý klouzavý průměr. Zelená čára ukazuje data z instrumentálního pozorování. Plná zlatá čára představuje data z Berkeley Earth Observatory. Modrá čára představuje multimodelový průměr z EURO-CORDEX, zdroj: nature.com
Letní období 2022 a 2023 byla příkladem negativních dopadů klimatických změn v oblasti Středozemního moře. V těchto letech zejména západní Středomoří zažilo vlny veder historických rozměrů. Studie publikována v roce 2024 v časopise Nature Climate and Atmospheric Science uvádí, že tyto události byly bezprecedentní, teploty dosáhly rekordních hodnot, a to jak v instrumentálním období, tak v tisíciletém kontextu (Obr. 1). Obr. 1 ukazuje vývoj teplotních anomálií v období květen–září v západním Středomoří od roku 1119 n. l. na základě teplotní rekonstrukce z letokruhové analýzy a přístrojových měření od roku 1890. Z Obr. 1 je patrné, že roky 2022 a 2023 patří k těm nejteplejším s teplotními anomáliemi +3,6 °C a +2.9 °C.
Na základě téměř 1000leté teplotní rekonstrukce lze tvrdit, že perioda opakování teplotních extrémů z let 2022 a 2023 byla před rokem 2022 menší než jednou za 10 000 let, což naznačuje minimální přirozený výskyt (bez antropogenního vlivu) těchto extrémů. Instrumentální data z období 1901–2021 však naznačují zvýšenou, i když stále vzácnou četnost, a to s dobou opakování přibližně jednou za 1000 let. Podle budoucích klimatických projekcí se četnost těchto extrémů zvyšuje v závislosti na RCP (Representative Concentration Pathways). Připomeňme, že RCP (v překladu do češtiny reprezentativní směry vývoje koncentrací) představují čtyři trajektorie (RCP2.6, RCP4.5, RCP6 a RCP8.5) koncentrací skleníkových plynů přijaté IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change). Označení jednotlivých trajektorií vyplývá z možného rozsahu hodnot radiačního působení skleníkových plynů v roce 2100 (2,6; 4,5; 6; resp. 8,5 W/m2) v porovnání s rokem 1750. Takže perioda opakování teplotních extrémů v západním Středomoří je přibližně jednou za 950 let pro rok 2022 a za 40 let pro rok 2023 dle RCP2.6; jednou za 75 let pro rok 2022 a 16 let pro rok 2023 dle RCP4.5; a až jednou za 7 let pro rok 2022 a jednou za 4 roky pro rok 2023 podle RCP8.5. Vývoj teplot v západním Středomoří pro zmíněné RCP je zobrazen na obr. 1 vpravo.
Obr. 2 Teplotní anomálie v období květen–září 2022 (nahoře) a 2023 (dole) ve srovnání s dlouhodobým průměrem 1940–2000 na základě reanalyzovaných dat ERA5, zdroj: nature.com
Během období od května do září 2022 byly zaznamenány v západním Středomoří extrémně vysoké teploty vzduchu, což vedlo k rovněž i vysokým povrchovým teplotám moře (Obr. 2). Povrchové teploty moře byly tak extrémní, že překročily instrumentální záznamy o více než čtyři směrodatné odchylky a způsobily rekordní mořské vlny veder. Jinými slovy jsou tyto hodnoty tak vzácné, že se s nimi v minulosti buď vůbec nesetkáváme, nebo jen jednou za několik tisíc let.
Jaké jsou možné příčiny extrémně vysokých teplot v letech 2022 a 2023?
Rok 2023 byl nejteplejším od roku 1850 (následně byl ale překonán rokem 2024). Tyto vysoké teploty byly způsobeny působením několika faktorů. Prvním faktorem je změna klimatu způsobená antropogenním zvyšováním koncentrací skleníkových plynů. Dalšími faktory pak byly atlantická multidekádová oscilace a silný jev El Niño, který začal v červnu 2023. Teploty v západním Středomoří v období květen–září byly mimořádně vysoké, ale v porovnání s rokem 2022 byly nižší. V těchto letech se vyskytly kontrastní podmínky v Pacifiku: El Niño (teplá fáze Jižní oscilace) v roce 2023 a La Niña (chladná fáze Jižní oscilace) v roce 2022. Z čehož vyplývá, že tyto jevy významně neovlivňují teploty v západním Středomoří (korelace mezi ENSO a teplotami v západním Středomoří jsou slabé). Podle další hypotézy mohla tyto extrémní teploty ovlivnit indická dipólová oscilace (IOD – Indian Ocean Dipole, oficiální český termín zatím neexistuje). IOD představuje velmi zjednodušeně řečeno Jižní oscilaci v Indickém oceánu. Tato hypotéza ale naráží na rozdílné fáze IOD během let 2022 a 2023, kdy v roce 2022 byla tato oscilace v záporné fázi a v roce 2023 ve fázi neutrální. Z toho vyplývá, že klima v západním Středomoří spíše ovlivňují středomořské a atlantické povrchové teploty moří. Takže klima je zde ovlivňováno ve větší míře regionálními vlivy.
Celkově tak byly extrémní podmínky v západním Středomoří v letech 2022 a 2023 (Obr. 2) pravděpodobně způsobeny kombinací několika faktorů. V těchto letech oblast sužoval srážkový deficit, který vedl výjimečnému půdnímu suchu. Tyto podmínky na základě pozitivní zpětné vazby způsobují další zvýšení teplot. Při intenzivním půdním suchu se povrch díky nedostatečnému výparu nemůže ochlazovat, takže se intenzivně prohřívá a od něj se prohřívá i přilehlá vzduchová hmota. Dále nad oblastí přetrvávala oblast vysokého tlaku vzduchu. V tomto případě se jednalo o málo pohyblivou subtropickou tlakovou výši. V neposlední řadě k extrémním teplotám přispěly už zmíněné povrchové teploty moře v Atlantiku a Středomoří. Tyto teplotní anomálie ve Středomoří představují významné riziko, neboť přispívají nejen ke zvýšené četnosti a intenzitě regionálních vln veder, ale také zvyšují výpar, což může zvýšit extrémy letních srážek v přilehlých oblastech. Tyto srážkové extrémy bylo možné pozorovat např. v září 2023 v Libyi, kam medikán Daniel přinesl extrémní srážky a následně bleskové povodně, které si vyžádaly tisíce obětí. Medikán sem přinesl také rekordně vysoký čtyřiadvacetihodinový úhrn srážek v historii tamních meteorologických měření, a to 414 mm.
Obr. 3 Anomálie povrchových teplot Středozemního moře zachycená družicí Sentinel-2 dne 22. 6. 2025 - na západě přesáhla i 5 °C, zdroj: copernicus.eu
Vlny veder v této (a taky přilehlé) oblasti s sebou přinášejí celou řadu negativních faktorů. Sem můžeme zařadit silná sucha, která vedou k rekordně nízkým průtokům řek. Sucha následně zvyšují riziko lesních požárů a degradaci lesních porostů, dále pak narušují zásobování sídel pitnou vodou. Extrémně vysoké teploty způsobily také významný ústup ledovců v Alpách a Pyrenejích. Nejsmutnějším faktem je, že v důsledku vln veder dochází ke ztrátám lidských životů. Vlny veder v roce 2022 si v Evropě vyžádaly přibližně 60 000 lidských životů. Obr. 3 ukazuje, že v letech 2022 a 2023 nebyly extrémní teploty ve Středozemním moři poslední. V letech 2024 a 2025 pokračují tyto extrémy nadále. Na závěr připomeňme, že velmi vysoké povrchové teploty Středozemního moře v roce 2024 přispěly k jedné z nejničivějších povodní ve střední Evropě v polovině září 2024.
