Hurikánová sezona v Atlantiku by letos mohla být klidnější
Tropické cyklony, v severním Atlantiku označované jako hurikány, patří mezi meteorologické jevy s potenciálně velmi závažnými dopady, zejména pro pobřežní oblasti Karibiku, Severní Ameriky a části Střední Ameriky (Obr. 1). Jejich vznik závisí na souběhu několika podmínek, především na dostatečně teplé mořské hladině, vysoké vlhkosti v nižších a středních vrstvách troposféry, instabilním zvrstvení a slabém vertikálním střihu větru, který umožňuje další organizaci konvekce. Aktivitu jednotlivých sezon přitom neovlivňují jen lokální podmínky nad tropickým Atlantikem, ale i širší klimatické faktory, například fáze jižní oscilace (ENSO z angl. El Niño - Southern Oscillation). V tomto článku se podíváme podrobněji, jaké jsou aktuální prognózy pro hurikánovou sezónu 2026 v severním Atlantiku.
Obr. 1 Satelitní snímek hurikánu Erin, zdroj: star.nesdis.noaa.gov
Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) ve svém letošním výhledu předpokládá v severním Atlantiku spíše podprůměrnou hurikánovou sezonu. Ta oficiálně trvá od 1. června do 30. listopadu a podle aktuálních odhadů je pravděpodobnost podprůměrného průběhu 55 %, zatímco pravděpodobnost sezony blízké dlouhodobému normálu činí 35 %. Šance na nadprůměrně aktivní sezonu je podle predikcí pouze desetiprocentní.
Během letošní sezony se podle predikcí vytvoří přibližně 8 až 14 pojmenovaných tropických bouří, tedy systémů s rychlostí větru přesahující 63 km/h. Z nich by se 3 až 6 mohlo dále vyvinout v hurikány s rychlostí větru alespoň 119 km/h. Přibližně 1 až 3 systémy by pak mohly dosáhnout intenzity významného hurikánu, tedy s třetí nebo vyšší kategorií podle Saffirovy–Simpsonovy stupnice, což odpovídá rychlosti větru přes 178 km/h. NOAA zároveň uvádí, že spolehlivost tohoto odhadu je přibližně 70 % (Obr. 3). Pro srovnání, dlouhodobý průměr atlantské hurikánové sezony činí 14 pojmenovaných bouří, z nichž sedm obvykle zesílí na hurikán a tři dosáhnou intenzity významného hurikánu. Typický průběh počtu bouří v severním Atlantiku v jednotlivých měsících ukazuje Obr. 2.
Obr. 2 průměrný počet tropických bouří a hurikánů v severním Atlantiku v jednotlivých měsících, zdroj: en.wikipedia.org
Pokud se ohlédneme za loňskou hurikánovou sezónou, tak ta byla z meteorologického hlediska velmi pozoruhodná. Přestože celkový počet pojmenovaných bouří nebyl vysoký, objevilo se několik mimořádně intenzivních hurikánů. Z 13 pojmenovaných bouří dosáhlo pět intenzity hurikánu a tři zesílily až na nejvyšší pátou kategorii Saffirovy–Simpsonovy stupnice. Sezona navíc měla nerovnoměrný průběh, přičemž po slabším začátku sezóny následovala výraznější aktivita v závěru. Nejvýraznější bouří byl pak říjnový hurikán Melissa, který patřil mezi nejsilnější zaznamenané atlantské hurikány.
Obr. 3 Pravděpodobnostní předpověď hurikánové sezony v severním Atlantiku 2026 podle NOAA včetně očekávaného počtu pojmenovaných bouří a hurikánů, zdroj: noaa.gov
Důležité je v tomto kontextu dodat, že podle NOAA se v posledních letech výrazně zlepšily možnosti monitorování a předpovědi tropických cyklon, a to díky pokroku v numerickém modelování atmosféry, modernějším družicovým systémům, bezpilotním prostředkům i využití nových metod zpracování dat. Přesnější a rychlejší předpovědi tak umožňují včasnější varování pro oblasti, které mohou být vývojem tropických cyklon ohroženy.
Co stojí za očekávanou slabší hurikánovou sezonou?
Za očekávanou slabší aktivitou letošní atlantské hurikánové sezony stojí především vývoj oscilace ENSO, přičemž se očekává, že během sezony by se měly rozvinout podmínky El Niño (tedy kladné fáze ENSO). O nástupu tohoto jevu v letošním roce jsme psali podrobněji zde. El Niño oblasti tropického Atlantiku obvykle ztěžuje vznik a zesilování tropických cyklon, protože v této oblasti vede k výraznějšímu vertikálnímu střihu větru, který narušuje organizaci konvekce, a tím omezuje vývoj tropických bouří. Situace však není zcela jednoznačná, protože některé další faktory mohou naopak hurikánovou aktivitu podporovat. Povrchové vody Atlantiku zůstávají nadále teplejší než dlouhodobý průměr a pasátové proudění může být slabší, což jsou podmínky obecně příznivé pro rozvoj tropické cyklogeneze.
Obr. 4 Sezónní ensemblová předpověď anomálie povrchové teploty oceánu v oblasti Niño 3.4 podle modelu ECMWF z května 2026, zdroj: charts.ecmwf.int
Tento předpoklad podporují i aktuální sezónní výstupy Evropského centra pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF), které naznačují poměrně výrazný rozvoj jevu El Niño během druhé poloviny tohoto roku (Obr. 4). Většina členů ensemblu (jednotlivé běhy modelu znázorněné červenými křivkami na Obr. 4) předpokládá postupný nárůst kladné teplotní anomálie v oblasti Niño 3.4, a to až na hodnoty přesahující +2 °C, což by odpovídalo silnému jevu El Niño. Jak už jsme zmínili výše, tato teplá fáze ENSO obvykle vede ke zvýšení vertikálního střihu větru nad tropickým Atlantikem, a tím k méně příznivým podmínkám pro vznik i další zesilování tropických cyklon. Na druhou stranu je nutné dodat, že vztah mezi ENSO a aktivitou hurikánů není zcela přímočarý a výsledný charakter sezony mohou významně ovlivnit i regionální podmínky nad samotným Atlantikem, zejména aktuální teplota povrchových vod.
Obr. 1 Satelitní snímek hurikánu Erin, zdroj: star.nesdis.noaa.gov
Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) ve svém letošním výhledu předpokládá v severním Atlantiku spíše podprůměrnou hurikánovou sezonu. Ta oficiálně trvá od 1. června do 30. listopadu a podle aktuálních odhadů je pravděpodobnost podprůměrného průběhu 55 %, zatímco pravděpodobnost sezony blízké dlouhodobému normálu činí 35 %. Šance na nadprůměrně aktivní sezonu je podle predikcí pouze desetiprocentní.
Během letošní sezony se podle predikcí vytvoří přibližně 8 až 14 pojmenovaných tropických bouří, tedy systémů s rychlostí větru přesahující 63 km/h. Z nich by se 3 až 6 mohlo dále vyvinout v hurikány s rychlostí větru alespoň 119 km/h. Přibližně 1 až 3 systémy by pak mohly dosáhnout intenzity významného hurikánu, tedy s třetí nebo vyšší kategorií podle Saffirovy–Simpsonovy stupnice, což odpovídá rychlosti větru přes 178 km/h. NOAA zároveň uvádí, že spolehlivost tohoto odhadu je přibližně 70 % (Obr. 3). Pro srovnání, dlouhodobý průměr atlantské hurikánové sezony činí 14 pojmenovaných bouří, z nichž sedm obvykle zesílí na hurikán a tři dosáhnou intenzity významného hurikánu. Typický průběh počtu bouří v severním Atlantiku v jednotlivých měsících ukazuje Obr. 2.
Obr. 2 průměrný počet tropických bouří a hurikánů v severním Atlantiku v jednotlivých měsících, zdroj: en.wikipedia.org
Pokud se ohlédneme za loňskou hurikánovou sezónou, tak ta byla z meteorologického hlediska velmi pozoruhodná. Přestože celkový počet pojmenovaných bouří nebyl vysoký, objevilo se několik mimořádně intenzivních hurikánů. Z 13 pojmenovaných bouří dosáhlo pět intenzity hurikánu a tři zesílily až na nejvyšší pátou kategorii Saffirovy–Simpsonovy stupnice. Sezona navíc měla nerovnoměrný průběh, přičemž po slabším začátku sezóny následovala výraznější aktivita v závěru. Nejvýraznější bouří byl pak říjnový hurikán Melissa, který patřil mezi nejsilnější zaznamenané atlantské hurikány.
Obr. 3 Pravděpodobnostní předpověď hurikánové sezony v severním Atlantiku 2026 podle NOAA včetně očekávaného počtu pojmenovaných bouří a hurikánů, zdroj: noaa.gov
Důležité je v tomto kontextu dodat, že podle NOAA se v posledních letech výrazně zlepšily možnosti monitorování a předpovědi tropických cyklon, a to díky pokroku v numerickém modelování atmosféry, modernějším družicovým systémům, bezpilotním prostředkům i využití nových metod zpracování dat. Přesnější a rychlejší předpovědi tak umožňují včasnější varování pro oblasti, které mohou být vývojem tropických cyklon ohroženy.
Co stojí za očekávanou slabší hurikánovou sezonou?
Za očekávanou slabší aktivitou letošní atlantské hurikánové sezony stojí především vývoj oscilace ENSO, přičemž se očekává, že během sezony by se měly rozvinout podmínky El Niño (tedy kladné fáze ENSO). O nástupu tohoto jevu v letošním roce jsme psali podrobněji zde. El Niño oblasti tropického Atlantiku obvykle ztěžuje vznik a zesilování tropických cyklon, protože v této oblasti vede k výraznějšímu vertikálnímu střihu větru, který narušuje organizaci konvekce, a tím omezuje vývoj tropických bouří. Situace však není zcela jednoznačná, protože některé další faktory mohou naopak hurikánovou aktivitu podporovat. Povrchové vody Atlantiku zůstávají nadále teplejší než dlouhodobý průměr a pasátové proudění může být slabší, což jsou podmínky obecně příznivé pro rozvoj tropické cyklogeneze.
Obr. 4 Sezónní ensemblová předpověď anomálie povrchové teploty oceánu v oblasti Niño 3.4 podle modelu ECMWF z května 2026, zdroj: charts.ecmwf.int
Tento předpoklad podporují i aktuální sezónní výstupy Evropského centra pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF), které naznačují poměrně výrazný rozvoj jevu El Niño během druhé poloviny tohoto roku (Obr. 4). Většina členů ensemblu (jednotlivé běhy modelu znázorněné červenými křivkami na Obr. 4) předpokládá postupný nárůst kladné teplotní anomálie v oblasti Niño 3.4, a to až na hodnoty přesahující +2 °C, což by odpovídalo silnému jevu El Niño. Jak už jsme zmínili výše, tato teplá fáze ENSO obvykle vede ke zvýšení vertikálního střihu větru nad tropickým Atlantikem, a tím k méně příznivým podmínkám pro vznik i další zesilování tropických cyklon. Na druhou stranu je nutné dodat, že vztah mezi ENSO a aktivitou hurikánů není zcela přímočarý a výsledný charakter sezony mohou významně ovlivnit i regionální podmínky nad samotným Atlantikem, zejména aktuální teplota povrchových vod.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
