Letošní hurikánová sezona v Atlantiku je zatím bez jediného hurikánu
Letošní hurikánová sezona v severním Atlantiku měla být touhle dobou v plném proudu. Opak je ale zatím pravdou. Do poloviny srpna vznikly pouze tři pojmenované tropické bouře a žádná z nich se nestihla vyvinout v hurikán. Aktivita je proto výrazně pod dlouhodobým průměrem a podle současných odhadů může rok 2026 patřit mezi nejméně aktivní sezony posledních let. Hlavním klimatickým faktorem letošní sezony je El Niño, tedy teplá fáze jižní oscilace (ENSO; z angl. El Niño–Southern Oscillation). Při El Niñu dochází ke zvýšení teploty tropického Pacifiku a následným změnám v atmosférické cirkulaci. Teplá voda se přesouvá od oblasti Austrálie a Indonésie do střední a východní části rovníkového Pacifiku. Spolu s tím se mění rozložení konvekce a srážek a oslabuje Walkerova cirkulace, tedy proudění vzduchu podél rovníku, při kterém vzduch nad teplým západním Pacifikem stoupá, ve vyšších vrstvách atmosféry proudí na východ a nad chladnějším východním Pacifikem klesá. Tyto změny ovlivňují proudění v atmosféře i nad vzdálenými oblastmi, včetně Atlantiku.
Obr. 1 Poloha tryskového proudění během El Niño , zdroj: aoml.noaa.gov
Jedním z hlavních důsledků těchto změn je zesílení vertikálního střihu větru nad tropickým Atlantikem. El Niño mění polohu a intenzitu konvekce v Pacifiku, což ovlivňuje také subtropické tryskové proudění nad Severní Amerikou a Atlantikem (Obr. 1). Silnější západní proudění ve vyšších hladinách troposféry pak vytváří větší rozdíl mezi prouděním u hladiny a ve výšce. Právě tento rozdíl označujeme jako vertikální střih větru. Pro vznikající tropickou cyklonu je nepříznivý, protože odnáší horní část konvekce mimo oblast nízko položené cirkulace. Systém se tím naklání s výškou, narušuje se jeho vnitřní cirkulace a teplo a vlhkost se hůře soustřeďují kolem centra. Silný střih tak může vývoj tropické cyklony zpomalit, zastavit nebo už vzniklý hurikán výrazně oslabit.
Obr. 2 Odchylka vertikálního střihu větru mezi hladinami 850 a 200 hPa za 31 dní v období 19. 7. až 18. 8. 2026, zdroj: cpc.ncep.noaa.gov
Obr. 2 tento vliv ukazuje na průměrných podmínkách za 31 dní končících 18. srpna. Mapa znázorňuje odchylku vertikálního střihu větru mezi hladinami 850 a 200 hPa, tedy přibližně mezi výškou 1,5 a 12 kilometrů. Červené odstíny představují oblasti s nadprůměrným střihem, přičemž výrazné kladné odchylky jsou patrné nad Karibikem a částí tropického Atlantiku. Naopak modré oblasti ukazují místa, kde byl střih slabší než obvykle. Rozložení těchto odchylek ukazuje, že v části tropického Atlantiku byl rozdíl mezi prouděním v nižší hladině 850 hPa a ve vyšší hladině 200 hPa výrazně větší než dlouhodobě obvyklé. Právě tato oblast tak měla v první polovině srpna méně příznivé podmínky pro rozvoj tropických cyklon.
Obr. 3 Schematické znázornění vzniku tropických vln nad Afrikou v důsledku působení afrického východního jet streamu, zdroj: whoi.edu
Další nepříznivý faktor se nachází nad západní Afrikou, odkud přichází velká část tropických poruch, které se později mohou vyvinout v atlantické tropické cyklony. Důležitou roli zde hraje západoafrický monzun a s ním spojená konvekce. Letošní monzunové srážky jsou nad západní Afrikou spíše podprůměrné, což souvisí se slabší aktivitou afrických východních vln (African Easterly Waves, AEW). Ty se pohybují od vnitrozemí západní Afriky směrem k západu. Tyto vlny vznikají v prostředí afrického východního tryskového proudění a představují významný zdroj systémů, ze kterých mohou vzniknout tropické cyklony (Obr. 3). To jsme podrobněji popsali v tomto článku. Pokud jsou slabší nebo méně organizované, je menší pravděpodobnost, že nad Atlantikem vytvoří uzavřenou cirkulaci a dále zesílí.
Obr. 4 Advekce prachu ze Sahary nad tropický Atlantik , zdroj: ventusky.com
Dalším limitujícím faktorem, který oslabuje vývoj tropických cyklón, je advekce suchého vzduchu ze Sahary (Saharan Air Layer), který se pravidelně šíří ze severní Afriky nad tropický Atlantik. Tato vzduchová hmota je velmi suchá a obsahuje také zvýšené množství prachu. Když pronikne do prostředí tropické poruchy, snižuje dostupnost vlhkosti pro hlubokou konvekci a omezuje vznik mohutných bouřkových oblaků. Suchý vzduch může zároveň podporovat stabilní teplotní zvrstvení atmosféry. Tropická porucha tak musí překonat další překážku ještě předtím, než se nad teplým Atlantikem může výrazněji organizovat. V první části letošní hurikánové sezony však byly tyto advekce prachu a suchého vzduchu ze Sahary mírně podprůměrné, avšak v srpnu se vyskytlo několik významnějších události, jak ukazuje např. Obr. 4.
Dosavadní aktivita v Atlantiku tomu odpovídá. Do poloviny srpna se vytvořily pouze tři pojmenované bouře – Arthur, Bertha a Cristobal (Obr. 5). Všechny zůstaly pouze ve fázi tropické bouře a ani jedna nedosáhla síly hurikánu. Je přitom pozoruhodné, že k tomu dochází navzdory stále poměrně vysokým teplotám povrchu Atlantiku, které jinak poskytují tropickým cyklonám dostatek energie. Letošní sezona tak ukazuje, že samotná teplota oceánu není pro vznik hurikánů dostačující. Pokud jsou současně nepříznivé podmínky v atmosféře, zejména silný vertikální střih, suchý vzduch a méně aktivní tropické poruchy přicházející z Afriky, mohou výrazně omezit jejich vznik a zesilování.
Obr. 5 Dráhy tropických bouří vzniklých v sezóně 2026, zdroj: en.wikipedia.org
Připomeňme si ještě na závěr loňskou hurikánovou sezónu, která byla mimořádní a kontrast s tou letošní je výrazný. V roce 2025 vzniklo v Atlantiku 13 pojmenovaných bouří, z nichž pět dosáhlo síly hurikánu a čtyři se zařadily mezi významné hurikány (kategorie 3 a vyšší). Mimořádná byla především intenzita těch nejsilnějších hurikánů. Hurikán Erin rychle zesílil až na kategorii 5 a během 24 hodin zvýšil rychlost větru o více než 80 km/h, což patřilo k nejrychlejším zesílením v historii pozorování v Atlantiku. Hurikán Humberto rovněž dosáhl kategorie 5 a hurikán Melissa se stal třetím hurikánem kategorie 5 v loňské sezóně. Hurikán Melissa navíc při svém přechodu přes Jamajku patřil mezi nejsilnější hurikány, které kdy zasáhly pevninu v oblasti Atlantiku.
Obr. 1 Poloha tryskového proudění během El Niño , zdroj: aoml.noaa.gov
Jedním z hlavních důsledků těchto změn je zesílení vertikálního střihu větru nad tropickým Atlantikem. El Niño mění polohu a intenzitu konvekce v Pacifiku, což ovlivňuje také subtropické tryskové proudění nad Severní Amerikou a Atlantikem (Obr. 1). Silnější západní proudění ve vyšších hladinách troposféry pak vytváří větší rozdíl mezi prouděním u hladiny a ve výšce. Právě tento rozdíl označujeme jako vertikální střih větru. Pro vznikající tropickou cyklonu je nepříznivý, protože odnáší horní část konvekce mimo oblast nízko položené cirkulace. Systém se tím naklání s výškou, narušuje se jeho vnitřní cirkulace a teplo a vlhkost se hůře soustřeďují kolem centra. Silný střih tak může vývoj tropické cyklony zpomalit, zastavit nebo už vzniklý hurikán výrazně oslabit.
Obr. 2 Odchylka vertikálního střihu větru mezi hladinami 850 a 200 hPa za 31 dní v období 19. 7. až 18. 8. 2026, zdroj: cpc.ncep.noaa.gov
Obr. 2 tento vliv ukazuje na průměrných podmínkách za 31 dní končících 18. srpna. Mapa znázorňuje odchylku vertikálního střihu větru mezi hladinami 850 a 200 hPa, tedy přibližně mezi výškou 1,5 a 12 kilometrů. Červené odstíny představují oblasti s nadprůměrným střihem, přičemž výrazné kladné odchylky jsou patrné nad Karibikem a částí tropického Atlantiku. Naopak modré oblasti ukazují místa, kde byl střih slabší než obvykle. Rozložení těchto odchylek ukazuje, že v části tropického Atlantiku byl rozdíl mezi prouděním v nižší hladině 850 hPa a ve vyšší hladině 200 hPa výrazně větší než dlouhodobě obvyklé. Právě tato oblast tak měla v první polovině srpna méně příznivé podmínky pro rozvoj tropických cyklon.
Obr. 3 Schematické znázornění vzniku tropických vln nad Afrikou v důsledku působení afrického východního jet streamu, zdroj: whoi.edu
Další nepříznivý faktor se nachází nad západní Afrikou, odkud přichází velká část tropických poruch, které se později mohou vyvinout v atlantické tropické cyklony. Důležitou roli zde hraje západoafrický monzun a s ním spojená konvekce. Letošní monzunové srážky jsou nad západní Afrikou spíše podprůměrné, což souvisí se slabší aktivitou afrických východních vln (African Easterly Waves, AEW). Ty se pohybují od vnitrozemí západní Afriky směrem k západu. Tyto vlny vznikají v prostředí afrického východního tryskového proudění a představují významný zdroj systémů, ze kterých mohou vzniknout tropické cyklony (Obr. 3). To jsme podrobněji popsali v tomto článku. Pokud jsou slabší nebo méně organizované, je menší pravděpodobnost, že nad Atlantikem vytvoří uzavřenou cirkulaci a dále zesílí.
Obr. 4 Advekce prachu ze Sahary nad tropický Atlantik , zdroj: ventusky.com
Dalším limitujícím faktorem, který oslabuje vývoj tropických cyklón, je advekce suchého vzduchu ze Sahary (Saharan Air Layer), který se pravidelně šíří ze severní Afriky nad tropický Atlantik. Tato vzduchová hmota je velmi suchá a obsahuje také zvýšené množství prachu. Když pronikne do prostředí tropické poruchy, snižuje dostupnost vlhkosti pro hlubokou konvekci a omezuje vznik mohutných bouřkových oblaků. Suchý vzduch může zároveň podporovat stabilní teplotní zvrstvení atmosféry. Tropická porucha tak musí překonat další překážku ještě předtím, než se nad teplým Atlantikem může výrazněji organizovat. V první části letošní hurikánové sezony však byly tyto advekce prachu a suchého vzduchu ze Sahary mírně podprůměrné, avšak v srpnu se vyskytlo několik významnějších události, jak ukazuje např. Obr. 4.
Dosavadní aktivita v Atlantiku tomu odpovídá. Do poloviny srpna se vytvořily pouze tři pojmenované bouře – Arthur, Bertha a Cristobal (Obr. 5). Všechny zůstaly pouze ve fázi tropické bouře a ani jedna nedosáhla síly hurikánu. Je přitom pozoruhodné, že k tomu dochází navzdory stále poměrně vysokým teplotám povrchu Atlantiku, které jinak poskytují tropickým cyklonám dostatek energie. Letošní sezona tak ukazuje, že samotná teplota oceánu není pro vznik hurikánů dostačující. Pokud jsou současně nepříznivé podmínky v atmosféře, zejména silný vertikální střih, suchý vzduch a méně aktivní tropické poruchy přicházející z Afriky, mohou výrazně omezit jejich vznik a zesilování.
Obr. 5 Dráhy tropických bouří vzniklých v sezóně 2026, zdroj: en.wikipedia.org
Připomeňme si ještě na závěr loňskou hurikánovou sezónu, která byla mimořádní a kontrast s tou letošní je výrazný. V roce 2025 vzniklo v Atlantiku 13 pojmenovaných bouří, z nichž pět dosáhlo síly hurikánu a čtyři se zařadily mezi významné hurikány (kategorie 3 a vyšší). Mimořádná byla především intenzita těch nejsilnějších hurikánů. Hurikán Erin rychle zesílil až na kategorii 5 a během 24 hodin zvýšil rychlost větru o více než 80 km/h, což patřilo k nejrychlejším zesílením v historii pozorování v Atlantiku. Hurikán Humberto rovněž dosáhl kategorie 5 a hurikán Melissa se stal třetím hurikánem kategorie 5 v loňské sezóně. Hurikán Melissa navíc při svém přechodu přes Jamajku patřil mezi nejsilnější hurikány, které kdy zasáhly pevninu v oblasti Atlantiku.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
