Malý atlas oblaků
Rozlišovat oblačnost začali lidé již v Mezopotámii. Základním poznávacím rozlišením byla barva a tvar oblaku. Podrobnější rozdělení oblačnosti bylo provedeno ovšem až v 19. století, kdy byl vydán první atlas oblaků. Oblačnost byla rozdělena podle tří hlavních znaků – výšky, rozsahu a tvaru.
Stratus (výška do 2 km)
Šedý oblak bez ostrých obrysů. Od mlhy se liší jen tím, že v místě pozorování nezačíná zcela od země. Je charakteristický pro inverzní počasí. Většinou pokrývá celou oblohu (jednolitá vrstva oblačnosti). V případě, že je dostatečně tenký, může skrz něj částečně prosvítat Slunce. Doprovázen může být mrholením, vypadávat z něho mohou i ledové jehličky nebo sněhová zrna. Občas se vyskytuje v podobě roztrhaných chuchvalců. Ty vznikají i v blízkosti kopců (tzv. orografický stratus).
Na obrázku se ještě jedná o mlhu. O stratus by se jednalo jen v případě, kdy by začínal od výšky 200 m (mlha se musí ještě trochu zvednout). Na fotografii již mizí vrcholy stromů (mlha začíná ve výšce kolem 20 m). Vždy záleží na místě pozorování.
Stratocumulus (výška od 600 m do 2 km)
Kupovitý oblak nízkého patra. Nemá ovšem vláknitý tvar. Tvoří tenké vrstvy oblačnosti (vzhledově podobající se dlaždicím či oblázkům). Právě slabou konvekcí se odlišuje od oblaku stratus. Slabé srážky z něho vypadávají jen ojediněle. Často vzniká rozpadem oblaku cumulus.
Stratocumulus vzniklý rozpadem oblaku cumulus - nemá již výraznou strukturu a připomíná spíše chomáč
Cumulus (výška od 600 m do 6 km)
Kupovité oblaky, které mají ostře ohraničené obrysy a strukturu (jejich horní část připomíná květák). Více o rozdělení kupovité oblačnosti naleznete v článku Rozdělení kupovité oblačnosti.
Klasické oblaky typu cumulus
Cumulonimbus (výška od 900 m do 9 km, ojediněle až 15 km)
Vertikálně nejrozsáhlejší oblak (oblaka přesahující hranici pater). Jeho horní část má tvar kovadliny. Vyvinuté oblaky typu cumulonimbus přináší nebezpečné meteorologické jevy (bouřky, tornáda, silný vítr). Více naleznete v článku Bouřka nebo jen přeháňka?.
Cumulonimbus na obzoru - pro něho je charakteristická kovadlina
Nimbostratus (výška od 600 m do 3 km)
Dalším vertikálně rozsáhlým oblakem je nimbostratus. Přináší trvalé srážky. Zatahuje celou oblohu a má temně šedou barvu. Poloha Slunce není přes oblačnost patrná.
Nimbostratus, Zaslal: Tom91
Altostratus (výška od 2 km do 5 km)
Tento oblak má nevýraznou strukturu. Pokrývá často celou oblohu nebo tvoří dlouhé pásy (např. odrůda undulatus). Vyvinutý altostratus přináší srážky nad rozsáhlá území, zejména v zimních měsících.
Altostratus, Zaslal: J.R.E.
Altocumulus (výška od 2 km do 5 km)
Jedná se o bílé nebo šedé oblaky ve tvaru oblázků nebo valounů. Často jsou od sebe navzájem oddělené (na obloze se pak může nacházet několik tisíc malých obláčků seřazených v zajímavých uskupeních), v některých případech ale mohou vytvořit souvislou vrstvu oblačnosti (potom z něho mohou vypadávat i slabé srážky). Často se na obloze vyskytuje v kombinaci s oblakem altostratus. Zajímavou odrůdou je altocumulus lenticularis, který má charakteristický čočkovitý tvar. Tvoří se díky vlnovému proudění přes horskou překážku.
V horní části fotografie altocumulus
Altocumulus lenticularis - v pravé horní části fotografie, tvoří se díky horské překážce Autor: Pavel Krupař
Cirrus (výška od 5 km)
Tento oblak tvoří jasně bílá jemná vlákna. V češtině bývá označován jako řasy, chomáč vlasů. Skládá se z několika miliónů ledových krystalů. Může pokrývat téměř celou oblohu, ale Slunce skrz něj vždy prosvítá. Srážky z těchto oblaků nevypadávají. Často vytváří optické jevy.
Na obloze je vidět cirrus - chomáčky, v údolí se vytvořila i mlha
Cirrocumulus (výška od 5 km)
Jedná se o tenké bílé vrstvy oblaků, které mají vločkovitou strukturu. Složen je z ledových krystalů.
Cirrostratus (výška od 5 km)
Na obloze tvoří průhledný bělavý závoj s vláknitou strukturou. Pravidelná struktura je způsobena tím, že jsou jednotlivé krystaly unášený stálým silným prouděním. U některých odrůd (nebulosus) nemusí být oblak na obloze téměř patrný.
Cirrostratus pokrývá téměř celou oblohu, Zaslal: Tom91
U oblaků ještě rozlišujeme tvary, odrůdy a zvláštnosti. Ty ovšem již nepatří do základního rozdělení.
Rozdělení podle výšky
Podle výšky, v níž se oblak nachází, můžeme oblačnost rozdělit na vysoká oblaka (základna ve výšce mezi 5 až 13 km, názvy začínají příponou cirr), střední oblaka (2 až 7 km, názvy začínají příponou alto), nízká oblaka (do 2 km) a oblaka přesahující hranici pater (vertikálně mohutná oblaka, názvy obsahují slabiku nimb). Zatímco vysoká oblaka tvoří výhradně ledové krystaly, nízká oblaka jsou tvořena jen vodními kapičkami. Střední oblaka jsou smíšená, obsahují jak ledové krystaly, tak i vodní kapičky.Rozdělení podle tvaru
Druhé základní dělení je podle tvaru. Rozlišujeme 10 základních tvarů oblačnosti. Na obloze se v jednu chvíli zpravidla vyskytuje více tvarů najednou.Stratus (výška do 2 km)
Šedý oblak bez ostrých obrysů. Od mlhy se liší jen tím, že v místě pozorování nezačíná zcela od země. Je charakteristický pro inverzní počasí. Většinou pokrývá celou oblohu (jednolitá vrstva oblačnosti). V případě, že je dostatečně tenký, může skrz něj částečně prosvítat Slunce. Doprovázen může být mrholením, vypadávat z něho mohou i ledové jehličky nebo sněhová zrna. Občas se vyskytuje v podobě roztrhaných chuchvalců. Ty vznikají i v blízkosti kopců (tzv. orografický stratus).
Na obrázku se ještě jedná o mlhu. O stratus by se jednalo jen v případě, kdy by začínal od výšky 200 m (mlha se musí ještě trochu zvednout). Na fotografii již mizí vrcholy stromů (mlha začíná ve výšce kolem 20 m). Vždy záleží na místě pozorování.
Stratocumulus (výška od 600 m do 2 km)
Kupovitý oblak nízkého patra. Nemá ovšem vláknitý tvar. Tvoří tenké vrstvy oblačnosti (vzhledově podobající se dlaždicím či oblázkům). Právě slabou konvekcí se odlišuje od oblaku stratus. Slabé srážky z něho vypadávají jen ojediněle. Často vzniká rozpadem oblaku cumulus.
Stratocumulus vzniklý rozpadem oblaku cumulus - nemá již výraznou strukturu a připomíná spíše chomáč
Cumulus (výška od 600 m do 6 km)
Kupovité oblaky, které mají ostře ohraničené obrysy a strukturu (jejich horní část připomíná květák). Více o rozdělení kupovité oblačnosti naleznete v článku Rozdělení kupovité oblačnosti.
Klasické oblaky typu cumulus
Cumulonimbus (výška od 900 m do 9 km, ojediněle až 15 km)
Vertikálně nejrozsáhlejší oblak (oblaka přesahující hranici pater). Jeho horní část má tvar kovadliny. Vyvinuté oblaky typu cumulonimbus přináší nebezpečné meteorologické jevy (bouřky, tornáda, silný vítr). Více naleznete v článku Bouřka nebo jen přeháňka?.
Cumulonimbus na obzoru - pro něho je charakteristická kovadlina
Nimbostratus (výška od 600 m do 3 km)
Dalším vertikálně rozsáhlým oblakem je nimbostratus. Přináší trvalé srážky. Zatahuje celou oblohu a má temně šedou barvu. Poloha Slunce není přes oblačnost patrná.
Nimbostratus, Zaslal: Tom91
Altostratus (výška od 2 km do 5 km)
Tento oblak má nevýraznou strukturu. Pokrývá často celou oblohu nebo tvoří dlouhé pásy (např. odrůda undulatus). Vyvinutý altostratus přináší srážky nad rozsáhlá území, zejména v zimních měsících.
Altostratus, Zaslal: J.R.E.
Altocumulus (výška od 2 km do 5 km)
Jedná se o bílé nebo šedé oblaky ve tvaru oblázků nebo valounů. Často jsou od sebe navzájem oddělené (na obloze se pak může nacházet několik tisíc malých obláčků seřazených v zajímavých uskupeních), v některých případech ale mohou vytvořit souvislou vrstvu oblačnosti (potom z něho mohou vypadávat i slabé srážky). Často se na obloze vyskytuje v kombinaci s oblakem altostratus. Zajímavou odrůdou je altocumulus lenticularis, který má charakteristický čočkovitý tvar. Tvoří se díky vlnovému proudění přes horskou překážku.
V horní části fotografie altocumulus
Altocumulus lenticularis - v pravé horní části fotografie, tvoří se díky horské překážce Autor: Pavel Krupař
Cirrus (výška od 5 km)
Tento oblak tvoří jasně bílá jemná vlákna. V češtině bývá označován jako řasy, chomáč vlasů. Skládá se z několika miliónů ledových krystalů. Může pokrývat téměř celou oblohu, ale Slunce skrz něj vždy prosvítá. Srážky z těchto oblaků nevypadávají. Často vytváří optické jevy.
Na obloze je vidět cirrus - chomáčky, v údolí se vytvořila i mlha
Cirrocumulus (výška od 5 km)
Jedná se o tenké bílé vrstvy oblaků, které mají vločkovitou strukturu. Složen je z ledových krystalů.
Cirrostratus (výška od 5 km)
Na obloze tvoří průhledný bělavý závoj s vláknitou strukturou. Pravidelná struktura je způsobena tím, že jsou jednotlivé krystaly unášený stálým silným prouděním. U některých odrůd (nebulosus) nemusí být oblak na obloze téměř patrný.
Cirrostratus pokrývá téměř celou oblohu, Zaslal: Tom91
U oblaků ještě rozlišujeme tvary, odrůdy a zvláštnosti. Ty ovšem již nepatří do základního rozdělení.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
