V březnu 2026 bylo v Arktidě nejmíň mořského ledu v historii pozorování
V posledních desetiletích dochází v Arktidě k výraznému úbytku mořského ledu, který souvisí především s oteplováním klimatu. V pozorováních se proto stále častěji objevují velmi nízké hodnoty jeho rozsahu. Březen 2026, kdy led obvykle dosahuje svého ročního maxima, patřil v tomto ohledu k nejslabším za celou dobu satelitního sledování. Rozsah ledu byl výrazně menší než hodnoty běžné v minulosti, což ukazuje, že se led během zimy už neobnovuje v takové míře jako dříve.
Obr. 1 Průměrný rozsah mořského ledu v Severním ledovém oceánu v jednotlivých desetiletích od začátku satelitních pozorování, zdroj: en.wikipedia.org
Severní ledový oceán se nachází severně od 65° s. š., přičemž arktický mořský led označuje tu část jeho povrchu, která je pokryta ledem. V průběhu roku dochází k výrazným změnám jeho rozsahu, takže rozlišujeme roční minimum a maximum (Obr. 1). Minimum nastává na konci letní sezóny tání, obvykle v průběhu září, kdy je plocha ledu nejmenší. Naopak maximum připadá na závěr chladného období, zpravidla na březen, kdy led dosahuje svého největšího rozšíření. Pro hodnocení těchto změn se nejčastěji používá veličina označovaná jako „rozsah mořského ledu“, která zahrnuje všechny oblasti s alespoň 15% pokrytím ledem. Tento přístup pomáhá omezit nepřesnosti při rozlišování mezi mořskou vodou a vodou, která vzniká táním na povrchu ledu, což je problém zejména v letních měsících při satelitním pozorování.
Obr. 2 Vývoj a stav arktického mořského ledu k 28. březnu 2026: vlevo denní rozsah ledu (1980–2026) s rekordně nízkými hodnotami v roce 2026, vpravo koncentrace ledu s vyznačenou průměrnou hranicí z let 1981–2010, zdroj: copernicus.eu
Na tento dlouhodobý sezónní cyklus však v posledních letech stále výrazněji působí probíhající antropogenní změna klimatu. V březnu 2026, tedy v období, kdy arktický mořský led obvykle dosahuje svého ročního maxima, byly zaznamenány mimořádně nízké hodnoty jeho rozsahu (Obr. 2). Podle dostupných družicových pozorování se ledová pokrývka během druhé poloviny měsíce držela na historickém minimu. To znamená, že i v době, kdy by měl být mořský led v Arktidě nejrozsáhlejší, nedosahuje ani úrovní obvyklých v minulých desetiletích. Tento vývoj potvrzuje pokračující trend oslabování zimní obnovy mořského ledu a naznačuje, že změny v arktickém systému se projevují nejen v létě, ale stále výrazněji i během zimní sezóny. Kromě zvyšujících se teplot vzduchu přispěl k nepříznivému vývoji i slabší polární vír, který hůře izoloval chladný vzduchu nad Arktidou, který se tak dostával do nižších zeměpisných šířek a naopak v Arktidě byl nahrazován teplejším vzduchem.
Jak už jsme zmínili výše, antropogenní změna klimatu má zásadní vliv na stav arktického mořského ledu, a to jak z hlediska jeho horizontálního i vertikálního rozsahu. Rostoucí koncentrace skleníkových plynů vedou k oteplování atmosféry i oceánů, což způsobuje, že v letním období dochází k intenzivnějšímu tání, zatímco v zimě se led již nestačí plně obnovit. Důsledkem je postupné ztenčování ledu a úbytek víceletého, tedy odolnějšího ledu, který je nahrazován tenkým sezónním ledem, jenž je náchylnější k rozpadu. Tento proces je dále zesilován zpětnou vazbou albeda, kdy úbytek světlého ledu odhaluje tmavou hladinu oceánu, která absorbuje více sluneční energie a urychluje další oteplování. Důsledkem není jen postupný úbytek mořského ledu, ale i změny v jeho sezónním průběhu a celkovém fungování arktického klimatu.
Obr. 1 Průměrný rozsah mořského ledu v Severním ledovém oceánu v jednotlivých desetiletích od začátku satelitních pozorování, zdroj: en.wikipedia.org
Severní ledový oceán se nachází severně od 65° s. š., přičemž arktický mořský led označuje tu část jeho povrchu, která je pokryta ledem. V průběhu roku dochází k výrazným změnám jeho rozsahu, takže rozlišujeme roční minimum a maximum (Obr. 1). Minimum nastává na konci letní sezóny tání, obvykle v průběhu září, kdy je plocha ledu nejmenší. Naopak maximum připadá na závěr chladného období, zpravidla na březen, kdy led dosahuje svého největšího rozšíření. Pro hodnocení těchto změn se nejčastěji používá veličina označovaná jako „rozsah mořského ledu“, která zahrnuje všechny oblasti s alespoň 15% pokrytím ledem. Tento přístup pomáhá omezit nepřesnosti při rozlišování mezi mořskou vodou a vodou, která vzniká táním na povrchu ledu, což je problém zejména v letních měsících při satelitním pozorování.
Obr. 2 Vývoj a stav arktického mořského ledu k 28. březnu 2026: vlevo denní rozsah ledu (1980–2026) s rekordně nízkými hodnotami v roce 2026, vpravo koncentrace ledu s vyznačenou průměrnou hranicí z let 1981–2010, zdroj: copernicus.eu
Na tento dlouhodobý sezónní cyklus však v posledních letech stále výrazněji působí probíhající antropogenní změna klimatu. V březnu 2026, tedy v období, kdy arktický mořský led obvykle dosahuje svého ročního maxima, byly zaznamenány mimořádně nízké hodnoty jeho rozsahu (Obr. 2). Podle dostupných družicových pozorování se ledová pokrývka během druhé poloviny měsíce držela na historickém minimu. To znamená, že i v době, kdy by měl být mořský led v Arktidě nejrozsáhlejší, nedosahuje ani úrovní obvyklých v minulých desetiletích. Tento vývoj potvrzuje pokračující trend oslabování zimní obnovy mořského ledu a naznačuje, že změny v arktickém systému se projevují nejen v létě, ale stále výrazněji i během zimní sezóny. Kromě zvyšujících se teplot vzduchu přispěl k nepříznivému vývoji i slabší polární vír, který hůře izoloval chladný vzduchu nad Arktidou, který se tak dostával do nižších zeměpisných šířek a naopak v Arktidě byl nahrazován teplejším vzduchem.
Jak už jsme zmínili výše, antropogenní změna klimatu má zásadní vliv na stav arktického mořského ledu, a to jak z hlediska jeho horizontálního i vertikálního rozsahu. Rostoucí koncentrace skleníkových plynů vedou k oteplování atmosféry i oceánů, což způsobuje, že v letním období dochází k intenzivnějšímu tání, zatímco v zimě se led již nestačí plně obnovit. Důsledkem je postupné ztenčování ledu a úbytek víceletého, tedy odolnějšího ledu, který je nahrazován tenkým sezónním ledem, jenž je náchylnější k rozpadu. Tento proces je dále zesilován zpětnou vazbou albeda, kdy úbytek světlého ledu odhaluje tmavou hladinu oceánu, která absorbuje více sluneční energie a urychluje další oteplování. Důsledkem není jen postupný úbytek mořského ledu, ale i změny v jeho sezónním průběhu a celkovém fungování arktického klimatu.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
