El Niño se vrací a může přinést rekordní teploty
Proměnlivost globálního klimatu je z velké části ovlivňována přirozenými procesy v oceánech a atmosféře, mezi nimiž zaujímá klíčové postavení ENSO (El Niño–Southern Oscillation). V posledních měsících dochází k výraznému přechodu z chladné fáze La Niña do teplé fáze El Niño, což je doprovázeno rekordně vysokými teplotami povrchu oceánů (Obr. 1). Tento rychlý vývoj naznačuje možnost vzniku mimořádně silné epizody, označované jako „super El Niño“, jež může zásadně ovlivnit globální cirkulaci atmosféry. Důsledkem bývá zvýšená četnost extrémních projevů počasí, včetně vln veder, intenzivních srážek či období sucha, přičemž dopady se mohou (byť nepřímo) projevit i v Evropě. V dnešním článku si tento jev vysvětlíme podrobněji a podíváme se i na predikce, kdy by mohlo pravděpodobně El Niño začít.
Obr. 1 Povrchové teploty oceánů v oblasti mezi 60° j. š. a 60° s. Červená křivka ukazuje rok 2026, který je v porovnání s předchozími roky jeden z nejteplejších. š. , zdroj: climatereanalyzer.org
Nejprve si pojďme krátce vysvětlit, jak zmíněné ENSO funguje. Tato oscilace představuje přirozené kolísání klimatického systému v oblasti tropického Tichého oceánu, které je výsledkem vzájemného působení atmosférické cirkulace a oceánských proudů. Za běžných (neutrálních) podmínek vanou nad rovníkovým Pacifikem pasáty na severní polokouli od severovýchodu a na jižní od jihovýchodu, čímž hromadí teplou vodu v západní části oceánu (v oblasti okolo Austrálie a Filipín) a podporují výstup chladnější vody (upwelling) u pobřeží Jižní Ameriky. Tento stav je spojen se silnou Walkerovou cirkulací, kdy (zjednodušeně řečeno) nad teplým západním Pacifikem dochází k výstupným pohybům vzduchu a nad chladnějším východním Pacifikem naopak k sestupným pohybům. Z toho vyplývá, že nad západním Pacifikem se nachází oblast nižšího tlaku vzduchu spojená se srážkami, zatímco nad východní částí převládá tlaková výše a srážek je zde podstatně míň.
Obr. 2 Schématické znázornění ENSO , zdroj: iri.columbia.edu
Jednotlivé fáze ENSO (neutrální, El Niño a La Niña) shrnuje Obr. 2. V teplé fázi, označované jako El Niño, dochází k zeslabení pasátů nad rovníkovým Pacifikem, případně i k jejich krátkodobému obrácení. V důsledku toho se teplá povrchová voda začne šířit ze západního směrem do středního a východního Pacifiku, často i prostřednictvím Kelvinových vln podél rovníku (o tom detailněji v jiném článku). Současně dochází k výraznému potlačení výstupu chladné vody (upwellingu) u pobřeží Jižní Ameriky, což vede k dalšímu oteplení povrchových vrstev oceánu. Tento proces pomocí zpětné vazby ovlivňuje rozložení tlaku vzduchu v atmosféře, přičemž oblast nižšího tlaku vzduchu a s ní spojená konvekční činnost se srážkami se přesouvají více do centrálního a východního Pacifiku. V západním Pacifiku pak srážek podstatně ubude.
Chladná fáze ENSO, označovaná jako La Niña, představuje zesílenou podobu neutrální fáze. Dochází k zesílení pasátů, což vede k intenzivnějšímu transportu teplé vody směrem na západ a k většímu nahromadění tepla v oblasti západního Pacifiku. Zároveň zesiluje výstup studené, na živiny bohaté vody u jihoamerického pobřeží, což podporuje další ochlazování východního Pacifiku a následné zesílení Walkerovy cirkulace. Změny v tropickém Pacifiku se následně šíří do vyšších zeměpisných šířek prostřednictvím atmosférických vln a cirkulačních vazeb, označovaných jako telekonexe. Ty ovlivňují polohu a intenzitu tryskového proudění a tlakových útvarů, a tím zásadně modifikují charakter počasí v různých regionech světa (například rozložení srážek, četnost tropických cyklon nebo výskyt teplotních extrémů).
Obr. 3 Pravděpodobnost výskytu dané fáze ENSO , zdroj: iri.columbia.edu
V předchozích odstavcích jsme si popsali, jak ENSO funguje a nyní se pojďme podívat na konkrétní predikce. Obr. 3 ukazuje pravděpodobnost výskytu dané fáze ENSO, přičemž je patrné, že v průběhu roku 2026 dojde k výraznému a poměrně rychlému přechodu z neutrální fáze ENSO do teplé fáze El Niño. Zatímco na přelomu zimy a jara (FMA–MAM) dominuje neutrální fáze, na konci jara dochází k prudkému nárůstu pravděpodobnosti El Niño, která během léta překračuje 60 %, na podzim až 80 %. Pravděpodobnost La Niña naopak rychle klesá k zanedbatelným hodnotám. Tento vývoj naznačuje nejen vysokou jistotu nástupu El Niña, ale i jeho potenciálně silný průběh.
Obr. 4 Ensemblová předpověď teplotní anomálie v regionu Niño 3.4, zdroj: charts.ecmwf.int
Ensemblovou předpověď ENSO podle modelu ECMWF na základě vývoje anomálie teploty mořské hladiny v oblasti Nino 3.4 ukazuje Obr. 4. Každá červená křivka představuje jeden modelový výpočet, přičemž jejich shluk ukazuje nejen pravděpodobný vývoj (v tomto případě rostoucí u všech členů ensemblu), ale i míru nejistoty (rozptyl jednotlivých čelenů ensemblu). Patrný je konzistentní nárůst kladných anomálií od jara 2026, kdy se hodnoty rychle dostávají nad +1 °C a během léta dále rostou. V podzimních měsících většina scénářů překračuje hranici +2 °C, což odpovídá silné až velmi silné epizodě El Niño. Relativně malý rozptyl mezi jednotlivými členy ensemblu navíc naznačuje vysokou shodu modelu.
Region Nino 3.4 představuje standardizovanou oblast v centrální části rovníkového Tichého oceánu, přibližně mezi 5° s. š. – 5° j. š. a 170°–120° z. d. Právě zde se sledují anomálie teploty mořské hladiny, které slouží jako hlavní indikátor fáze ENSO. Tento region je klíčový, protože leží na rozhraní mezi teplým západním a chladnějším východním Pacifikem, a citlivě tak reaguje na změny v pasátové cirkulaci i oceánském proudění. Hodnota indexu Nino 3.4 (typicky klouzavý průměr anomálie SST) se používá k definici jednotlivých fází ENSO; při překročení +0,5 °C se jedná o El Niño, při poklesu pod −0,5 °C o La Niña. Při hodnotách přibližně nad +2,0 °C se pak hovoří o velmi silném, resp. „super El Niño“.
Obr. 5 Vývoj anomálií teploty povrchových vod oceánů v globálním měřítku (horní panel) a v oblasti Niño 3.4 (dolní panel), zdroj: climate.copernicus.eu
Obr. 5 ukazuje na základě reanalyzovaných dat ERA5 vývoj anomálií teploty mořské hladiny jak v globálním měřítku (60° j. š. –60° s. š.), tak v klíčové oblasti Niño 3.4. Z horního panelu je patrný nárůst těchto teplot, který se v posledních letech výrazně zrychluje a dosahuje rekordních hodnot kolem let 2024 a 2025. Spodní panel zachycuje variabilitu ENSO, kde se střídají teplé (El Niño) a chladné (La Niña) fáze, přičemž patrné jsou silné události v letech 1997–1998, 2015–2016 a nedávné 2023–2024. Srovnání obou panelů ukazuje, že El Niño vede k dočasnému zvýšení povrchových teplot oceánů, což je patrné při výrazných kladných odchylkách v oblasti Niño 3.4 i v globálním průměru. Tyto výkyvy jsou však krátkodobé a představují přirozenou variabilitu klimatického systému. Z horního panelu je zároveň zřejmé, že se odehrávají na pozadí dlouhodobého oteplování povrchových vod světového oceánu, což souvisí s globální změnou klimatu. Letošní situace je však odlišná tím, že ještě před nástupem El Niño jsou teploty mořské hladiny mimořádné vysoké, jak jsme si ukázali na Obr. 1.
Obr. 6 Vliv fází ENSO na globální odchylky teploty vzduchu, zdroj: ourworldindata.org
Pojďme se dále podívat, jaký je vliv ENSO na globální povrchové teploty, což je naznačeno na Obr. 6. Je zřejmé, že během epizod El Niño (červené odstíny) dochází k výraznému zvýšení globální průměrné teploty, zatímco během La Niña (modré odstíny) se naopak projevuje její dočasné snížení. Tento efekt souvisí se změnou rozložení teploty mořské hladiny a konvekce v tropickém Pacifiku během El Niño, kdy se teplá voda rozšiřuje na větší plochu a konvekce se přesouvá nad centrální a východní Pacifik. Tím se zvyšuje efektivní přenos tepla z oceánu do atmosféry a dochází k růstu globální průměrné teploty. Naopak během La Niña zesílený upwelling chladné vody ve východním Pacifiku snižuje teplotu povrchu oceánu, a tím i ohřev atmosféry, což vede k dočasnému zpomalení růstu globální průměrné teploty. Zároveň je však patrné, že tyto výkyvy se odehrávají na pozadí dlouhodobého rostoucího trendu. I během chladných epizod La Niña jsou v posledních dekádách globální teploty vyšší než během teplých epizod v minulosti. ENSO tak představuje krátkodobý faktor variability globální teploty, zatímco dlouhodobý vývoj je řízen postupným globálním oteplováním kvůli nárůstu skleníkových plynů v důsledku antropogenní činnosti.
Pokud se naplní scénář pro silné až velmi silné El Niño, může dojít k překonání globálních teplotních rekordů v následujícím roce 2027, kdy se El Niño významněji projeví (letos se začne projevovat pravděpodobně až ve druhé polovině roku, přičemž začátkem roku se ještě vyskytovala chladná fáze La Niña). El Niño se může projevit například výraznějšími a déle trvajícími vlnami veder nad kontinenty, zvýšenou intenzitou přívalových srážek v tropech a subtropech nebo naopak prohloubením sucha v regionech, kde El Niño typicky potlačuje srážkovou činnost, jako je Indonésie či Austrálie. Podrobněji však vlivy této oscilace probereme v samostatném článku.
Obr. 1 Povrchové teploty oceánů v oblasti mezi 60° j. š. a 60° s. Červená křivka ukazuje rok 2026, který je v porovnání s předchozími roky jeden z nejteplejších. š. , zdroj: climatereanalyzer.org
Nejprve si pojďme krátce vysvětlit, jak zmíněné ENSO funguje. Tato oscilace představuje přirozené kolísání klimatického systému v oblasti tropického Tichého oceánu, které je výsledkem vzájemného působení atmosférické cirkulace a oceánských proudů. Za běžných (neutrálních) podmínek vanou nad rovníkovým Pacifikem pasáty na severní polokouli od severovýchodu a na jižní od jihovýchodu, čímž hromadí teplou vodu v západní části oceánu (v oblasti okolo Austrálie a Filipín) a podporují výstup chladnější vody (upwelling) u pobřeží Jižní Ameriky. Tento stav je spojen se silnou Walkerovou cirkulací, kdy (zjednodušeně řečeno) nad teplým západním Pacifikem dochází k výstupným pohybům vzduchu a nad chladnějším východním Pacifikem naopak k sestupným pohybům. Z toho vyplývá, že nad západním Pacifikem se nachází oblast nižšího tlaku vzduchu spojená se srážkami, zatímco nad východní částí převládá tlaková výše a srážek je zde podstatně míň.
Obr. 2 Schématické znázornění ENSO , zdroj: iri.columbia.edu
Jednotlivé fáze ENSO (neutrální, El Niño a La Niña) shrnuje Obr. 2. V teplé fázi, označované jako El Niño, dochází k zeslabení pasátů nad rovníkovým Pacifikem, případně i k jejich krátkodobému obrácení. V důsledku toho se teplá povrchová voda začne šířit ze západního směrem do středního a východního Pacifiku, často i prostřednictvím Kelvinových vln podél rovníku (o tom detailněji v jiném článku). Současně dochází k výraznému potlačení výstupu chladné vody (upwellingu) u pobřeží Jižní Ameriky, což vede k dalšímu oteplení povrchových vrstev oceánu. Tento proces pomocí zpětné vazby ovlivňuje rozložení tlaku vzduchu v atmosféře, přičemž oblast nižšího tlaku vzduchu a s ní spojená konvekční činnost se srážkami se přesouvají více do centrálního a východního Pacifiku. V západním Pacifiku pak srážek podstatně ubude.
Chladná fáze ENSO, označovaná jako La Niña, představuje zesílenou podobu neutrální fáze. Dochází k zesílení pasátů, což vede k intenzivnějšímu transportu teplé vody směrem na západ a k většímu nahromadění tepla v oblasti západního Pacifiku. Zároveň zesiluje výstup studené, na živiny bohaté vody u jihoamerického pobřeží, což podporuje další ochlazování východního Pacifiku a následné zesílení Walkerovy cirkulace. Změny v tropickém Pacifiku se následně šíří do vyšších zeměpisných šířek prostřednictvím atmosférických vln a cirkulačních vazeb, označovaných jako telekonexe. Ty ovlivňují polohu a intenzitu tryskového proudění a tlakových útvarů, a tím zásadně modifikují charakter počasí v různých regionech světa (například rozložení srážek, četnost tropických cyklon nebo výskyt teplotních extrémů).
Obr. 3 Pravděpodobnost výskytu dané fáze ENSO , zdroj: iri.columbia.edu
V předchozích odstavcích jsme si popsali, jak ENSO funguje a nyní se pojďme podívat na konkrétní predikce. Obr. 3 ukazuje pravděpodobnost výskytu dané fáze ENSO, přičemž je patrné, že v průběhu roku 2026 dojde k výraznému a poměrně rychlému přechodu z neutrální fáze ENSO do teplé fáze El Niño. Zatímco na přelomu zimy a jara (FMA–MAM) dominuje neutrální fáze, na konci jara dochází k prudkému nárůstu pravděpodobnosti El Niño, která během léta překračuje 60 %, na podzim až 80 %. Pravděpodobnost La Niña naopak rychle klesá k zanedbatelným hodnotám. Tento vývoj naznačuje nejen vysokou jistotu nástupu El Niña, ale i jeho potenciálně silný průběh.
Obr. 4 Ensemblová předpověď teplotní anomálie v regionu Niño 3.4, zdroj: charts.ecmwf.int
Ensemblovou předpověď ENSO podle modelu ECMWF na základě vývoje anomálie teploty mořské hladiny v oblasti Nino 3.4 ukazuje Obr. 4. Každá červená křivka představuje jeden modelový výpočet, přičemž jejich shluk ukazuje nejen pravděpodobný vývoj (v tomto případě rostoucí u všech členů ensemblu), ale i míru nejistoty (rozptyl jednotlivých čelenů ensemblu). Patrný je konzistentní nárůst kladných anomálií od jara 2026, kdy se hodnoty rychle dostávají nad +1 °C a během léta dále rostou. V podzimních měsících většina scénářů překračuje hranici +2 °C, což odpovídá silné až velmi silné epizodě El Niño. Relativně malý rozptyl mezi jednotlivými členy ensemblu navíc naznačuje vysokou shodu modelu.
Region Nino 3.4 představuje standardizovanou oblast v centrální části rovníkového Tichého oceánu, přibližně mezi 5° s. š. – 5° j. š. a 170°–120° z. d. Právě zde se sledují anomálie teploty mořské hladiny, které slouží jako hlavní indikátor fáze ENSO. Tento region je klíčový, protože leží na rozhraní mezi teplým západním a chladnějším východním Pacifikem, a citlivě tak reaguje na změny v pasátové cirkulaci i oceánském proudění. Hodnota indexu Nino 3.4 (typicky klouzavý průměr anomálie SST) se používá k definici jednotlivých fází ENSO; při překročení +0,5 °C se jedná o El Niño, při poklesu pod −0,5 °C o La Niña. Při hodnotách přibližně nad +2,0 °C se pak hovoří o velmi silném, resp. „super El Niño“.
Obr. 5 Vývoj anomálií teploty povrchových vod oceánů v globálním měřítku (horní panel) a v oblasti Niño 3.4 (dolní panel), zdroj: climate.copernicus.eu
Obr. 5 ukazuje na základě reanalyzovaných dat ERA5 vývoj anomálií teploty mořské hladiny jak v globálním měřítku (60° j. š. –60° s. š.), tak v klíčové oblasti Niño 3.4. Z horního panelu je patrný nárůst těchto teplot, který se v posledních letech výrazně zrychluje a dosahuje rekordních hodnot kolem let 2024 a 2025. Spodní panel zachycuje variabilitu ENSO, kde se střídají teplé (El Niño) a chladné (La Niña) fáze, přičemž patrné jsou silné události v letech 1997–1998, 2015–2016 a nedávné 2023–2024. Srovnání obou panelů ukazuje, že El Niño vede k dočasnému zvýšení povrchových teplot oceánů, což je patrné při výrazných kladných odchylkách v oblasti Niño 3.4 i v globálním průměru. Tyto výkyvy jsou však krátkodobé a představují přirozenou variabilitu klimatického systému. Z horního panelu je zároveň zřejmé, že se odehrávají na pozadí dlouhodobého oteplování povrchových vod světového oceánu, což souvisí s globální změnou klimatu. Letošní situace je však odlišná tím, že ještě před nástupem El Niño jsou teploty mořské hladiny mimořádné vysoké, jak jsme si ukázali na Obr. 1.
Obr. 6 Vliv fází ENSO na globální odchylky teploty vzduchu, zdroj: ourworldindata.org
Pojďme se dále podívat, jaký je vliv ENSO na globální povrchové teploty, což je naznačeno na Obr. 6. Je zřejmé, že během epizod El Niño (červené odstíny) dochází k výraznému zvýšení globální průměrné teploty, zatímco během La Niña (modré odstíny) se naopak projevuje její dočasné snížení. Tento efekt souvisí se změnou rozložení teploty mořské hladiny a konvekce v tropickém Pacifiku během El Niño, kdy se teplá voda rozšiřuje na větší plochu a konvekce se přesouvá nad centrální a východní Pacifik. Tím se zvyšuje efektivní přenos tepla z oceánu do atmosféry a dochází k růstu globální průměrné teploty. Naopak během La Niña zesílený upwelling chladné vody ve východním Pacifiku snižuje teplotu povrchu oceánu, a tím i ohřev atmosféry, což vede k dočasnému zpomalení růstu globální průměrné teploty. Zároveň je však patrné, že tyto výkyvy se odehrávají na pozadí dlouhodobého rostoucího trendu. I během chladných epizod La Niña jsou v posledních dekádách globální teploty vyšší než během teplých epizod v minulosti. ENSO tak představuje krátkodobý faktor variability globální teploty, zatímco dlouhodobý vývoj je řízen postupným globálním oteplováním kvůli nárůstu skleníkových plynů v důsledku antropogenní činnosti.
Pokud se naplní scénář pro silné až velmi silné El Niño, může dojít k překonání globálních teplotních rekordů v následujícím roce 2027, kdy se El Niño významněji projeví (letos se začne projevovat pravděpodobně až ve druhé polovině roku, přičemž začátkem roku se ještě vyskytovala chladná fáze La Niña). El Niño se může projevit například výraznějšími a déle trvajícími vlnami veder nad kontinenty, zvýšenou intenzitou přívalových srážek v tropech a subtropech nebo naopak prohloubením sucha v regionech, kde El Niño typicky potlačuje srážkovou činnost, jako je Indonésie či Austrálie. Podrobněji však vlivy této oscilace probereme v samostatném článku.
