Zatímco hurikánová sezona v Atlantiku je letos poměrně klidná, dokonce se zde zatím žádný hurikán nevyskytl, v Pacifiku je situace výrazně odlišná. Nad Tichým oceánem se v posledních týdnech střídá jeden tropický systém za druhým a aktuálně se zde nachází hned tři hurikány, z toho dva významné (kategorie 3 a vyšší). Letošní sezona tak v Pacifiku postupně nabírá na intenzitě. Jedním z významných hurikánů je hurikán Lowell, který v posledních dnech rychle zesílil a nyní poutá pozornost především kvůli svému dalšímu očekávanému vývoji a možnému přiblížení k Havajským ostrovům. V dnešním článku se na hurikánovou sezónu v Pacifiku podíváme podrobněji a zaměříme se také na to, jak časté jsou hurikány na Havaji.


Obr. 1 Aktuální poloha hurikánů nad Pacifikem , zdroj: ventusky.com

Tři hurikány současně

Situace v Pacifiku je nyní meteorologicky zajímavá i z pohledu samotné intenzity jednotlivých systémů (Obr. 1). Hurikán Lowell během velmi krátké doby výrazně zesílil a 2. září dosáhl kategorie 5, se sílou větru přibližně 260 km/h, přičemž tlak v jeho centru klesl na 927 hPa. Hurikán Lowell se tak stal druhým hurikánem kategorie 5 v letošní pacifické sezoně. Prvním byl hurikán Genevieve, který na konci července rovněž dosáhl kategorie 5 s rychlosti větru kolem 260 km/h. Kromě hurikánu Lowell se nyní v Pacifiku nachází také hurikán Karina, který během svého vývoje dosáhl kategorie 4 s větrem až 235 km/h a tlakem 940 hPa. Nejnovějším systémem je hurikán Marie, který zesílil na kategorii 1 a aktuálně dosahuje rychlosti větru kolem 130 km/h. Jen během několika dnů tak v této části Pacifiku vznikly a zesílily tři pojmenované systémy, přičemž dva z nich dosáhly intenzity kategorie 4 a vyšší.


Obr. 2 Předpověď pravděpodobnosti výskytu větru o síle tropické bouře v oblasti hurikánu Lowell během následujících pěti dnů, zdroj: nhc.noaa.gov

Podle aktuální předpovědi bude další vývoj hurikánu Lowell pro Havajské ostrovy velmi důležitý. Předpovědní mapa ukazuje, že oblast s pravděpodobností výskytu větru o síle tropické bouře zasahuje přímo nad Havajské ostrovy a s postupem bouře se má postupně rozšiřovat směrem k severu. Nejvyšší pravděpodobnosti se přitom soustřeďují v okolí předpokládané dráhy hurikánu, která se během následujících dnů stáčí ze západního směru více k severu. Lowell proto představuje pro Havaj potenciální riziko, přestože v tuto chvíli stále není jisté, jak blízko k ostrovům nakonec jeho centrum projde. Rozhodující bude především přesná poloha očekávané změny dráhy, protože i relativně malá změna může výrazně ovlivnit, které části Havaje se dostanou do oblasti nejsilnějšího větru. S přibližováním systému proto může docházet k postupnému zvyšování rizika silného větru, vysokých vln a dalších nebezpečných projevů počasí.

Jak časté jsou hurikány na Havaji?

Nyní se pojďme podívat na to, jak časté hurikány na Havaji jsou. Hurikány představují pro Havaj poměrně vzácnou, ale rozhodně ne neznámou hrozbu. Každý rok se v širším okolí ostrovů objeví několik tropických systémů, jen málokterý z nich však Havaj přímo zasáhne. V průměru se každý rok objeví přibližně 4 až 5 tropických systémů v okruhu 2 400 kilometrů od Havaje, většina z nich však zůstává dostatečně daleko a ostrovy přímo neovlivní.Od roku 1950 prošlo do vzdálenosti přibližně 320 kilometrů od Havaje celkem 25 hurikánů. Pouze dva z nich však Havaj skutečně přímo zasáhly. Nejvýraznější událostí v historii Havaje zůstává hurikán Iniki z roku 1992, který 11. září zasáhl ostrov Kauai jako hurikán 4. kategorie. Rychlost větru dosahovala kolem 225 km/h a stal se nejsilnějším a nejničivějším hurikánem, který kdy Havaj zasáhl. Způsobil rozsáhlé škody, poškodil více než 14 000 domů a vyžádal si několik obětí. Druhým hurikánem, který od roku 1950 přímo zasáhl Havaj, byl hurikán Dot v roce 1959. Ten zasáhl Kauai jako hurikán 1. kategorie.


Obr. 3 Trajektorie hurikánů Dot a Iniki, které jako jediné od roku 1950 zasáhly Havaj, zdroj: en.wikipedia.org

Co stojí za aktivnější hurikánovou sezonou v Pacifiku?

Za letošní zvýšenou aktivitou v Pacifiku stojí do značné míry také výrazná změna fáze ENSO. Po předchozím období s jevem La Niña (tedy chladnou fází ENSO) se letos situace postupně překlopila do opačné (teplé) fáze, tedy El Niño, které nyní rychle sílí. Během fáze La Niña jsou nad rovníkovým Pacifikem zesílené východní pasáty, které ženou teplou povrchovou vodu směrem k západu. Naopak ve východním Pacifiku podporují výstup studené vody z hlubších vrstev oceánu, a proto jsou zde teploty povrchu nižší. S tím souvisí i silnější Walkerova cirkulace, kdy vzduch výrazněji stoupá nad teplým západním Pacifikem, ve vyšších hladinách proudí směrem na východ a následně klesá nad východním Pacifikem. Při přechodu k El Niño se tento mechanismus postupně obrací. Východní pasáty slábnou, teplá voda se přesouvá více směrem k centrálnímu a východnímu Pacifiku a zároveň se omezuje výstup studené hlubinné vody. Povrchové teploty oceánu proto v těchto oblastech výrazně rostou. Současně se hlavní oblast konvekce, tedy výstupného pohybu teplého a vlhkého vzduchu, posouvá směrem na východ a Walkerova cirkulace slábne.


Obr. 4 Efekt vertikálního střihu větru na hurikány , zdroj: en.wikipedia.org

Právě tato změna atmosférické cirkulace je z pohledu hurikánů velmi důležitá. Nad centrálním a východním Pacifikem při El Niño obvykle dochází k zeslabení vertikálního střihu větru, tedy rozdílu rychlosti a směru proudění mezi nižšími a vyššími vrstvami atmosféry. Silný vertikální střih může vznikající tropickou cyklonu narušovat a bránit jejímu zesilování, zatímco jeho oslabení vytváří pro hurikány příznivější prostředí (Obr. 4). K tomu se přidává teplejší oceán, který poskytuje tropickým systémům více energie a podporuje silnou konvekci. Výsledkem je prostředí, ve kterém mohou některé tropické systémy nejen snadněji vznikat, ale také rychleji zesilovat. Právě kombinace teplého oceánu, příznivé atmosférické cirkulace a slabšího vertikálního střihu tak vytváří prostředí, které může podporovat vznik a rychlé zesilování tropických cyklon.