Kanada hlásí historické požáry, kouř z tamních požárů už dorazil i do Evropy
Letošní sezóna lesních požárů v Kanadě je nejhorší v historii pozorování. Už teď je zasažena plocha 15krát větší než obvykle pro tuto část roku – aktuálně její velikost přesáhla 75 tisíc kilometrů čtverečních! Překonán tak byl dosavadní rekord za celý rok 1995. A to tamní sezóna požárů přitom obvykle vrcholí až v červenci a srpnu. Jinými slovy, letošní sezóna přírodních ohňů je naprosto bezprecedentní.
Její příčinou je „dokonalý“ mix faktorů, které se v Kanadě v posledních měsících sešly. Po nadprůměrně teplé a sušší zimě dorazilo mimořádně teplé jaro, květen se stal nejteplejším květnem v historii pozorování. Občas až rekordně vysoké teploty byly doprovázeny často podprůměrnými srážkami, což vedlo k výraznému vysušování vegetace. Zprvu hořelo hlavně v západně ležících provinciích Alberta, Saskatchewan a Severozápadní teritorium, v posledních týdnech požáry ale trápí i východokanadský Quebec a Ontario.
Rozsah plochy zasažené požáry v Kanadě v jednotlivých letech od roku 1983 do roku 2023 (hodnota za rok 2023 ještě není zdaleka konečná), zdroj: ciffc.net
Kromě škod, které působí požáry na vegetaci a částečně i lidských obydlích, je problémem rozsáhlých požárů kouř v ovzduší. Ten v uplynulých týdnech opakovaně zasáhl i hustě osídlené oblasti na severovýchodě Spojených států amerických. Kvalita v ovzduší v New Yorku a dalších velkých městech se dostala na velmi nezdravou úroveň pro tamní obyvatele (viz článek). Ještě horší situaci ale zaznamenávají oblasti v blízkosti požárů, mimo jiné i velká města v Kanadě včetně Ottawy, Toronta nebo Montrealu. Tam byla kvalita vzduchu o víkendu hodnocena jako jedna z nejhorších na světě, respirátory a roušky tak našly opět své využití.
A v posledních dnech se vlivem příznivé atmosférické cirkulace dostalo velké množství kouře, které do atmosféry „pumpují“ rozsáhlé ohně, i do podstatně vzdálenějších oblastí východního Atlantiku. Díky vhodné konfiguraci jet streamu zamířil kouř od oblastí západně a jihozápadně od Britských ostrovů. A odtud se pak jeho část dostala jednak nad západní Evropu, ale hlavně na severozápad Pyrenejského poloostrova.
I když se může zdát, že jde o poměrně výjimečnou událost, kouř z požárů může cestovat tisíce kilometrů daleko. Důležité jsou ale vhodné podmínky v atmosféře, které tentokrát nastaly, ať už šlo o vysoké koncentrace kouře nad Kanadou ve vyšších vrstvách atmosféry, silný vítr ve výšce a malá turbulence v centrální části jet streamu. Řadě lidí se v této souvislosti možná vybaví situace z loňského léta, kdy kouř z požárů v Českosaském Švýcarsku zasáhl velkou část Česka a značně zhoršil kvalitu vzduchu.
Koncem minulého týdne se nad Kanadou a severním Atlantikem vytvořilo silné tryskové proudění, které umožnilo transport kouře z kanadských požárů přes Atlantik, zdroj: ventusky.com
Díky tomu, že kouř z Kanady se nachází ve vysokých výškách a jeho koncentrace je výrazně nižší než nad Kanadou, znečištění ovzduší ve městech na západě Evropy nehrozí. Jeho přítomnost je ale patrná v podobě zakaleného nebe a velmi působivých východech a západech Slunce, resp. výrazných červáncích. A pokud náhodou v některé oblasti vlivem promíchávání přeci jen pronikne část kouře až k zemi, zhoršení kvality nebude zdaleka tak dramatické jako v severní Americe. Pro oblast střední Evropy už bude koncentrace kouře natolik malá, že jeho projevy nejspíš budou detekovatelné jen velmi omezeně – podle aktuálních předpovědí by nejvíc kouře nad Česko mělo dorazit v pátek před studenou frontou.
Z hlediska dalších dopadů na počasí může dojít k určitému efektu na oblaky, a to v podobě tvorby opticky hustší oblačnosti, neboť částečky kouře působí jako kondenzační jádra, na kterých se sráží vodní pára a vznikají drobné kapičky vody. Čím jich je ale v oblaku víc, tím hůře narůstají do dostatečné velikosti potřebné ke vzniku padajících srážek – vody je totiž v atmosféře zpravidla omezené množství a větší konkurence zárodků kapiček znamená omezení jejich růstu. Na obloze je tak sice více oblačnosti, ale srážek je u země ve výsledku méně. Současně kouř ohřívá vrstvy atmosféry, ve kterých se nachází, a naopak mírně ochlazuje zemský povrch. Výsledkem je pak menší rozdíl teploty s výškou, což potlačuje konvekci a vznik přeháňkových a bouřkových oblaků.
Kouř z kanadských požárů dorazil v pondělí 26. června nad severozápad Pyrenejského poloostrova, zdroj: earthobservatory.nasa.gov
Koncentrace černého uhlíku v miligramech na metr krychlový nad Atlantikem (v celé atmosféře) a okolím v pondělí 26. června, zdroj: earthobservatory.nasa.gov
Předpověď aerosolové optické délky pro aerosol produkovaný při hoření biomasy – čím větší hodnota, tím více částic vznikajících při hoření je v ovzduší (hodnoty v celé atmosféře), zdroj: atmosphere.copernicus.eu
Závěrem dodejme, že lesní požáry zásadně dopadají na kanadské biotopy boreálních lesů, které fungují jako důležité úložiště uhlíku z atmosféry. Tyto lesy ochlazují lokální klima, chrání i tamní permafrost, což zpomaluje nebo zabraňuje rozkladu listů a dřeva, a tedy i úniku v nich uloženého uhlíku do ovzduší. Při požáru a oteplování je tento uhlík uvolněn a následně stoupá množství oxidu uhličitého a metanu v atmosféře. To pak urychluje oteplování a následně podporuje podmínky pro vznik a šíření lesních požárů, dostáváme se tedy k tzv. pozitivní zpětné vazbě, která umocňuje počáteční situaci.
Její příčinou je „dokonalý“ mix faktorů, které se v Kanadě v posledních měsících sešly. Po nadprůměrně teplé a sušší zimě dorazilo mimořádně teplé jaro, květen se stal nejteplejším květnem v historii pozorování. Občas až rekordně vysoké teploty byly doprovázeny často podprůměrnými srážkami, což vedlo k výraznému vysušování vegetace. Zprvu hořelo hlavně v západně ležících provinciích Alberta, Saskatchewan a Severozápadní teritorium, v posledních týdnech požáry ale trápí i východokanadský Quebec a Ontario.
Rozsah plochy zasažené požáry v Kanadě v jednotlivých letech od roku 1983 do roku 2023 (hodnota za rok 2023 ještě není zdaleka konečná), zdroj: ciffc.net
Kromě škod, které působí požáry na vegetaci a částečně i lidských obydlích, je problémem rozsáhlých požárů kouř v ovzduší. Ten v uplynulých týdnech opakovaně zasáhl i hustě osídlené oblasti na severovýchodě Spojených států amerických. Kvalita v ovzduší v New Yorku a dalších velkých městech se dostala na velmi nezdravou úroveň pro tamní obyvatele (viz článek). Ještě horší situaci ale zaznamenávají oblasti v blízkosti požárů, mimo jiné i velká města v Kanadě včetně Ottawy, Toronta nebo Montrealu. Tam byla kvalita vzduchu o víkendu hodnocena jako jedna z nejhorších na světě, respirátory a roušky tak našly opět své využití.
A v posledních dnech se vlivem příznivé atmosférické cirkulace dostalo velké množství kouře, které do atmosféry „pumpují“ rozsáhlé ohně, i do podstatně vzdálenějších oblastí východního Atlantiku. Díky vhodné konfiguraci jet streamu zamířil kouř od oblastí západně a jihozápadně od Britských ostrovů. A odtud se pak jeho část dostala jednak nad západní Evropu, ale hlavně na severozápad Pyrenejského poloostrova.
I když se může zdát, že jde o poměrně výjimečnou událost, kouř z požárů může cestovat tisíce kilometrů daleko. Důležité jsou ale vhodné podmínky v atmosféře, které tentokrát nastaly, ať už šlo o vysoké koncentrace kouře nad Kanadou ve vyšších vrstvách atmosféry, silný vítr ve výšce a malá turbulence v centrální části jet streamu. Řadě lidí se v této souvislosti možná vybaví situace z loňského léta, kdy kouř z požárů v Českosaském Švýcarsku zasáhl velkou část Česka a značně zhoršil kvalitu vzduchu.
Koncem minulého týdne se nad Kanadou a severním Atlantikem vytvořilo silné tryskové proudění, které umožnilo transport kouře z kanadských požárů přes Atlantik, zdroj: ventusky.com
Díky tomu, že kouř z Kanady se nachází ve vysokých výškách a jeho koncentrace je výrazně nižší než nad Kanadou, znečištění ovzduší ve městech na západě Evropy nehrozí. Jeho přítomnost je ale patrná v podobě zakaleného nebe a velmi působivých východech a západech Slunce, resp. výrazných červáncích. A pokud náhodou v některé oblasti vlivem promíchávání přeci jen pronikne část kouře až k zemi, zhoršení kvality nebude zdaleka tak dramatické jako v severní Americe. Pro oblast střední Evropy už bude koncentrace kouře natolik malá, že jeho projevy nejspíš budou detekovatelné jen velmi omezeně – podle aktuálních předpovědí by nejvíc kouře nad Česko mělo dorazit v pátek před studenou frontou.
Z hlediska dalších dopadů na počasí může dojít k určitému efektu na oblaky, a to v podobě tvorby opticky hustší oblačnosti, neboť částečky kouře působí jako kondenzační jádra, na kterých se sráží vodní pára a vznikají drobné kapičky vody. Čím jich je ale v oblaku víc, tím hůře narůstají do dostatečné velikosti potřebné ke vzniku padajících srážek – vody je totiž v atmosféře zpravidla omezené množství a větší konkurence zárodků kapiček znamená omezení jejich růstu. Na obloze je tak sice více oblačnosti, ale srážek je u země ve výsledku méně. Současně kouř ohřívá vrstvy atmosféry, ve kterých se nachází, a naopak mírně ochlazuje zemský povrch. Výsledkem je pak menší rozdíl teploty s výškou, což potlačuje konvekci a vznik přeháňkových a bouřkových oblaků.
Kouř z kanadských požárů dorazil v pondělí 26. června nad severozápad Pyrenejského poloostrova, zdroj: earthobservatory.nasa.gov
Koncentrace černého uhlíku v miligramech na metr krychlový nad Atlantikem (v celé atmosféře) a okolím v pondělí 26. června, zdroj: earthobservatory.nasa.gov
Předpověď aerosolové optické délky pro aerosol produkovaný při hoření biomasy – čím větší hodnota, tím více částic vznikajících při hoření je v ovzduší (hodnoty v celé atmosféře), zdroj: atmosphere.copernicus.eu
Závěrem dodejme, že lesní požáry zásadně dopadají na kanadské biotopy boreálních lesů, které fungují jako důležité úložiště uhlíku z atmosféry. Tyto lesy ochlazují lokální klima, chrání i tamní permafrost, což zpomaluje nebo zabraňuje rozkladu listů a dřeva, a tedy i úniku v nich uloženého uhlíku do ovzduší. Při požáru a oteplování je tento uhlík uvolněn a následně stoupá množství oxidu uhličitého a metanu v atmosféře. To pak urychluje oteplování a následně podporuje podmínky pro vznik a šíření lesních požárů, dostáváme se tedy k tzv. pozitivní zpětné vazbě, která umocňuje počáteční situaci.
