Klimatická změna zesílila vedra v USA, v sedmi státech padly rekordy pro březen
Během bezprecedentní vlny veder v polovině března, která zasáhla střední a západní část Spojených států, zaznamenalo sedm států podle předběžných informací nejvyšší březnové teploty v historii měření. Stovky meteorologických stanic přitom překonaly své denní i měsíční teplotní rekordy. Podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) zaznamenalo mezi 13. a 19. březnem celkem 697 meteorologických stanic na západě USA nejvyšší březnové teploty ve své historii a další hlášení stále přibývají. V některých případech jde přitom o mimořádně dlouhé časové řady, například ve městech Winnemucca (149 let měření), Elko (136 let) v Nevadě nebo Eureka v Kalifornii (138 let). Jinými slovy, takto intenzivní vedra se v březnu nevyskytla minimálně od 80. let 19. století. Teplotní anomálie 25. 3. 2026 ukazuje Obr. 1.
Obr. 1 Rozložení teplotních anomálií nad Severní Amerikou pro 25. 3. 19 UTC, zdroj: ventusky.com
Když se podíváme na teplotní rekordy podrobněji, tak nové březnové teplotní rekordy padly například v Arizoně, kde ve městě Yuma překonaly dosavadní rekord pro celý stát (40 °C) o zhruba 3 °C, přičemž teplota dosáhla přibližně 43 °C. V Novém Mexiku dosud nikdy v březnu nebylo více než 34 °C, letos však stanice v Tucumcari a Cavern City naměřily až kolem 38 °C. Ve státě Iowa teploty v březnu nikdy nepřesáhly zhruba 33 °C, během této vlny veder však 20 stanic zaznamenalo vyšší hodnoty, přičemž v Little Sioux vystoupila teplota až na přibližně 36 °C. V Kalifornii se teplota vyšplhala asi na 44 °C na stanici Buttercup & Squaw Lake, což představuje nový rekord pro tento měsíc v rámci tohoto státu. Seznam doplňují také státy Nevada, Utah a Wyoming. Počet rekordů navíc pravděpodobně ještě poroste, protože dostupná data NOAA zatím pokrývají období do 19. března, zatímco vlna veder pokračovala i v následujícím týdnu.
Podle iniciativy World Weather Attribution představuje březnová vlna veder v západní části Severní Ameriky mimořádně extrémní jev, který se svým charakterem vymyká běžné klimatologii. Teploty byly o 11 až 17 °C vyšší než dlouhodobý průměr a v mnoha oblastech odpovídaly spíše letním hodnotám než polovině března. Takto výrazná odchylka byla způsobena jevem, který označujeme jako tzv. heat dome, což by se dalo do češtiny volně přeložit jako tepelný dóm. Tento jev představuje stabilní tlakovou výši, která je vyjádřena v přízemním a výškovém tlakovém poli a odborně ji označujeme jako teplá anticyklona (Obr. 2). Tento tlakový útvar díky subsidenci vzduchu (sestupným pohybům) omezuje tvorbu oblačnosti a suchoadiabaticky vzduch dále otepluje, což vede k hromadění tepla v přízemních vrstvách troposféry. Epizoda se tak řadí mezi nejintenzivnější časně jarní vlny veder, jaké kdy byly v regionu zaznamenány.
Obr. 2 Rozložení tlakových útvarů v tlakové hladině 500 hPa nad Severní Amerikou pro 25. 3. 19 UTC, zdroj: ventusky.com
Z klimatického hlediska jde o událost, která by bez vlivu antropogenní změny klimatu byla prakticky nemožná. Analýzy ukazují, že globální oteplení přibližně o 1,3 °C výrazně zvýšilo pravděpodobnost i intenzitu takových extrémů – podobná vlna veder je dnes řádově 100krát až 1000krát pravděpodobnější než v předindustriálním klimatu. Zároveň jsou tyto epizody zhruba o 2–4 °C teplejší, než by byly bez antropogenního oteplení. Výrazné zesilování extrémů je přitom v této oblasti obzvlášť patrné právě na jaře. Extremitu této jarní vlny veder ukazuje také Obr. 3.
Obr. 3 Předpovězená teplotní anomálie nad západní částí Severní Ameriky pro období 18.–22. března 2026. Zájmová oblast je vyznačena tmavě modře. b) Sezónní průběh denních maximálních teplot v této oblasti (z panelu a) pro všechny roky od roku 1950 (tenké křivky, barevně od modré po červenou podle blízkosti k současnosti), přičemž rok 2026 je znázorněn černě. Silné červené a modré křivky představují současnou (1995–2025) a historickou (1950–1980) klimatologii., zdroj: worldweatherattribution.org
Závažnost této události podtrhuje i její N-letost (pravděpodobná doba opakování), přičemž i v dnešním klimatu jde o jev, který by se statisticky vyskytoval zhruba jednou za stovky let. Kromě přímých dopadů na lidské zdraví má vlna veder i významné environmentální důsledky, například urychlení tání sněhu a zvýšení rizika sucha či požárů v následující sezóně. Současně potvrzuje širší trend: extrémní horko se s pokračujícím oteplováním stává častějším, intenzivnějším a objevuje se i v obdobích roku, kdy bylo dříve velmi nepravděpodobné.
Obr. 1 Rozložení teplotních anomálií nad Severní Amerikou pro 25. 3. 19 UTC, zdroj: ventusky.com
Když se podíváme na teplotní rekordy podrobněji, tak nové březnové teplotní rekordy padly například v Arizoně, kde ve městě Yuma překonaly dosavadní rekord pro celý stát (40 °C) o zhruba 3 °C, přičemž teplota dosáhla přibližně 43 °C. V Novém Mexiku dosud nikdy v březnu nebylo více než 34 °C, letos však stanice v Tucumcari a Cavern City naměřily až kolem 38 °C. Ve státě Iowa teploty v březnu nikdy nepřesáhly zhruba 33 °C, během této vlny veder však 20 stanic zaznamenalo vyšší hodnoty, přičemž v Little Sioux vystoupila teplota až na přibližně 36 °C. V Kalifornii se teplota vyšplhala asi na 44 °C na stanici Buttercup & Squaw Lake, což představuje nový rekord pro tento měsíc v rámci tohoto státu. Seznam doplňují také státy Nevada, Utah a Wyoming. Počet rekordů navíc pravděpodobně ještě poroste, protože dostupná data NOAA zatím pokrývají období do 19. března, zatímco vlna veder pokračovala i v následujícím týdnu.
Podle iniciativy World Weather Attribution představuje březnová vlna veder v západní části Severní Ameriky mimořádně extrémní jev, který se svým charakterem vymyká běžné klimatologii. Teploty byly o 11 až 17 °C vyšší než dlouhodobý průměr a v mnoha oblastech odpovídaly spíše letním hodnotám než polovině března. Takto výrazná odchylka byla způsobena jevem, který označujeme jako tzv. heat dome, což by se dalo do češtiny volně přeložit jako tepelný dóm. Tento jev představuje stabilní tlakovou výši, která je vyjádřena v přízemním a výškovém tlakovém poli a odborně ji označujeme jako teplá anticyklona (Obr. 2). Tento tlakový útvar díky subsidenci vzduchu (sestupným pohybům) omezuje tvorbu oblačnosti a suchoadiabaticky vzduch dále otepluje, což vede k hromadění tepla v přízemních vrstvách troposféry. Epizoda se tak řadí mezi nejintenzivnější časně jarní vlny veder, jaké kdy byly v regionu zaznamenány.
Obr. 2 Rozložení tlakových útvarů v tlakové hladině 500 hPa nad Severní Amerikou pro 25. 3. 19 UTC, zdroj: ventusky.com
Z klimatického hlediska jde o událost, která by bez vlivu antropogenní změny klimatu byla prakticky nemožná. Analýzy ukazují, že globální oteplení přibližně o 1,3 °C výrazně zvýšilo pravděpodobnost i intenzitu takových extrémů – podobná vlna veder je dnes řádově 100krát až 1000krát pravděpodobnější než v předindustriálním klimatu. Zároveň jsou tyto epizody zhruba o 2–4 °C teplejší, než by byly bez antropogenního oteplení. Výrazné zesilování extrémů je přitom v této oblasti obzvlášť patrné právě na jaře. Extremitu této jarní vlny veder ukazuje také Obr. 3.
Obr. 3 Předpovězená teplotní anomálie nad západní částí Severní Ameriky pro období 18.–22. března 2026. Zájmová oblast je vyznačena tmavě modře. b) Sezónní průběh denních maximálních teplot v této oblasti (z panelu a) pro všechny roky od roku 1950 (tenké křivky, barevně od modré po červenou podle blízkosti k současnosti), přičemž rok 2026 je znázorněn černě. Silné červené a modré křivky představují současnou (1995–2025) a historickou (1950–1980) klimatologii., zdroj: worldweatherattribution.org
Závažnost této události podtrhuje i její N-letost (pravděpodobná doba opakování), přičemž i v dnešním klimatu jde o jev, který by se statisticky vyskytoval zhruba jednou za stovky let. Kromě přímých dopadů na lidské zdraví má vlna veder i významné environmentální důsledky, například urychlení tání sněhu a zvýšení rizika sucha či požárů v následující sezóně. Současně potvrzuje širší trend: extrémní horko se s pokračujícím oteplováním stává častějším, intenzivnějším a objevuje se i v obdobích roku, kdy bylo dříve velmi nepravděpodobné.
