Mimořádně teplý začátek zimy na Antarktickém poloostrově. Teploty překročily i 15 °C
Na Antarktickém poloostrově (AP) byly zaznamenány na začátku zimy mimořádně nadprůměrné teploty. Zmiňme, že na jižní polokouli začíná zima v červnu. Do oblasti AP proudil v minulém týdnu velmi teplý vzduch původem až z Jižní Ameriky, který způsobil, že se teploty dostaly výrazně nad dlouhodobý průměr. V některých lokalitách byly naměřeny teploty až o 20 °C vyšší, než je pro toto období obvyklé (Obr. 1). V kontextu posledních desetiletí je tato událost abnormální a v dnešním článku se na ni zaměříme podrobněji.
Obr. 1 Anomálie teploty vzduchu v oblasti Antarktického poloostrova 5. 6. 2026, zdroj: ventusky.com
Nejvyšší teplotu zaznamenala argentinská polární stanice Esperanza, kde 5. června vystoupila teplota na 15,4 °C. Pokud bude tato hodnota oficiálně potvrzena, půjde o nový zimní rekord pro pevninskou část Antarktidy. Výrazně nad bodem mrazu se teploty pohybovaly i na dalších stanicích v oblasti AP, například na stanici Marambio, kde bylo naměřeno 11,8 °C. Mimořádně vysoké byly také noční teploty, přičemž na zmíněné stanici Esperanza neklesla teplota ani v noci pod 6 °C.
Pokud se podíváme obecněji na podnebí AP, tak to je ve srovnání s vnitrozemím Antarktidy výrazně proměnlivější. Oblast je často ovlivňována přílivem vzduchu z nižších zeměpisných šířek, a proto zde dochází k výrazným změnám teplot i povětrnostních podmínek během krátké doby. AP zároveň patří k regionům, kde se v posledních desetiletích nejvíce projevuje změna klimatu. Právě zde jsou častěji zaznamenávány teplotní extrémy a epizody mimořádně teplého počasí, jakou byla i situace z června 2026.
Obr. 2 Rozložení teplot v nadmořské výšce přibližně 500 m doplněné o izolinie geopotenciální výšky v tlakové hladině 850 hPa (přibližně 1,5 km), zdroj: ventusky.com
Obr. 2 ukazuje rozložení tlakového pole v tlakové hladině 850 hPa (cca 1,5 km) během události v oblasti AP, kde je patrný výběžek vyššího tlaku vzduchu jihovýchodně od Jižní Ameriky a oblast nižšího tlaku vzduchu západně od AP. Případě jižní polokoule je potřeba si uvědomit, že otáčení tlakových útvarů je opačné než na severní polokouli. Mezi zmíněnými tlakovými útvary docházelo k advekci velmi teplého vzduchu od severu až severozápadu. Na obrázku je dále ukázáno rozložení teplot vzduchu v nadmořské výšce přibližně 500 m, kde je zřejmé, že se vzduch po překonání AP výrazně oteplil. K tomu přispěl tzv. fénový efekt. Při proudění vzduchu přes pohoří na AP dochází obvykle na návětrné, západní straně k výstupu vzduchu, jeho ochlazování a často i tvorbě oblačnosti a srážek. Na závětrné, východní straně pak vzduch klesá, adiabaticky se otepluje a vysušuje. Tento proces může způsobit rychlý vzestup teploty o několik stupňů a vede k výrazně teplejšímu a suššímu počasí, než jaké by odpovídalo dané roční době. Právě kupříkladu stanice Esperanza či Marambio leží v oblasti, kde se účinky fénového proudění při vhodné synoptické situaci často projevují.
Obr. 3 Vertikální řez přes oblast antarktického poloostrova (bílá linie vpravo). Na levém panelu je vertikální průběh relativní vlhkosti vzduchu (hnědě a zeleně) a ekvivalentní potenciální teploty (černě), zdroj: 185.254.223.166
Vertikální řez atmosférou přes AP naznačuje, že mimořádně vysoké teploty na jeho východní straně nebyly způsobeny pouze fénovým efektem, jak jej známe z klasických učebnic meteorologie (Obr. 3). Na závětrné straně je patrný sestup vzduchu z vyšších hladin troposféry směrem k povrchu, označovaný jako isentropic drawdown. Vzduch s vyšší potenciální teplotou je při silném proudění transportován dolů podél izentropických ploch a během sestupu se dále adiabaticky otepluje. Tento proces spolu s fénovým oteplováním přispěl k mimořádně vysokým teplotám na východní straně Antarktického poloostrova. Podrobněji se tomuto procesu věnuje tato studie.
Obr. 4 Ilustrační fotka oblaku altocumulus lenticularis zachycená z ostrova Jamese Rosse pohledem na Antarktický poloostrov, zdroj: Český antarktický výzkumný program, Michael Matějka
V souvislosti s fénovým prouděním ještě zmiňme, že na východní straně AP je toto proudění často spojeno s tvorbou charakteristických oblaků typu altocumulus lenticularis (Obr. 4). Tyto oblaky vznikají v málo pohyblivých gravitačních vlnách na závětrné straně horské překážky, když je proudění dostatečně silné a atmosféra stabilně zvrstvená. Přestože se vzduch v samotné sestupné části vlny otepluje a vysušuje, v oblastech výstupných pohybů dochází k ochlazení a kondenzaci vodní páry, čímž následně vzniká tato oblačnost. V některých případech je vertikální struktura atmosféry složitější a oblačnost tak může mít i více vrstev. Výskyt oblaků altocumulus lenticularis tak bývá jedním z vizuálních indikátorů intenzivního fénového proudění v oblasti AP.
Přestože je AP považován za jednu z oblastí Antarktidy, kde se v posledních desetiletích nejvýrazněji projevovalo oteplování, jeho klima není ovlivňováno pouze dlouhodobým růstem globální teploty. Významnou roli zde hraje také přirozená vnitřní variabilita klimatického systému. Důležitým faktorem je například Southern Annular Mode (SAM; nebo také Antarktická oscilace), který (zjednodušeně řečeno) ovlivňuje polohu a intenzitu západního proudění kolem Antarktidy. Právě změny v cirkulaci vedly k tomu, že po výrazném oteplování ve druhé polovině 20. století se na části AP v období přibližně mezi lety 1999 a 2014 objevil trend mírného ochlazování. Tento vývoj však nepředstavoval popření globálního oteplování, ale spíše důsledek přirozené variability klimatu, jež krátkodobě překryla dlouhodobý trend. I proto je při hodnocení současných teplotních extrémů na Antarktickém poloostrově nutné brát v úvahu jak dlouhodobé změny klimatu, tak přirozené výkyvy atmosférické cirkulace.
Obr. 1 Anomálie teploty vzduchu v oblasti Antarktického poloostrova 5. 6. 2026, zdroj: ventusky.com
Nejvyšší teplotu zaznamenala argentinská polární stanice Esperanza, kde 5. června vystoupila teplota na 15,4 °C. Pokud bude tato hodnota oficiálně potvrzena, půjde o nový zimní rekord pro pevninskou část Antarktidy. Výrazně nad bodem mrazu se teploty pohybovaly i na dalších stanicích v oblasti AP, například na stanici Marambio, kde bylo naměřeno 11,8 °C. Mimořádně vysoké byly také noční teploty, přičemž na zmíněné stanici Esperanza neklesla teplota ani v noci pod 6 °C.
Pokud se podíváme obecněji na podnebí AP, tak to je ve srovnání s vnitrozemím Antarktidy výrazně proměnlivější. Oblast je často ovlivňována přílivem vzduchu z nižších zeměpisných šířek, a proto zde dochází k výrazným změnám teplot i povětrnostních podmínek během krátké doby. AP zároveň patří k regionům, kde se v posledních desetiletích nejvíce projevuje změna klimatu. Právě zde jsou častěji zaznamenávány teplotní extrémy a epizody mimořádně teplého počasí, jakou byla i situace z června 2026.
Obr. 2 Rozložení teplot v nadmořské výšce přibližně 500 m doplněné o izolinie geopotenciální výšky v tlakové hladině 850 hPa (přibližně 1,5 km), zdroj: ventusky.com
Obr. 2 ukazuje rozložení tlakového pole v tlakové hladině 850 hPa (cca 1,5 km) během události v oblasti AP, kde je patrný výběžek vyššího tlaku vzduchu jihovýchodně od Jižní Ameriky a oblast nižšího tlaku vzduchu západně od AP. Případě jižní polokoule je potřeba si uvědomit, že otáčení tlakových útvarů je opačné než na severní polokouli. Mezi zmíněnými tlakovými útvary docházelo k advekci velmi teplého vzduchu od severu až severozápadu. Na obrázku je dále ukázáno rozložení teplot vzduchu v nadmořské výšce přibližně 500 m, kde je zřejmé, že se vzduch po překonání AP výrazně oteplil. K tomu přispěl tzv. fénový efekt. Při proudění vzduchu přes pohoří na AP dochází obvykle na návětrné, západní straně k výstupu vzduchu, jeho ochlazování a často i tvorbě oblačnosti a srážek. Na závětrné, východní straně pak vzduch klesá, adiabaticky se otepluje a vysušuje. Tento proces může způsobit rychlý vzestup teploty o několik stupňů a vede k výrazně teplejšímu a suššímu počasí, než jaké by odpovídalo dané roční době. Právě kupříkladu stanice Esperanza či Marambio leží v oblasti, kde se účinky fénového proudění při vhodné synoptické situaci často projevují.
Obr. 3 Vertikální řez přes oblast antarktického poloostrova (bílá linie vpravo). Na levém panelu je vertikální průběh relativní vlhkosti vzduchu (hnědě a zeleně) a ekvivalentní potenciální teploty (černě), zdroj: 185.254.223.166
Vertikální řez atmosférou přes AP naznačuje, že mimořádně vysoké teploty na jeho východní straně nebyly způsobeny pouze fénovým efektem, jak jej známe z klasických učebnic meteorologie (Obr. 3). Na závětrné straně je patrný sestup vzduchu z vyšších hladin troposféry směrem k povrchu, označovaný jako isentropic drawdown. Vzduch s vyšší potenciální teplotou je při silném proudění transportován dolů podél izentropických ploch a během sestupu se dále adiabaticky otepluje. Tento proces spolu s fénovým oteplováním přispěl k mimořádně vysokým teplotám na východní straně Antarktického poloostrova. Podrobněji se tomuto procesu věnuje tato studie.
Obr. 4 Ilustrační fotka oblaku altocumulus lenticularis zachycená z ostrova Jamese Rosse pohledem na Antarktický poloostrov, zdroj: Český antarktický výzkumný program, Michael Matějka
V souvislosti s fénovým prouděním ještě zmiňme, že na východní straně AP je toto proudění často spojeno s tvorbou charakteristických oblaků typu altocumulus lenticularis (Obr. 4). Tyto oblaky vznikají v málo pohyblivých gravitačních vlnách na závětrné straně horské překážky, když je proudění dostatečně silné a atmosféra stabilně zvrstvená. Přestože se vzduch v samotné sestupné části vlny otepluje a vysušuje, v oblastech výstupných pohybů dochází k ochlazení a kondenzaci vodní páry, čímž následně vzniká tato oblačnost. V některých případech je vertikální struktura atmosféry složitější a oblačnost tak může mít i více vrstev. Výskyt oblaků altocumulus lenticularis tak bývá jedním z vizuálních indikátorů intenzivního fénového proudění v oblasti AP.
Přestože je AP považován za jednu z oblastí Antarktidy, kde se v posledních desetiletích nejvýrazněji projevovalo oteplování, jeho klima není ovlivňováno pouze dlouhodobým růstem globální teploty. Významnou roli zde hraje také přirozená vnitřní variabilita klimatického systému. Důležitým faktorem je například Southern Annular Mode (SAM; nebo také Antarktická oscilace), který (zjednodušeně řečeno) ovlivňuje polohu a intenzitu západního proudění kolem Antarktidy. Právě změny v cirkulaci vedly k tomu, že po výrazném oteplování ve druhé polovině 20. století se na části AP v období přibližně mezi lety 1999 a 2014 objevil trend mírného ochlazování. Tento vývoj však nepředstavoval popření globálního oteplování, ale spíše důsledek přirozené variability klimatu, jež krátkodobě překryla dlouhodobý trend. I proto je při hodnocení současných teplotních extrémů na Antarktickém poloostrově nutné brát v úvahu jak dlouhodobé změny klimatu, tak přirozené výkyvy atmosférické cirkulace.
