Pyrenejský poloostrov čelí extrémním srážkám, situace se nezlepší ani o víkendu
Na konci ledna a začátkem února zasáhlo Pyrenejský poloostrov několik epizod s mimořádně vydatnými srážkami. V některých oblastech jižního Španělska napršelo během posledních dvou týdnů až přes 1000 mm srážek, což je více než na mnoha místech Pyrenejského poloostrova naprší za celý rok. Tyto srážky vyvolaly povodně, vodní nádrže blížící se maximálnímu naplnění a vedly k evakuaci tisíců obyvatel. Situaci komplikuje také vysoké nasycení půdy, která po předchozích deštích už není schopna další vodu pojmout. Tyto extrémy nejsou výsledkem jediné události. Klíčovou roli hraje dlouhodobě relativně stejné uspořádání tlakových útvarů nad severním Atlantikem a Evropou, které opakovaně směruje nad Pyrenejský poloostrov velmi vlhký vzduch z Atlantiku. Navíc v průběhu víkendu zasáhne tuto oblast další tlaková níže, která se nyní formuje nad Atlantikem, a hlavně do Portugalska a jižního Španělska přinese srážkové úhrny okolo 70 mm do nedělního večera (do pondělního večera i přes 100 mm). V tomto článku se proto zaměříme na meteorologické pozadí celé situace.
Obr. 1 Měsíční anomálie srážek za leden 2026 v jihozápadní části Evropy, zdroj: ventusky.com
Obr. 1 ukazuje, že srážkově nadprůměrný byl v této oblasti i leden. Na některých místech Portugalska a Španělska napršelo v lednu až o 200 mm srážek více než činí dlouhodobý průměr. Půda je tak v této oblasti vlivem předchozích srážek nasycená a další srážky už pojmout nedokáže. V této situaci stačí i relativně menší množství srážek k rozvodnění řek a vzniku povodní.
Z aktuálního rozložení tlakových útvarů nad Evropou je patrné, že v oblasti Britských ostrovů se nachází oblast nízkého tlaku vzduchu, která zde setrvává (resp. je takzvaně kvazistacionární) přibližně od poloviny ledna. Mezi touto oblastí nízkého tlaku vzduchu a oblastí vyššího tlaku vzduchu se středem nad Atlantikem, západně od Afriky se nad Pyrenejský poloostrov dostává téměř nepřetržitě vlhký vzduch z oceánu. Tlaková níže setrvávající nad oblastí Britských ostrovů má charakter tzv. řídicí cyklony. Jde o rozsáhlou a poměrně hlubokou frontální cyklonu, obvykle v pokročilém (okludovaném) stadiu vývoje, která se pohybuje jen velmi pomalu. Na její jižní straně se opakovaně formují menší podružné cyklony, které postupují po podobných drahách směrem k jihozápadní Evropě. Tato situace tak vede k tomu, že Pyrenejský poloostrov opakovaně zasahují tlakové níže, což vede k sérii srážkově bohatých epizod, jejichž účinky se kumulují.
Obr. 2 Rozložení tlakových útvarů (v tlakové hladině 850 hPa) nad Evropou a predikce srážek v pátek odpoledne , zdroj: ventusky.com
Popsaný cirkulační pattern způsobil vhodné podmínky pro vznik tzv. atmosférické řeky. Ta představuje dlouhý avšak relativně úzký pás zesíleného transportu vodní páry. Tento pás se vytváří ve spodních částech troposféry a může být dlouhý i tisíce km. Atmosférické řeky se zpravidla vyskytují před studenými frontami tlakových níží, přičemž vodní pára přenášená těmito řekami pochází nejčastěji z tropických oblastí. Zmiňme, že vlivem změny klimatu dochází k zesilování atmosférických řek, přičemž roste i závažnost jejich dopadů.
Obr. 3 ukazuje snímek z družice MSG, konkrétně kanál WV 6.2 µm, který zobrazuje rozložení vodní páry ve střední až horní troposféře, čímž umožňuje sledovat úzké pásy zesíleného transportu vlhkosti, které odpovídají atmosférickým řekám. Ze snímku je dobře vidět transport vlhkosti (bělejší odstíny) z tropického Atlantiku, dokonce až od Karibského moře, směrem nad Pyrenejský poloostrov.
Obr. 3 kanál WV 6.2 µm z družice MSG pořízený 3. 2. 2026 v 18 UTC , zdroj: view.eumetsat.int
Další z procesů, který zintenzivňuje srážky na pevnině při působení atmosférické řeky, je tzv. orografické zesílení srážek. Hlavně severní polovina Portugalska a severozápadní Španělsko je hornaté, takže vlhký vzduch přicházející z Atlantského oceánu je nucen stoupat po svazích horských masivů. Při výstupu vzduchu dochází k jeho adiabatickému ochlazování, kondenzaci vodní páry a následně k intenzivním a často dlouhotrvajícím srážkám. Tento mechanismus může vést k extrémním úhrnům srážek, jak jsme mohli pozorovat v posledních týdnech. Navíc severní část Atlantiku se nyní vyznačuje nadprůměrnými teplotami (Obr. 4), což vede k většímu výparu a k intenzivnější tvorbě srážkové oblačnosti.
Obr. 4 Denní průměrné teploty povrchu moře v severním Atlantiku. Šedé křivky znázorňují jednotlivé roky, černá plná čára představuje klimatologický průměr 1991–2020 a černá přerušovaná čára průměr 1982–2010. Zvýrazněny jsou také aktuální a nedávné roky (2024–2026), které vykazují nadprůměrné hodnoty SST., zdroj: climatereanalyzer.org
Na závěr se pojďme podívat na situaci v průběhu víkendu. Aktuálně nad Atlantikem dochází k prohlubování další tlakové níže pojmenované jako Marta. V průběhu víkendu dorazí k břehům Pyrenejského poloostrova (Obr. 5), a opět zde způsobí vydatné srážky. Obr. 6 ukazuje množství srážek, které by mělo podle modelu ECMWF spadnout v oblasti do pondělního večera. Hlavně na západě a jihozápadě může lokálně napršet až přes 100 mm srážek, což povede k opětovnému zhoršení situace.
Obr. 5 Rozložení tlakových útvarů a predikce srážek v sobotu 7. 2. 2026 v 10 UTC, zdroj: ventusky.com
Tlaková níže kromě vydatných srážek přinese nárazy větru přes 100 km/h a vlny o výšce až 10 m podél západního pobřeží Portugalska. Níže se následně přesune nad Středomoří, kde rovněž může způsobit nebezpečné počasí.
Obr. 6 Predikované množství srážek do pondělního (9. 2. 2026) večera , zdroj: ventusky.com
Obr. 1 Měsíční anomálie srážek za leden 2026 v jihozápadní části Evropy, zdroj: ventusky.com
Obr. 1 ukazuje, že srážkově nadprůměrný byl v této oblasti i leden. Na některých místech Portugalska a Španělska napršelo v lednu až o 200 mm srážek více než činí dlouhodobý průměr. Půda je tak v této oblasti vlivem předchozích srážek nasycená a další srážky už pojmout nedokáže. V této situaci stačí i relativně menší množství srážek k rozvodnění řek a vzniku povodní.
Z aktuálního rozložení tlakových útvarů nad Evropou je patrné, že v oblasti Britských ostrovů se nachází oblast nízkého tlaku vzduchu, která zde setrvává (resp. je takzvaně kvazistacionární) přibližně od poloviny ledna. Mezi touto oblastí nízkého tlaku vzduchu a oblastí vyššího tlaku vzduchu se středem nad Atlantikem, západně od Afriky se nad Pyrenejský poloostrov dostává téměř nepřetržitě vlhký vzduch z oceánu. Tlaková níže setrvávající nad oblastí Britských ostrovů má charakter tzv. řídicí cyklony. Jde o rozsáhlou a poměrně hlubokou frontální cyklonu, obvykle v pokročilém (okludovaném) stadiu vývoje, která se pohybuje jen velmi pomalu. Na její jižní straně se opakovaně formují menší podružné cyklony, které postupují po podobných drahách směrem k jihozápadní Evropě. Tato situace tak vede k tomu, že Pyrenejský poloostrov opakovaně zasahují tlakové níže, což vede k sérii srážkově bohatých epizod, jejichž účinky se kumulují.
Obr. 2 Rozložení tlakových útvarů (v tlakové hladině 850 hPa) nad Evropou a predikce srážek v pátek odpoledne , zdroj: ventusky.com
Popsaný cirkulační pattern způsobil vhodné podmínky pro vznik tzv. atmosférické řeky. Ta představuje dlouhý avšak relativně úzký pás zesíleného transportu vodní páry. Tento pás se vytváří ve spodních částech troposféry a může být dlouhý i tisíce km. Atmosférické řeky se zpravidla vyskytují před studenými frontami tlakových níží, přičemž vodní pára přenášená těmito řekami pochází nejčastěji z tropických oblastí. Zmiňme, že vlivem změny klimatu dochází k zesilování atmosférických řek, přičemž roste i závažnost jejich dopadů.
Obr. 3 ukazuje snímek z družice MSG, konkrétně kanál WV 6.2 µm, který zobrazuje rozložení vodní páry ve střední až horní troposféře, čímž umožňuje sledovat úzké pásy zesíleného transportu vlhkosti, které odpovídají atmosférickým řekám. Ze snímku je dobře vidět transport vlhkosti (bělejší odstíny) z tropického Atlantiku, dokonce až od Karibského moře, směrem nad Pyrenejský poloostrov.
Obr. 3 kanál WV 6.2 µm z družice MSG pořízený 3. 2. 2026 v 18 UTC , zdroj: view.eumetsat.int
Další z procesů, který zintenzivňuje srážky na pevnině při působení atmosférické řeky, je tzv. orografické zesílení srážek. Hlavně severní polovina Portugalska a severozápadní Španělsko je hornaté, takže vlhký vzduch přicházející z Atlantského oceánu je nucen stoupat po svazích horských masivů. Při výstupu vzduchu dochází k jeho adiabatickému ochlazování, kondenzaci vodní páry a následně k intenzivním a často dlouhotrvajícím srážkám. Tento mechanismus může vést k extrémním úhrnům srážek, jak jsme mohli pozorovat v posledních týdnech. Navíc severní část Atlantiku se nyní vyznačuje nadprůměrnými teplotami (Obr. 4), což vede k většímu výparu a k intenzivnější tvorbě srážkové oblačnosti.
Obr. 4 Denní průměrné teploty povrchu moře v severním Atlantiku. Šedé křivky znázorňují jednotlivé roky, černá plná čára představuje klimatologický průměr 1991–2020 a černá přerušovaná čára průměr 1982–2010. Zvýrazněny jsou také aktuální a nedávné roky (2024–2026), které vykazují nadprůměrné hodnoty SST., zdroj: climatereanalyzer.org
Na závěr se pojďme podívat na situaci v průběhu víkendu. Aktuálně nad Atlantikem dochází k prohlubování další tlakové níže pojmenované jako Marta. V průběhu víkendu dorazí k břehům Pyrenejského poloostrova (Obr. 5), a opět zde způsobí vydatné srážky. Obr. 6 ukazuje množství srážek, které by mělo podle modelu ECMWF spadnout v oblasti do pondělního večera. Hlavně na západě a jihozápadě může lokálně napršet až přes 100 mm srážek, což povede k opětovnému zhoršení situace.
Obr. 5 Rozložení tlakových útvarů a predikce srážek v sobotu 7. 2. 2026 v 10 UTC, zdroj: ventusky.com
Tlaková níže kromě vydatných srážek přinese nárazy větru přes 100 km/h a vlny o výšce až 10 m podél západního pobřeží Portugalska. Níže se následně přesune nad Středomoří, kde rovněž může způsobit nebezpečné počasí.
Obr. 6 Predikované množství srážek do pondělního (9. 2. 2026) večera , zdroj: ventusky.com
