Středozemní moře je nezvykle teplé. Jaké mohou být důsledky?
Ve Středozemním moři se v současnosti vyskytují výrazně nadprůměrné teploty mořské hladiny, které v některých oblastech západní části dosahují až o 5 až 7 °C vyšších hodnot, než je pro začátek léta obvyklé (Obr. 1). Nejvýraznější teplotní anomálie jsou pozorovány v okolí Baleárských ostrovů, Sardinie a Korsiky, kde se rozvíjí rozsáhlá mořská vlna veder. Ačkoliv tento jev může působit pozitivně pro turisty mířící do Středomoří, mimořádně teplé moře může v následujících týdnech přispět ke vzniku intenzivnějších bouří a dalších nebezpečných projevů počasí.
Obr. 1 Anomálie teploty mořské hladiny Středozemního moře 3. 6. 2026, zdroj: apps.socib.es
Obr. 2 ukazuje průměrný roční chod denních teplot mořské hladiny Středozemního moře za období 1982–2015 (červená čára). V období na začátku června se tyto průměrné teploty pohybují okolo 20 °C, přičemž v letošním roce (černá čára) jsou přibližně o 2,5 °C vyšší. To jsou však průměrné teploty pro celé Středozemní moře, v některých oblastech ve střední a západní části jsou teplotní odchylky 5 až 7 °C. Je také patrné, že tyto teploty jsou vyšší než 90 % případů (čárkovaná červená čára) od roku 1982 a navíc i teplejší než předchozí roky 2023–2025 (šedé křivky).
Obr. 2 Roční chod denních teplot mořské hladiny Středozemního moře, zdroj: apps.socib.es
Výrazně nadprůměrně teplé Středozemní moře neovlivňuje pouze mořské prostředí, ale také počasí nad Evropou. Teplejší mořská hladina totiž zvyšuje výpar vody, čímž dodává do atmosféry větší množství vodní páry. Ta následně slouží jako zdroj energie pro vznik srážkově významných meteorologických situací. Pokud se nad oblast Středomoří dostane chladnější vzduch od severu, vytvoří se výrazný teplotní kontrast mezi chladnějším vzduchem a velmi teplým a vlhkým vzduchem nad mořem. Na rozhraní těchto vzduchových hmot pak často dochází ke vzniku tlakové níže. Při vhodné poloze výškového proudění může níže začít nasávat velké množství teplého a vlhkého vzduchu ze Středozemního moře a transportovat jej nad pevninu (nejen) do střední Evropy. Po výstupu vzduchu do vyšších vrstev atmosféry dochází ke kondenzaci vodní páry, tvorbě oblačnosti a intenzivním srážkám. Čím teplejší je mořská hladina, tím více vodní páry se do atmosféry dostává a tím vyšší je potenciál pro vznik extrémních srážkových úhrnů a následných povodní.
Obr. 3 Satelitní snímek medikánu Daniel severně od Libye 9. 9. 2023, zdroj: en.wikipedia.org
Právě nadprůměrně teplé Středozemní moře bylo jedním z faktorů, které přispěly k mimořádným povodním ve střední Evropě v září 2024. Během působení tlakové níže Boris proudil do oblasti střední Evropy vzduch bohatý na vlhkost ze Středozemního a Černého moře. Po střetu s chladnějším vzduchem od severu původem až z Arktidy docházelo ke kondenzaci vodní páry a tvorbě extrémně vydatných srážek. Na některých místech spadlo během několika dnů více než 300 mm srážek, což vedlo k rozsáhlým povodním v České republice, Polsku, Rakousku a dalších zemích střední Evropy. Podobně nadprůměrně vysoké teploty západního Středomoří přispěly také k extrémním srážkám a ničivým povodním ve Španělsku v říjnu 2024. Podobný mechanismus byl pozorován také během tlakové níže a později také medikánu Daniel v roce 2023 (Obr. 3), kdy rekordně teplé vody východního Středomoří přispěly k extrémním srážkám v Řecku a následně ke katastrofálním povodním v Libyi.
Obr. 4 Teploty v širší oblasti západní Evropy v pondělí 20. 5. 2026, zdroj: ventusky.com
K současným mimořádně vysokým teplotám mořské hladiny ve Středozemním moři významně přispěla intenzivní vlna veder, která na konci května zasáhla západní a jihozápadní Evropu (Obr. 4). Synoptická situace byla charakteristická rozsáhlou blokující anticyklonou nad západní Evropou (na Obr. 4 vyjádřená černými izoliniemi v tlakové hladině 500 hPa). Tato výše podporovala příliv velmi teplého vzduchu ze severní Afriky, převážně slunečné počasí a slabé proudění, což vedlo k intenzivnímu ohřevu zemského povrchu i povrchových vrstev moře.
Na závěr zmiňme, že nadprůměrně vysoké teploty mořské hladiny a s nimi související mořské vlny veder nepředstavují problém pouze z hlediska nebezpečných meteorologických jevů, ale narušují také fungování mořských ekosystémů. Dlouhodobě zvýšené teploty vody způsobují tepelný stres mnoha organismům, ohrožují porosty mořských trav, korály i některé druhy ryb a mohou vést k narušení celých ekosystémů. Současná situace tak ukazuje, že mořské vlny veder se stávají stále významnějším projevem probíhající klimatické změny a jejich dopady mohou sahat od narušení mořských ekosystémů až po zesílení extrémních projevů počasí.
Obr. 1 Anomálie teploty mořské hladiny Středozemního moře 3. 6. 2026, zdroj: apps.socib.es
Obr. 2 ukazuje průměrný roční chod denních teplot mořské hladiny Středozemního moře za období 1982–2015 (červená čára). V období na začátku června se tyto průměrné teploty pohybují okolo 20 °C, přičemž v letošním roce (černá čára) jsou přibližně o 2,5 °C vyšší. To jsou však průměrné teploty pro celé Středozemní moře, v některých oblastech ve střední a západní části jsou teplotní odchylky 5 až 7 °C. Je také patrné, že tyto teploty jsou vyšší než 90 % případů (čárkovaná červená čára) od roku 1982 a navíc i teplejší než předchozí roky 2023–2025 (šedé křivky).
Obr. 2 Roční chod denních teplot mořské hladiny Středozemního moře, zdroj: apps.socib.es
Výrazně nadprůměrně teplé Středozemní moře neovlivňuje pouze mořské prostředí, ale také počasí nad Evropou. Teplejší mořská hladina totiž zvyšuje výpar vody, čímž dodává do atmosféry větší množství vodní páry. Ta následně slouží jako zdroj energie pro vznik srážkově významných meteorologických situací. Pokud se nad oblast Středomoří dostane chladnější vzduch od severu, vytvoří se výrazný teplotní kontrast mezi chladnějším vzduchem a velmi teplým a vlhkým vzduchem nad mořem. Na rozhraní těchto vzduchových hmot pak často dochází ke vzniku tlakové níže. Při vhodné poloze výškového proudění může níže začít nasávat velké množství teplého a vlhkého vzduchu ze Středozemního moře a transportovat jej nad pevninu (nejen) do střední Evropy. Po výstupu vzduchu do vyšších vrstev atmosféry dochází ke kondenzaci vodní páry, tvorbě oblačnosti a intenzivním srážkám. Čím teplejší je mořská hladina, tím více vodní páry se do atmosféry dostává a tím vyšší je potenciál pro vznik extrémních srážkových úhrnů a následných povodní.
Obr. 3 Satelitní snímek medikánu Daniel severně od Libye 9. 9. 2023, zdroj: en.wikipedia.org
Právě nadprůměrně teplé Středozemní moře bylo jedním z faktorů, které přispěly k mimořádným povodním ve střední Evropě v září 2024. Během působení tlakové níže Boris proudil do oblasti střední Evropy vzduch bohatý na vlhkost ze Středozemního a Černého moře. Po střetu s chladnějším vzduchem od severu původem až z Arktidy docházelo ke kondenzaci vodní páry a tvorbě extrémně vydatných srážek. Na některých místech spadlo během několika dnů více než 300 mm srážek, což vedlo k rozsáhlým povodním v České republice, Polsku, Rakousku a dalších zemích střední Evropy. Podobně nadprůměrně vysoké teploty západního Středomoří přispěly také k extrémním srážkám a ničivým povodním ve Španělsku v říjnu 2024. Podobný mechanismus byl pozorován také během tlakové níže a později také medikánu Daniel v roce 2023 (Obr. 3), kdy rekordně teplé vody východního Středomoří přispěly k extrémním srážkám v Řecku a následně ke katastrofálním povodním v Libyi.
Obr. 4 Teploty v širší oblasti západní Evropy v pondělí 20. 5. 2026, zdroj: ventusky.com
K současným mimořádně vysokým teplotám mořské hladiny ve Středozemním moři významně přispěla intenzivní vlna veder, která na konci května zasáhla západní a jihozápadní Evropu (Obr. 4). Synoptická situace byla charakteristická rozsáhlou blokující anticyklonou nad západní Evropou (na Obr. 4 vyjádřená černými izoliniemi v tlakové hladině 500 hPa). Tato výše podporovala příliv velmi teplého vzduchu ze severní Afriky, převážně slunečné počasí a slabé proudění, což vedlo k intenzivnímu ohřevu zemského povrchu i povrchových vrstev moře.
Na závěr zmiňme, že nadprůměrně vysoké teploty mořské hladiny a s nimi související mořské vlny veder nepředstavují problém pouze z hlediska nebezpečných meteorologických jevů, ale narušují také fungování mořských ekosystémů. Dlouhodobě zvýšené teploty vody způsobují tepelný stres mnoha organismům, ohrožují porosty mořských trav, korály i některé druhy ryb a mohou vést k narušení celých ekosystémů. Současná situace tak ukazuje, že mořské vlny veder se stávají stále významnějším projevem probíhající klimatické změny a jejich dopady mohou sahat od narušení mořských ekosystémů až po zesílení extrémních projevů počasí.
