Pondělí přineslo hned několik supercel, které doprovázely i větší kroupy
Během pondělka přecházel naše území frontální systém. V ranních a dopoledních hodinách nás přecházela jeho teplá fronta, která přinesla především do Čech místy přeháňky nebo slabý občasný déšť. Během odpoledne nás pak začala od severozápadu přecházet studená fronta tohoto frontálního systému. Na této frontě zejména díky výraznějšímu vertikálnímu střihu větru se začaly tvořit bouřky a v některých případech také supercely. Tyto supercely s sebou přinášely i kroupy, které např. na Třebíčsku nebo Klatovsku byly velké 2–3 cm. Vůbec největší kroupy byly zjištěny kolem Chocně a Vysokého Mýta - až 4 cm. V dnešním článku si podrobněji rozebereme situaci a meteorologické podmínky, které vedly k tvorbě těchto bouří.
Obr. 1 Radarový snímek z 15. 9. 2025 18:00 UTC zachycující konvektivní bouře severozápadně od Brna. Jižnější z bouří je supercela, která během doby své existence urazila asi 220 km, zdroj: chmi.cz
Trajektorie supercel (bílá jádra) na sumaci radarových snímků za pondělí, zdroj: chmi.cz
Na úvod připomeňme, že supercela je konvektivní bouře, která je charakteristická výskytem dlouhotrvajícího výstupného konvekčního proudu. Ve středních hladinách výstupného proudu, zpravidla ve výšce 3-6 km (záleží na podmínkách) se v supercele vyskytuje mezocyklona. Mezocyklona je oblast nižšího tlaku vzduchu s průměrem přibližně 2–10 km, která se vyskytuje ve středních částech konvektivního oblaku. Mezocyklona vzniká díky rotaci výstupného proudu, protože uprostřed tohoto proudu dochází k poklesu atmosférického tlaku. Tento efekt je podobný, jako když si zamícháte vodu ve skleničce, tak díky rotaci také uprostřed poklesne tlak. Supercely zpravidla rotují cyklonálně (proti směru hodinových ručiček) a na severní polokouli se ve většině případů stáčí vpravo vzhledem ke směru středního větru. V některých případech může supercela rotovat i anticyklonálně (tento případ jsme mohli pozorovat v pondělí ve východních Čechách), a ta se pak místo doprava stáčí doleva.
Supercelu kromě silného výstupného proudu utvářejí také dva sestupné proudy (v některých případech se vyskytuje pouze jeden sestupný proud, ale o tom podrobněji v jiném článku). Většinou v severovýchodní části supercely (na severní polokouli) se vyskytuje přední sestupný proud a v jihozápadní části se vyskytuje zadní sestupný proud. Tato specifická a organizovaná struktura proudění může v některých závažnějších případech vést k specifickým projevům počasí, jako je výskyt tornád, krupobití včetně vývoje obřích krup a prudkého nárazovitého větru. Z hlediska horizontálních (v podstatě i vertikálních) rozměrů se supercela od běžných konvektivních bouří lišit nemusí. Supercela není automaticky spojená s nebezpečnými projevy počasí, někdy se vyskytují supercely bez významnějších projevů, a dokonce v některých případech registrujeme supercelární přeháňky, tedy bez výskytu blesků. Důležité je zmínit, že výskyt supercel v České republice je zcela běžný.
Obr. 2 Adiabatická ekvivalentní teplota nad střední Evropou v pondělí 15. 9. v 18 UTC, zdroj: wetter3.de
K tvorbě supercel dochází v prostředí s výrazným vertikálním střihem větru, což znamená, že je značný rozdíl mezi rychlostí (popř. směrem) větru při zemi a ve výšce zpravidla 6 km. V takovém prostředí dochází ke vzniku vírů s horizontální osou rotace (horizontální vorticita), protože pokud je proudění v dané vrstvě rychlejší než ve vrstvě pod ní, tak mezi takovými vrstvami vznikají víry kvůli rychlostním rozdílům. V tomto případě platí, že čím je střih větru vyšší, tím je vorticita silnější. K takovému prostředí dochází často v teplých sektorech tlakových níží, tedy mezi teplou a studenou frontou. Teplý sektor takové níže se právě v pondělí nad naším územím vyskytl („klín“ oranžových odstínů mezi zelenými na Obr. 2). V nižších hladinách zde vane slabší jihozápadní nebo jižní vítr, ale ve výšce např. v 5 km a výše jsou rychlosti větru mnohem vyšší a zpravidla západní. V některých případech se zde může vyskytovat přímo jet stream, k čemuž došlo právě v pondělí (Obr. 3)
Obr. 3 Poloha tryskového proudění (červeně) v hladině 9 km v pondělí 15. 9. v 18 UTC, zdroj: ventusky.com
Výrazný vertikální střih větru je dobře patrný i ze sondážního diagramu z Prahy-Libuše z pondělních 12:00 UTC (Obr. 4). Při povrchu vane jižní vítr s rychlostmi asi 2,5 m/s. Směr větru se s výškou stáčí a mění se i rychlost, přičemž v hladině přibližně 700 hPa (okolo 3 km) už vane vítr západní rychlostí asi 20 m/s. Tento vertikální střih větru je téměř učebnicovým příkladem pro rozvoj supercel (hlavně pravostáčivých). Pokud se podíváme na ostatní podmínky tak hodnoty CAPE (v průběhu dne jsou směrodatné především hodnoty mixed layer CAPE - MLCAPE), tak zjistíme, že hodnoty nejsou nikterak vysoké (633 J/kg). V letním období může CAPE nabývat hodnot až několik tisíc J/kg. Pro rozvoj supercel to však není limitující, ty se mohou vytvářet i v prostředí s nižšími hodnotami CAPE. Jak jsme uvedli výše, ve středních hladinách supercelárního konvektivního oblaku se vyskytuje mezocyklona, která zde vytváří podtlak, který vede k nasávání vzduchu ze spodních vrstev a tím i k zesílení konvektivního vzestupného proudu. V podstatě tak supercely díky své specifické vnitřní dynamice zrychlují konvektivní výstupný proud. Silnější vzestupný proud je pak schopen v bouři delší dobu udržovat ledové částice, čímž dochází k vzniku, v některých případech i větších, krup. Právě z toho důvodu se výskyt velkých krup váže hlavně na supercely. Silnější a trvalý vzestupný proud také způsobuje delší trvání supercelárních bouří, a to až několik hodin. Dlouhotrvající supercela během pondělí postupovala od Šumavy směrem k Brnu a urazila až 220 km. Pro srovnání např. unicelární bouřky tvořené jednou konvekční buňkou trvají maximálně 40 min.
Důležitým faktorem při vzniku pondělních bouřek byla i samotná přítomnost studené fronty. Na čele studené fronty totiž dochází k nucenému výstupu teplejšího a vlhčího vzduchu (samozřejmě závisí na konkrétních podmínkách), což je velmi vhodné pro rozvoj bouřkové oblačnosti.
Obr. 4 Vertikální profil atmosféry z Prahy-Libuše v pondělí ve 12:00 UTC, zdroj: iradar.app
Co se týče dalších charakteristik, tak celkem vysoká byla i relativní vlhkost vzduchu v přízemní vrstvě, což je patrné z vertikálního průběhu teploty rosného bodu (zelená křivka na Obr. 4). Tato podmínka je pro rozvoj konvektivních bouří taky velice důležitá. Sušší vzduch se nachází ve výšce na 4 km, což může omezovat vertikální rozvoj konvekční oblačnosti, ale během přibližování studené fronty se vlhkostní podmínky ve vyšší troposféře mohou zlepšovat.
Z Obr. 4 jsou také patrné mírně zvýšené hodnoty helicity (123 m2/s2) vztažené relativně k pohybu bouří (storm-relative helicity – SRH). SRH je veličina popisující schopnost vzduchu vytvářet víry a posuzuje se v nižších vrstvách troposféry (0–1 nebo 0–3 km). Vyjadřuje, jak efektivně může být horizontální rotace vyvolaná vertikálním střihem větru převedena do rotace vertikální, tedy do vzniku a udržování mezocyklony. Vysoké hodnoty SRH podporují vznik organizovaných konvektivních bouří, protože umožňují výstupnému proudu udržovat stabilní rotaci a brání jeho rozrušení. V prostředí s výrazným střihem větru a zvýšenou SRH tak mají supercely větší potenciál k produkci závažných projevů, jako jsou velké kroupy, přívalové srážky, nárazový vítr či tornáda. Ve specifických případech mohou supercely vznikat i v prostředí s nízkou SRH, ale to rozebereme v jiném článku.
Závěrem lze říci, že pondělní výskyt supercel nad Českou republikou byl výsledkem kombinace výrazného vertikálního střihu větru, mírně zvýšených hodnot SRH a dostatečné přízemní vlhkosti, které i při relativně nízkých hodnotách CAPE umožnily vznik organizovaných a dlouhodobě udržitelných bouří. Tyto podmínky se promítly do intenzivních projevů počasí v podobě silných nárazů větru (viz snímky z Vysokého Mýta), přívalových srážek a velkých krup, ojediněle dosahujících až 4 cm. Situace tak ukazuje, že pro rozvoj supercel není vždy rozhodující extrémně vysoká instabilita, ale zejména vhodná dynamika proudění, která může i v relativně chladnějším období roku vést k výrazným bouřkovým událostem.
Polámané stromy po supercele ve Vysokém Mýtě, kde se vyskytl downburst (Jan Jareš), zdroj: facebook.com
Obr. 1 Radarový snímek z 15. 9. 2025 18:00 UTC zachycující konvektivní bouře severozápadně od Brna. Jižnější z bouří je supercela, která během doby své existence urazila asi 220 km, zdroj: chmi.cz
Trajektorie supercel (bílá jádra) na sumaci radarových snímků za pondělí, zdroj: chmi.cz
Na úvod připomeňme, že supercela je konvektivní bouře, která je charakteristická výskytem dlouhotrvajícího výstupného konvekčního proudu. Ve středních hladinách výstupného proudu, zpravidla ve výšce 3-6 km (záleží na podmínkách) se v supercele vyskytuje mezocyklona. Mezocyklona je oblast nižšího tlaku vzduchu s průměrem přibližně 2–10 km, která se vyskytuje ve středních částech konvektivního oblaku. Mezocyklona vzniká díky rotaci výstupného proudu, protože uprostřed tohoto proudu dochází k poklesu atmosférického tlaku. Tento efekt je podobný, jako když si zamícháte vodu ve skleničce, tak díky rotaci také uprostřed poklesne tlak. Supercely zpravidla rotují cyklonálně (proti směru hodinových ručiček) a na severní polokouli se ve většině případů stáčí vpravo vzhledem ke směru středního větru. V některých případech může supercela rotovat i anticyklonálně (tento případ jsme mohli pozorovat v pondělí ve východních Čechách), a ta se pak místo doprava stáčí doleva.
Supercelu kromě silného výstupného proudu utvářejí také dva sestupné proudy (v některých případech se vyskytuje pouze jeden sestupný proud, ale o tom podrobněji v jiném článku). Většinou v severovýchodní části supercely (na severní polokouli) se vyskytuje přední sestupný proud a v jihozápadní části se vyskytuje zadní sestupný proud. Tato specifická a organizovaná struktura proudění může v některých závažnějších případech vést k specifickým projevům počasí, jako je výskyt tornád, krupobití včetně vývoje obřích krup a prudkého nárazovitého větru. Z hlediska horizontálních (v podstatě i vertikálních) rozměrů se supercela od běžných konvektivních bouří lišit nemusí. Supercela není automaticky spojená s nebezpečnými projevy počasí, někdy se vyskytují supercely bez významnějších projevů, a dokonce v některých případech registrujeme supercelární přeháňky, tedy bez výskytu blesků. Důležité je zmínit, že výskyt supercel v České republice je zcela běžný.
Obr. 2 Adiabatická ekvivalentní teplota nad střední Evropou v pondělí 15. 9. v 18 UTC, zdroj: wetter3.de
K tvorbě supercel dochází v prostředí s výrazným vertikálním střihem větru, což znamená, že je značný rozdíl mezi rychlostí (popř. směrem) větru při zemi a ve výšce zpravidla 6 km. V takovém prostředí dochází ke vzniku vírů s horizontální osou rotace (horizontální vorticita), protože pokud je proudění v dané vrstvě rychlejší než ve vrstvě pod ní, tak mezi takovými vrstvami vznikají víry kvůli rychlostním rozdílům. V tomto případě platí, že čím je střih větru vyšší, tím je vorticita silnější. K takovému prostředí dochází často v teplých sektorech tlakových níží, tedy mezi teplou a studenou frontou. Teplý sektor takové níže se právě v pondělí nad naším územím vyskytl („klín“ oranžových odstínů mezi zelenými na Obr. 2). V nižších hladinách zde vane slabší jihozápadní nebo jižní vítr, ale ve výšce např. v 5 km a výše jsou rychlosti větru mnohem vyšší a zpravidla západní. V některých případech se zde může vyskytovat přímo jet stream, k čemuž došlo právě v pondělí (Obr. 3)
Obr. 3 Poloha tryskového proudění (červeně) v hladině 9 km v pondělí 15. 9. v 18 UTC, zdroj: ventusky.com
Výrazný vertikální střih větru je dobře patrný i ze sondážního diagramu z Prahy-Libuše z pondělních 12:00 UTC (Obr. 4). Při povrchu vane jižní vítr s rychlostmi asi 2,5 m/s. Směr větru se s výškou stáčí a mění se i rychlost, přičemž v hladině přibližně 700 hPa (okolo 3 km) už vane vítr západní rychlostí asi 20 m/s. Tento vertikální střih větru je téměř učebnicovým příkladem pro rozvoj supercel (hlavně pravostáčivých). Pokud se podíváme na ostatní podmínky tak hodnoty CAPE (v průběhu dne jsou směrodatné především hodnoty mixed layer CAPE - MLCAPE), tak zjistíme, že hodnoty nejsou nikterak vysoké (633 J/kg). V letním období může CAPE nabývat hodnot až několik tisíc J/kg. Pro rozvoj supercel to však není limitující, ty se mohou vytvářet i v prostředí s nižšími hodnotami CAPE. Jak jsme uvedli výše, ve středních hladinách supercelárního konvektivního oblaku se vyskytuje mezocyklona, která zde vytváří podtlak, který vede k nasávání vzduchu ze spodních vrstev a tím i k zesílení konvektivního vzestupného proudu. V podstatě tak supercely díky své specifické vnitřní dynamice zrychlují konvektivní výstupný proud. Silnější vzestupný proud je pak schopen v bouři delší dobu udržovat ledové částice, čímž dochází k vzniku, v některých případech i větších, krup. Právě z toho důvodu se výskyt velkých krup váže hlavně na supercely. Silnější a trvalý vzestupný proud také způsobuje delší trvání supercelárních bouří, a to až několik hodin. Dlouhotrvající supercela během pondělí postupovala od Šumavy směrem k Brnu a urazila až 220 km. Pro srovnání např. unicelární bouřky tvořené jednou konvekční buňkou trvají maximálně 40 min.
Důležitým faktorem při vzniku pondělních bouřek byla i samotná přítomnost studené fronty. Na čele studené fronty totiž dochází k nucenému výstupu teplejšího a vlhčího vzduchu (samozřejmě závisí na konkrétních podmínkách), což je velmi vhodné pro rozvoj bouřkové oblačnosti.
Obr. 4 Vertikální profil atmosféry z Prahy-Libuše v pondělí ve 12:00 UTC, zdroj: iradar.app
Co se týče dalších charakteristik, tak celkem vysoká byla i relativní vlhkost vzduchu v přízemní vrstvě, což je patrné z vertikálního průběhu teploty rosného bodu (zelená křivka na Obr. 4). Tato podmínka je pro rozvoj konvektivních bouří taky velice důležitá. Sušší vzduch se nachází ve výšce na 4 km, což může omezovat vertikální rozvoj konvekční oblačnosti, ale během přibližování studené fronty se vlhkostní podmínky ve vyšší troposféře mohou zlepšovat.
Z Obr. 4 jsou také patrné mírně zvýšené hodnoty helicity (123 m2/s2) vztažené relativně k pohybu bouří (storm-relative helicity – SRH). SRH je veličina popisující schopnost vzduchu vytvářet víry a posuzuje se v nižších vrstvách troposféry (0–1 nebo 0–3 km). Vyjadřuje, jak efektivně může být horizontální rotace vyvolaná vertikálním střihem větru převedena do rotace vertikální, tedy do vzniku a udržování mezocyklony. Vysoké hodnoty SRH podporují vznik organizovaných konvektivních bouří, protože umožňují výstupnému proudu udržovat stabilní rotaci a brání jeho rozrušení. V prostředí s výrazným střihem větru a zvýšenou SRH tak mají supercely větší potenciál k produkci závažných projevů, jako jsou velké kroupy, přívalové srážky, nárazový vítr či tornáda. Ve specifických případech mohou supercely vznikat i v prostředí s nízkou SRH, ale to rozebereme v jiném článku.
Závěrem lze říci, že pondělní výskyt supercel nad Českou republikou byl výsledkem kombinace výrazného vertikálního střihu větru, mírně zvýšených hodnot SRH a dostatečné přízemní vlhkosti, které i při relativně nízkých hodnotách CAPE umožnily vznik organizovaných a dlouhodobě udržitelných bouří. Tyto podmínky se promítly do intenzivních projevů počasí v podobě silných nárazů větru (viz snímky z Vysokého Mýta), přívalových srážek a velkých krup, ojediněle dosahujících až 4 cm. Situace tak ukazuje, že pro rozvoj supercel není vždy rozhodující extrémně vysoká instabilita, ale zejména vhodná dynamika proudění, která může i v relativně chladnějším období roku vést k výrazným bouřkovým událostem.
Polámané stromy po supercele ve Vysokém Mýtě, kde se vyskytl downburst (Jan Jareš), zdroj: facebook.com
