Víkend přinesl nadprůměrné teploty, zajímavou oblačnost i vysoko rostoucí bouřková oblaka
Víkendové počasí bylo teplotně nadnormální, přičemž teploty byly až o 10 °C vyšší, než činí dlouhodobý normál (Obr. 1). Nejvyšší teploty se nejčastěji pohybovaly mezi 25 až 30 °C. Nejtepleji bylo v sobotu na stanici České Budějovice – Rožnov, kde byla naměřena teplota 32,3 °C. Teplý vzduch se k nám dostával také ve vyšších vrstvách atmosféry, takže velmi teplo bylo také na horách, především na Šumavě. I přesto, že byly teploty velmi nadnormální, teplotní rekordy byly překonány na jednotlivých stanicích jen sporadicky. Zejména v závětří Jeseníků a Beskyd byla místy zaznamenána i tropická noc. V dnešním článku si rozebereme meteorologické příčiny této situace a podíváme se i na zajímavou oblačnost.
Obr. 1 Teplotní anomálie v sobotu 20. 9. okolo 14:00 UTC, zdroj: ventusky.com
Z hlediska synoptické situace a rozložení tlakových útvarů nad Evropou (Obr. 2) je patrné, že se nad střední a jihovýchodní Evropu rozšiřoval od jihozápadu hřeben vysokého tlaku vzduchu ve vyšších vrstvách troposféry (ve výšce přibližně 5 km – černé izolinie). V přízemních vrstvách je vyjádřena oblast vyššího tlaku vzduchu nad jihovýchodní a východní Evropou a po její zadní straně k nám pronikal velmi teplý vzduchu od jihozápadu. Vývoj této tlakové výše je dynamicky podporován hřebenem ve vyšších vrstvách troposféry. Na jeho přední straně dochází k zesílení advekce anticyklonální vorticity, což vede k sestupným pohybům vzduchu a k divergenci (rozbíhání) proudění v přízemní vrstvě. Tyto procesy vytvářejí příznivé podmínky pro formování či zesilování tlakové výše v přízemních vrstvách. Sestupné neboli subsidenční pohyby pak vedou k adiabatickému ohřevu vzduchu, což zamezuje vzniku oblačnosti nebo rozpouští už předem vzniklou oblačnost (při ohřevu totiž klesá relativní vlhkost vzduchu a ten se tak vysušuje), což dále zesiluje sluneční záření dopadající na zemský povrch a zvyšuje teploty. V tomto případě se jedná o typickou situaci, která v letním období způsobuje ve střední Evropě vlny veder. Podzimní Slunce však není dostatečně silné na to, aby vzduch v přízemních vrstvách prohřálo na teploty přes 35 °C, jak by k tomu došlo v létě.
Na Obr. 2 je také patrné meandrování tryskového proudění, kdy v oblasti Britských ostrovů je toto proudění vyklenuté na jih, a naopak nad střední a jihovýchodní Evropou na sever. Díky procesům popsaným v předchozím odstavci tak můžeme tvrdit, že tryskové proudění zásadně ovlivňuje rozmístění tlakových útvarů v přízemní vrstvě a tím i rozmístění teplotních anomálií. Nad Britskými ostrovy se tak nachází záporná teplotní anomálie, a naopak nad střední Evropou teplotní anomálie kladná.
Obr. 2 Rozložení přízemních tlakových útvarů (bílé izolinie) a výškových tlakových útvarů (černé izolinie) v sobotu 20. 9. 2025 ve 12:00 UTC, zdroj: wetter3.de
Lepší představu o vertikálním profilu atmosféry poskytuje sondážní měření na Obr. 3 (Prostějov 20. 9. 2025 12:00 UTC). Z vertikálního průběhu teploty je patrná subsidenční inverze, která se nachází ve výšce okolo 1 km. Jedná se o výškovou teplotní inverzi, kterou způsobuje zmíněná subsidence vzduchu z vyšších vrstev atmosféry do nižších, k čemuž dochází hlavně v anticyklonách nebo v blízkosti os hřebenů vysokého tlaku vzduchu. Při tomto sesedání dochází k adiabatickému oteplování. Subsidenční inverze vzniká v prostředí již stabilní vrstvy vzduchu a způsobuje tak její další stabilizaci. Tyto inverze se mohou vyskytovat i nad rozsáhlými oblastmi, což vede ke zhoršení rozptylových podmínek. Nad touto inverzí je vzduch zpravidla velmi suchý, jak naznačuje vertikální průběh teploty rosného bodu. Vertikální profil větru odpovídá synoptické situaci z Obr. 2, kdy v přízemních vrstvách vane vítr z jižních směrů po zadní straně tlakové výše se středem nad východní a jihovýchodní Evropou, zatímco s výškou se mění postupně na západní. Na druhou polovinu září je i relativně vysoko hladina tropopauzy, a to okolo 12 km.
Obr. 3 Vertikální profil atmosféry z Prostějova 20. 9. 2025 ve 12:00 UTC, zdroj: iradar.app
Relativně vysoká byla v sobotu a v neděli i ranní minima, která zejména v závětří Jeseníků, Beskyd a taky Bílých Karpat místy neklesla pod 20 °C. Vysoká minima zde byla způsobena tzv. fénovým efektem, kdy na závětrných stranách kopců dochází k adiabatickému oteplování, které je spojeno s poklesem relativní vlhkosti klesajícího vzduchu. K tomuto jevu často dochází na závětrné straně hor a v přilehlých nížinách, pokud je převládající proudění nasměrováno přibližně kolmo k horskému hřebeni. V důsledku toho bývá na závětrné straně při stejné nadmořské výšce vzduch teplejší než na straně návětrné.
Obr. 4 Průběh meteorologických prvků na stanici Jeseník od sobotního (20. 9. 2025) odpoledne, zdroj: www.chmi.cz
Vysoká nedělní ranní minima jsou patrná v případě stanice Jeseník, která se nachází právě v závětří Hrubého Jeseníku. Díky působení fénu, který se v průběhu noci ze soboty na neděli projevoval nárazy větru až 10 m/s a nižší relativní vlhkostí, nedošlo k prochlazení přízemních vrstev vzduchu, takže denní teplotní amplituda byla velmi malá. Okolo půlnoci (ze soboty na neděli) je patrné přechodné zeslabení větru, což vedlo k přechodnému ochlazení přibližně o 2 °C a mírnému zvýšení relativní vlhkosti, protože se krátkodobě začalo projevovat radiační ochlazování.
Obr. 5 Altocumulus virga zachycený z Ořechova (okres Brno-venkov) v sobotu 20. 9. 2025 okolo 17:45 , zdroj: Filip Horák
Na mnoha místech bylo možné pozorovat také na pohled zajímavou oblačnost (Obr. 5). Jedná se o altocumulus virga, který byl například zachycený v Ořechově (okres Brno-venkov). Altocumulus virga je středně vysoký oblak, z jehož spodní části vypadávají srážky, které se však cestou k zemi vypaří. Typicky se skládá z podchlazených vodních kapek a ledových krystalků, přičemž pruhy srážek pod oblakem vytvářejí charakteristický vláknitý vzhled. Tento jev se často objevuje při přítomnosti sušší vrstvy vzduchu pod oblakem.
Z vertikálního profilu atmosféry z Prostějova pořízeného 21. 9. 2025 v 00:00 UTC je patrné, že se oblačnost pravděpodobně vyskytovala ve výšce mezi 6 a 7 km. V této výšce byla podle průběhu teploty rosného bodu vyšší relativní vlhkost a rovněž jsou zde patrné i velmi nízké hodnoty CAPE, které podporují konvektivní vzestupné proudy. V této výšce je totiž virtuální teplota, která reflektuje průběh adiabaticky vystupující částice, vyšší než okolní teplota. Pod touto oblačnou vrstvou se nachází vrstva suchého vzduchu, ve které se padající většinou ledové krystalky z altocumulů rychle vypařují (nebo sublimují), což vytváří oblačnou zvláštnost virga.
Obr. 6 Vertikální profil atmosféry z Prostějova 21. 9. 2025 ve 00:00 UTC, zdroj: iradar.app
V nedělních večerních hodinách se na severozápadě Čech v souvislosti s linií konvergence vytvořily bouřky, přičemž výška jejich oblačnosti dosahovala i výrazněji nad 10 km. Při západu Slunce tak vrhaly stíny dlouhé až 200 km. Tyto stíny byly patrné na družicovém snímku z MTG (RGB produkt Cloud Phase; Obr. 7). Díky své výšce byla oblačnost spojená s blýskavicí pozorovatelná z velkých vzdáleností, např. až z Prahy.
Obr. 7 Stíny bouřkové oblačnosti zachycené družicí MTG 21. 9. 2025 v 16:15 UTC (RGB produkt Cloud Phase), zdroj: view.eumetsat.int
Na závěr tedy shrňme, že víkendové počasí bylo způsobeno rozšířením hřebene vysokého tlaku vzduchu, kdy sestupné pohyby ve vyšších vrstvách troposféry vytvořily stabilní subsidenční inverzi kolem 1 km. Přízemní vrstvy byly zároveň ohřáté přílivem teplého vzduchu od jihozápadu a lokálními fénovými efekty v závětří hor, což vedlo zejména k vysokým nočním teplotám. Ve střední troposféře se v některých místech tvořil altocumulus virga, u kterého se srážky při průchodu suchou vrstvou vzduchu odpařovaly (nebo sublimovaly), čímž vznikl typický vláknitý vzhled oblačnosti.
Obr. 1 Teplotní anomálie v sobotu 20. 9. okolo 14:00 UTC, zdroj: ventusky.com
Z hlediska synoptické situace a rozložení tlakových útvarů nad Evropou (Obr. 2) je patrné, že se nad střední a jihovýchodní Evropu rozšiřoval od jihozápadu hřeben vysokého tlaku vzduchu ve vyšších vrstvách troposféry (ve výšce přibližně 5 km – černé izolinie). V přízemních vrstvách je vyjádřena oblast vyššího tlaku vzduchu nad jihovýchodní a východní Evropou a po její zadní straně k nám pronikal velmi teplý vzduchu od jihozápadu. Vývoj této tlakové výše je dynamicky podporován hřebenem ve vyšších vrstvách troposféry. Na jeho přední straně dochází k zesílení advekce anticyklonální vorticity, což vede k sestupným pohybům vzduchu a k divergenci (rozbíhání) proudění v přízemní vrstvě. Tyto procesy vytvářejí příznivé podmínky pro formování či zesilování tlakové výše v přízemních vrstvách. Sestupné neboli subsidenční pohyby pak vedou k adiabatickému ohřevu vzduchu, což zamezuje vzniku oblačnosti nebo rozpouští už předem vzniklou oblačnost (při ohřevu totiž klesá relativní vlhkost vzduchu a ten se tak vysušuje), což dále zesiluje sluneční záření dopadající na zemský povrch a zvyšuje teploty. V tomto případě se jedná o typickou situaci, která v letním období způsobuje ve střední Evropě vlny veder. Podzimní Slunce však není dostatečně silné na to, aby vzduch v přízemních vrstvách prohřálo na teploty přes 35 °C, jak by k tomu došlo v létě.
Na Obr. 2 je také patrné meandrování tryskového proudění, kdy v oblasti Britských ostrovů je toto proudění vyklenuté na jih, a naopak nad střední a jihovýchodní Evropou na sever. Díky procesům popsaným v předchozím odstavci tak můžeme tvrdit, že tryskové proudění zásadně ovlivňuje rozmístění tlakových útvarů v přízemní vrstvě a tím i rozmístění teplotních anomálií. Nad Britskými ostrovy se tak nachází záporná teplotní anomálie, a naopak nad střední Evropou teplotní anomálie kladná.
Obr. 2 Rozložení přízemních tlakových útvarů (bílé izolinie) a výškových tlakových útvarů (černé izolinie) v sobotu 20. 9. 2025 ve 12:00 UTC, zdroj: wetter3.de
Lepší představu o vertikálním profilu atmosféry poskytuje sondážní měření na Obr. 3 (Prostějov 20. 9. 2025 12:00 UTC). Z vertikálního průběhu teploty je patrná subsidenční inverze, která se nachází ve výšce okolo 1 km. Jedná se o výškovou teplotní inverzi, kterou způsobuje zmíněná subsidence vzduchu z vyšších vrstev atmosféry do nižších, k čemuž dochází hlavně v anticyklonách nebo v blízkosti os hřebenů vysokého tlaku vzduchu. Při tomto sesedání dochází k adiabatickému oteplování. Subsidenční inverze vzniká v prostředí již stabilní vrstvy vzduchu a způsobuje tak její další stabilizaci. Tyto inverze se mohou vyskytovat i nad rozsáhlými oblastmi, což vede ke zhoršení rozptylových podmínek. Nad touto inverzí je vzduch zpravidla velmi suchý, jak naznačuje vertikální průběh teploty rosného bodu. Vertikální profil větru odpovídá synoptické situaci z Obr. 2, kdy v přízemních vrstvách vane vítr z jižních směrů po zadní straně tlakové výše se středem nad východní a jihovýchodní Evropou, zatímco s výškou se mění postupně na západní. Na druhou polovinu září je i relativně vysoko hladina tropopauzy, a to okolo 12 km.
Obr. 3 Vertikální profil atmosféry z Prostějova 20. 9. 2025 ve 12:00 UTC, zdroj: iradar.app
Relativně vysoká byla v sobotu a v neděli i ranní minima, která zejména v závětří Jeseníků, Beskyd a taky Bílých Karpat místy neklesla pod 20 °C. Vysoká minima zde byla způsobena tzv. fénovým efektem, kdy na závětrných stranách kopců dochází k adiabatickému oteplování, které je spojeno s poklesem relativní vlhkosti klesajícího vzduchu. K tomuto jevu často dochází na závětrné straně hor a v přilehlých nížinách, pokud je převládající proudění nasměrováno přibližně kolmo k horskému hřebeni. V důsledku toho bývá na závětrné straně při stejné nadmořské výšce vzduch teplejší než na straně návětrné.
Obr. 4 Průběh meteorologických prvků na stanici Jeseník od sobotního (20. 9. 2025) odpoledne, zdroj: www.chmi.cz
Vysoká nedělní ranní minima jsou patrná v případě stanice Jeseník, která se nachází právě v závětří Hrubého Jeseníku. Díky působení fénu, který se v průběhu noci ze soboty na neděli projevoval nárazy větru až 10 m/s a nižší relativní vlhkostí, nedošlo k prochlazení přízemních vrstev vzduchu, takže denní teplotní amplituda byla velmi malá. Okolo půlnoci (ze soboty na neděli) je patrné přechodné zeslabení větru, což vedlo k přechodnému ochlazení přibližně o 2 °C a mírnému zvýšení relativní vlhkosti, protože se krátkodobě začalo projevovat radiační ochlazování.
Obr. 5 Altocumulus virga zachycený z Ořechova (okres Brno-venkov) v sobotu 20. 9. 2025 okolo 17:45 , zdroj: Filip Horák
Na mnoha místech bylo možné pozorovat také na pohled zajímavou oblačnost (Obr. 5). Jedná se o altocumulus virga, který byl například zachycený v Ořechově (okres Brno-venkov). Altocumulus virga je středně vysoký oblak, z jehož spodní části vypadávají srážky, které se však cestou k zemi vypaří. Typicky se skládá z podchlazených vodních kapek a ledových krystalků, přičemž pruhy srážek pod oblakem vytvářejí charakteristický vláknitý vzhled. Tento jev se často objevuje při přítomnosti sušší vrstvy vzduchu pod oblakem.
Z vertikálního profilu atmosféry z Prostějova pořízeného 21. 9. 2025 v 00:00 UTC je patrné, že se oblačnost pravděpodobně vyskytovala ve výšce mezi 6 a 7 km. V této výšce byla podle průběhu teploty rosného bodu vyšší relativní vlhkost a rovněž jsou zde patrné i velmi nízké hodnoty CAPE, které podporují konvektivní vzestupné proudy. V této výšce je totiž virtuální teplota, která reflektuje průběh adiabaticky vystupující částice, vyšší než okolní teplota. Pod touto oblačnou vrstvou se nachází vrstva suchého vzduchu, ve které se padající většinou ledové krystalky z altocumulů rychle vypařují (nebo sublimují), což vytváří oblačnou zvláštnost virga.
Obr. 6 Vertikální profil atmosféry z Prostějova 21. 9. 2025 ve 00:00 UTC, zdroj: iradar.app
V nedělních večerních hodinách se na severozápadě Čech v souvislosti s linií konvergence vytvořily bouřky, přičemž výška jejich oblačnosti dosahovala i výrazněji nad 10 km. Při západu Slunce tak vrhaly stíny dlouhé až 200 km. Tyto stíny byly patrné na družicovém snímku z MTG (RGB produkt Cloud Phase; Obr. 7). Díky své výšce byla oblačnost spojená s blýskavicí pozorovatelná z velkých vzdáleností, např. až z Prahy.
Obr. 7 Stíny bouřkové oblačnosti zachycené družicí MTG 21. 9. 2025 v 16:15 UTC (RGB produkt Cloud Phase), zdroj: view.eumetsat.int
Na závěr tedy shrňme, že víkendové počasí bylo způsobeno rozšířením hřebene vysokého tlaku vzduchu, kdy sestupné pohyby ve vyšších vrstvách troposféry vytvořily stabilní subsidenční inverzi kolem 1 km. Přízemní vrstvy byly zároveň ohřáté přílivem teplého vzduchu od jihozápadu a lokálními fénovými efekty v závětří hor, což vedlo zejména k vysokým nočním teplotám. Ve střední troposféře se v některých místech tvořil altocumulus virga, u kterého se srážky při průchodu suchou vrstvou vzduchu odpařovaly (nebo sublimovaly), čímž vznikl typický vláknitý vzhled oblačnosti.
