Závěr zimy bude neobvykle teplý, objeví se i prach ze Sahary
Ve druhé polovině tohoto týdne k nám začne proudit teplejší vzduch od jihu, který přinese výrazné oteplení. Po lednovém počasí, které bylo v kontextu posledních let spíše teplotně podprůměrné (z dlouhodobého hlediska se však jednalo o teplotně normální měsíc) a únoru, který byl doposavad také spíše teplotně normální, to bude citelná změna. Teplé počasí bude způsobeno díky blokující tlakové výši, která způsobí příliv teplého vzduchu původem až z Afriky. V menším množství se tak nad naše území dostane i prach původem ze Sahary. V dnešním článku se na tuto situaci podíváme podrobněji i z kontextu probíhající klimatické změny.
Obr. 1 Anomálie teploty vzduchu v porovnání s dlouhodobým průměrem v pátek odpoledne , zdroj: ventusky.com
Příliv teplého vzduchu se bude nad Evropu postupně rozšiřovat od západu a nad naše území začne teplý vzduch proudit v průběhu čtvrtku. V pátek pak mohou teploty zejména v Čechách stoupat až k 17 °C, přičemž se na některých stanicích očekává překonání teplotních rekordů pro tento den. Teplé počasí pak pravděpodobně vydrží také o víkendu a v průběhu příštího týdne. Obr. 1 ukazuje teplotní anomálie v pátek odpoledne, kde je patrné, že především v Čechách budou až o 12 °C vyšší než činí dlouhodobý průměr.
Obr. 2 Rozložení teplot vzduchu v pátek odpoledne a poloha výškových tlakových útvarů (černé linie) v tlakové hladině 500 hPa (přibližně 5,5 km), zdroj: ventusky.com
Obr. 2 ukazuje rozložení teplot v pátek odpoledne a umístění výškových tlakových útvarů, které jsou při těchto situacích směrodatné. Nad Evropou je patrný hřeben vyššího tlaku vzduchu, který sem zasahuje až z Afriky. Na okrajích hřebene vyššího tlaku vzduchu se nachází dvě tlakové níže, jedna nad západní Afrikou a druhá nad Tureckem. Toto uspořádání tlakových útvarů připomíná tvar řeckého písmene omega, od čehož je i odvozen typ této blokové situace, a to omega blok (z angl. omega blocks).
Tyto blokové situace zabraňují postupu tlakových útvarů a frontálních systémů od západu na východ v mírných zeměpisných šířkách a vedou k převaze meridionálního charakteru proudění, zejména ve vyšších vrstvách troposféry. Bloková situace je často způsobena přítomností vysoké a teplé anticyklony, která se propaguje většinou ze subtropů k severu. Tyto systémy mohou setrvat na jednom místě i déle než týden, což je také důvodem pokračování nadprůměrně teplého počasí i začátkem příštího týdne. Je také patrné, že po zadní straně hřebene vyššího tlaku vzduchu se do střední Evropy může dostávat i prach původem ze severní Afriky, ale jeho množství nebude velké. Může však vnést malou míru nejistoty do předpovědí teplot vzduchu, protože snižuje množství dopadajícího záření (a tedy i teploty při povrchu). Dále způsobuje tvorbu cirrové oblačnosti, která má obdobný efekt na teploty jako samotný prach. Předpověď množství prachu lze sledovat na Ventusky. Dodejme, že tyto advekce prachových částic ze severní Afriky jsou na konci zimy a v průběhu jara běžné, avšak jejich četnost ve střední Evropě postupně narůstá.
Obr. 3 Ensemblová předpověď teploty vzduchu v tlakové hladině 850 hPa (cca 1,5 km) a srážek podle modelu ECMWF pro Prahu, zdroj: wetterzentrale.de
Ensemblová předpověď pro Prahu (Obr. 3) dobře ilustruje očekávaný vývoj v následujících dnech i míru nejistoty. V první části období (do zhruba 28. února) je patrný poměrně dobrý souhlas jednotlivých členů ensemblu. Teplota v tlakové hladině 850 hPa (cca 1500 m n. m.) se zvyšuje z -2 °C až k 8 až 10 °C. To odpovídá výraznému oteplení, které se projeví i při zemi, jak bylo zmíněno výše.
Na přelomu února a března dochází k mírnému ochlazení, nicméně teploty zůstávají většinou nad dlouhodobým průměrem (červená křivka 1991–2020). Následně na začátku března vidíme opět tendenci k teplejšímu charakteru počasí, i když rozptyl jednotlivých členů ensemblu se postupně zvětšuje. To signalizuje rostoucí nejistotu v přesném vývoji, typickou pro delší předpovědní horizont. Zhruba od 6. března se jednotlivé členy ensemblu výrazně „rozjíždějí“, přičemž některé scénáře naznačují pokračování nadprůměrně teplého počasí, zatímco jiné připouštějí výraznější ochlazení (i pod 0 °C v 850 hPa). Průměr všech ensemblů (bílá křivka) sice zůstává mírně nadnormální, ale právě velký rozptyl ukazuje, že blokující situace může začít slábnout.
Obr. 4 Rozložení teploty vzduchu v pátek odpoledne v České republice, zdroj: ventusky.com
Obr. 4 ukazuje rozložení teplot vzduchu v pátek odpoledne na území České republiky, a je patrné, že nejvyšší teploty, lokálně až okolo 17 °C se budou vyskytovat v jihozápadní polovině Čech, hlavně v závětří Šumavy a Českého lesa. K těmto vysokým teplotám zde přispívá i tzv. fénový efekt. Jakmile vzduch překoná hřeben pohoří a sestupuje na závětrné straně nebo za pohořím začne klesat z vyšších vrstev troposféry, dochází k jeho adiabatickému oteplování. Výsledkem je teplejší a sušší vzduch v závětří hor, což se projeví právě vyššími teplotami v porovnání s oblastmi, kde se tento efekt neprojevil. Podobný nárůst teplot je patrný také v závětří Jeseníků a Beskyd.
Pokud se podíváme na kontext dlouhodobých změn atmosférické cirkulace nad střední Evropou, tak zjistíme, že zde dochází v souvislosti se změnou klimatu k statisticky významnému nárůstu četností anticyklonálních cirkulačních typů. Tento nárůst souvisí se změnami v globální cirkulaci atmosféry, které se projevují zejména rozšiřováním Hadleyovy cirkulace z nižších zeměpisných šířek do šířek vyšších. V důsledku zesilující tropické konvekce, která je spojena s rostoucími teplotami, dochází k intenzivnějšímu výstupu vzduchu v tropech a následně i k posunu sestupné cirkulace více k severu (v případě severní polokoule). Tyto sestupné pohyby vzduchu podporují vznik a udržování tlakových výší v subtropech a částečně i ve středních šířkách. Výsledkem je častější výskyt blokujících situací a epizod s převahou anticyklonální cirkulace.
Obr. 5 Rozložení vodní hodnoty sněhu v České republice ke dni 23.02.2026, zdroj: intranet.chmi.cz
Nadprůměrně teplé počasí na konci února na začátku března s sebou může přinést riziko sucha. Letošní zima je totiž obecně chudší na sníh, přičemž aktuální zásoby vody ve sněhu (Obr. 5) jsou na 30 % dlouhodobého průměru pro osmý týden v roce (k 23. 2. 2026). Teplé počasí, kdy i na horách se očekávají teploty okolo 10 °C, povede k dalšímu výraznému snížení už tak nízkých zásob vody ve sněhu. Problém spočívá v tom, že voda ze sněhu odteče relativně rychle v krátkém časovém období, místo aby se postupně uvolňovala během jara. Půda tak nemusí být dostatečně nasycena, zejména pokud bude následovat srážkově chudší období. To je o to významnější vzhledem k tomu, že v posledních letech pozorujeme pokles srážek zejména v dubnu, který je z hlediska doplňování půdní vláhy klíčový. Kombinace rychlého odtání sněhu, zvýšeného výparu při teplém počasí a případného nedostatku jarních srážek tak může vést k dřívějšímu nástupu sucha a jeho větší intenzitě už v průběhu jara. Rizikem je také urychlení fenologických fází (např. kvetení), což zvyšuje zranitelnost vegetace vůči následným jarním mrazům, které mohou způsobit významné škody.
Obr. 1 Anomálie teploty vzduchu v porovnání s dlouhodobým průměrem v pátek odpoledne , zdroj: ventusky.com
Příliv teplého vzduchu se bude nad Evropu postupně rozšiřovat od západu a nad naše území začne teplý vzduch proudit v průběhu čtvrtku. V pátek pak mohou teploty zejména v Čechách stoupat až k 17 °C, přičemž se na některých stanicích očekává překonání teplotních rekordů pro tento den. Teplé počasí pak pravděpodobně vydrží také o víkendu a v průběhu příštího týdne. Obr. 1 ukazuje teplotní anomálie v pátek odpoledne, kde je patrné, že především v Čechách budou až o 12 °C vyšší než činí dlouhodobý průměr.
Obr. 2 Rozložení teplot vzduchu v pátek odpoledne a poloha výškových tlakových útvarů (černé linie) v tlakové hladině 500 hPa (přibližně 5,5 km), zdroj: ventusky.com
Obr. 2 ukazuje rozložení teplot v pátek odpoledne a umístění výškových tlakových útvarů, které jsou při těchto situacích směrodatné. Nad Evropou je patrný hřeben vyššího tlaku vzduchu, který sem zasahuje až z Afriky. Na okrajích hřebene vyššího tlaku vzduchu se nachází dvě tlakové níže, jedna nad západní Afrikou a druhá nad Tureckem. Toto uspořádání tlakových útvarů připomíná tvar řeckého písmene omega, od čehož je i odvozen typ této blokové situace, a to omega blok (z angl. omega blocks).
Tyto blokové situace zabraňují postupu tlakových útvarů a frontálních systémů od západu na východ v mírných zeměpisných šířkách a vedou k převaze meridionálního charakteru proudění, zejména ve vyšších vrstvách troposféry. Bloková situace je často způsobena přítomností vysoké a teplé anticyklony, která se propaguje většinou ze subtropů k severu. Tyto systémy mohou setrvat na jednom místě i déle než týden, což je také důvodem pokračování nadprůměrně teplého počasí i začátkem příštího týdne. Je také patrné, že po zadní straně hřebene vyššího tlaku vzduchu se do střední Evropy může dostávat i prach původem ze severní Afriky, ale jeho množství nebude velké. Může však vnést malou míru nejistoty do předpovědí teplot vzduchu, protože snižuje množství dopadajícího záření (a tedy i teploty při povrchu). Dále způsobuje tvorbu cirrové oblačnosti, která má obdobný efekt na teploty jako samotný prach. Předpověď množství prachu lze sledovat na Ventusky. Dodejme, že tyto advekce prachových částic ze severní Afriky jsou na konci zimy a v průběhu jara běžné, avšak jejich četnost ve střední Evropě postupně narůstá.
Obr. 3 Ensemblová předpověď teploty vzduchu v tlakové hladině 850 hPa (cca 1,5 km) a srážek podle modelu ECMWF pro Prahu, zdroj: wetterzentrale.de
Ensemblová předpověď pro Prahu (Obr. 3) dobře ilustruje očekávaný vývoj v následujících dnech i míru nejistoty. V první části období (do zhruba 28. února) je patrný poměrně dobrý souhlas jednotlivých členů ensemblu. Teplota v tlakové hladině 850 hPa (cca 1500 m n. m.) se zvyšuje z -2 °C až k 8 až 10 °C. To odpovídá výraznému oteplení, které se projeví i při zemi, jak bylo zmíněno výše.
Na přelomu února a března dochází k mírnému ochlazení, nicméně teploty zůstávají většinou nad dlouhodobým průměrem (červená křivka 1991–2020). Následně na začátku března vidíme opět tendenci k teplejšímu charakteru počasí, i když rozptyl jednotlivých členů ensemblu se postupně zvětšuje. To signalizuje rostoucí nejistotu v přesném vývoji, typickou pro delší předpovědní horizont. Zhruba od 6. března se jednotlivé členy ensemblu výrazně „rozjíždějí“, přičemž některé scénáře naznačují pokračování nadprůměrně teplého počasí, zatímco jiné připouštějí výraznější ochlazení (i pod 0 °C v 850 hPa). Průměr všech ensemblů (bílá křivka) sice zůstává mírně nadnormální, ale právě velký rozptyl ukazuje, že blokující situace může začít slábnout.
Obr. 4 Rozložení teploty vzduchu v pátek odpoledne v České republice, zdroj: ventusky.com
Obr. 4 ukazuje rozložení teplot vzduchu v pátek odpoledne na území České republiky, a je patrné, že nejvyšší teploty, lokálně až okolo 17 °C se budou vyskytovat v jihozápadní polovině Čech, hlavně v závětří Šumavy a Českého lesa. K těmto vysokým teplotám zde přispívá i tzv. fénový efekt. Jakmile vzduch překoná hřeben pohoří a sestupuje na závětrné straně nebo za pohořím začne klesat z vyšších vrstev troposféry, dochází k jeho adiabatickému oteplování. Výsledkem je teplejší a sušší vzduch v závětří hor, což se projeví právě vyššími teplotami v porovnání s oblastmi, kde se tento efekt neprojevil. Podobný nárůst teplot je patrný také v závětří Jeseníků a Beskyd.
Pokud se podíváme na kontext dlouhodobých změn atmosférické cirkulace nad střední Evropou, tak zjistíme, že zde dochází v souvislosti se změnou klimatu k statisticky významnému nárůstu četností anticyklonálních cirkulačních typů. Tento nárůst souvisí se změnami v globální cirkulaci atmosféry, které se projevují zejména rozšiřováním Hadleyovy cirkulace z nižších zeměpisných šířek do šířek vyšších. V důsledku zesilující tropické konvekce, která je spojena s rostoucími teplotami, dochází k intenzivnějšímu výstupu vzduchu v tropech a následně i k posunu sestupné cirkulace více k severu (v případě severní polokoule). Tyto sestupné pohyby vzduchu podporují vznik a udržování tlakových výší v subtropech a částečně i ve středních šířkách. Výsledkem je častější výskyt blokujících situací a epizod s převahou anticyklonální cirkulace.
Obr. 5 Rozložení vodní hodnoty sněhu v České republice ke dni 23.02.2026, zdroj: intranet.chmi.cz
Nadprůměrně teplé počasí na konci února na začátku března s sebou může přinést riziko sucha. Letošní zima je totiž obecně chudší na sníh, přičemž aktuální zásoby vody ve sněhu (Obr. 5) jsou na 30 % dlouhodobého průměru pro osmý týden v roce (k 23. 2. 2026). Teplé počasí, kdy i na horách se očekávají teploty okolo 10 °C, povede k dalšímu výraznému snížení už tak nízkých zásob vody ve sněhu. Problém spočívá v tom, že voda ze sněhu odteče relativně rychle v krátkém časovém období, místo aby se postupně uvolňovala během jara. Půda tak nemusí být dostatečně nasycena, zejména pokud bude následovat srážkově chudší období. To je o to významnější vzhledem k tomu, že v posledních letech pozorujeme pokles srážek zejména v dubnu, který je z hlediska doplňování půdní vláhy klíčový. Kombinace rychlého odtání sněhu, zvýšeného výparu při teplém počasí a případného nedostatku jarních srážek tak může vést k dřívějšímu nástupu sucha a jeho větší intenzitě už v průběhu jara. Rizikem je také urychlení fenologických fází (např. kvetení), což zvyšuje zranitelnost vegetace vůči následným jarním mrazům, které mohou způsobit významné škody.
