Poslední doba ledová skončila zhruba před 10 tisíci lety, kdy došlo k přechodu lidí od primitivních lovců a sběračů k pokročilejší společnosti usedlé, jejíž hospodářství je založeno na zemědělství. V těchto letech také vyhynuli poslední mamuti na světě. Od té doby zažívá naše planeta poměrně teplé období, které je ale v posledním půlstoletí značně modifikováno probíhající změnou klimatu, způsobené z velké části lidskou činností.

Jak to ale vlastně u nás, ve střední Evropě, vypadalo právě během poslední doby ledové? Jaké tu byly teploty a jaké počasí asi bylo běžné? Na to není jednoduché odpovědět. Nicméně díky paleoklimatologickým studiím (zabývají se nepřímou analýzou klimatu v minulosti na základě různých zdrojů dat, jako jsou ledovcové vrty, usazeniny na dně hlubokých jezer a moří apod.) a taky klimatickému modelování jsme schopni získat alespoň rámcovou představu o tom, jak to tu vypadalo. A protože doba ledová trvala tisíce let, zaměřme se na nejchladnější období, tzv. poslední glaciální maximum, které nastalo zhruba před 21 tisíci lety (dodejme, že známá Věstonická venuše ukazující zručnost lidí na jižní Moravě v té době je datovaná do období 29 000–25 000 let př. n. l.).

Podle dostupných údajů se globální teplota vzduchu na naší planetě v té době pohybovala kolem 8 °C, byla tedy asi o 6 až 7 stupňů nižší než v současnosti. Lokální rozdíly byly ale výrazně větší. Pro území České republiky se udává v průměru o 11 °C nižší teplota než nyní, což představuje průměrnou roční hodnotu v nížinách kolem -1 °C, ve středních polohách kolem -4 °C a na horách dokonce kolem -8 °C. Takto nízké teploty znamenaly příhodné podmínky pro vznik horských ledovců ve výše položených oblastech Česka, o čemž svědčí četné geologické nálezy. Čelo kontinentálního ledovcového štítu sahajícího ze severní Evropy na jih dosáhlo až na území severního Německa a Polska. Na naše území přímo nezasahovalo. Pevninský ledovec u nás byl pozorován u předposlední doby ledové (přibližně před 300 000 až 130 000 lety), kdy sahal na území Slezska, severních výběžků Čech a zřejmě i do Moravské brány. Ledovec k nám kromě utváření reliéfu krajiny přinesl tzv. bludné balvany, které sem přemístil ze Skandinávie a jsou zřetelným důkazem rozsahu zalednění.


Průměrná teplota nejteplejšího (vlevo) a nejchladnějšího měsíce (uprostřed) a průměr za celý rok (vpravo) zhruba před 21 tisíci lety, zdroj: tandfonline.com


Evropa během posledního ledovcového maxima - kontinentální ledovec končil severně od našeho území, vlivem nižší hladiny oceánů byl rozsah evropské pevniny větší (dnešní Británie nebyla ostrovem), zdroj: en.wikipedia.org

Hlavním rysem tehdejšího počasí byla především mnohem větší extremita kolísání teplot než dnes – podnebí u nás totiž bylo výrazně kontinentálnější. A to znamená podstatně větší rozdíly teplot během roku i mezi dnem a nocí. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce se pohybovala mezi -8 a -12 stupni, a lze předpokládat, že denní minima běžně klesala na -20 až -30 stupňů. Zima byla dlouhá, po krátkém jaře přišlo léto, kdy teploty výrazně stouply. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci dosahovala hodnot mezi 8 a 12 °C, takže denní maxima přes 20 °C byla spíš jen výjimečná. Pak přišel krátký podzim a opět následovala dlouhá zima.

Silný vliv na klima Evropy má golfský proud. Vědci odhadují, že během poslední doby ledové byl o třetinu slabší než dnes (nature.com). Do Evropy tak dodával podstatně méně tepla a díky tomu, zde bylo klima ještě chladnější.


Průměrné pole tlaku vzduchu koncem 20. století (vlevo) a během posledního ledovcového maxima (vpravo – modře znázorněn rozsah pevninského ledovce), zdroj: agupubs.onlinelibrary.wiley.com

Z hlediska srážek není úplně jednoduché říct, jak to s nimi vypadalo, nicméně během nejchladnější doby lze předpokládat až podstatně sušší podmínky než dnes. Nad ledovcovým štítem severně od nás se po velkou část roku udržovala tlaková výše (podobné se dnes tvoří například nad Sibiří v zimním období), která k nám přinášela pevninský a studený vzduch od východu. Srážek proto bylo málo. Část z nich spadla v zimě v pevné formě, v podobě sněžení. Toto sněžení zřejmě často přinášely tlakové níže, které se během zimního období poměrně často prohlubovaly nad Středomořím, kde naopak bylo více srážek, než je v současnosti. V letním období se pak nejspíš častěji vyskytovaly silné bouře doprovázené intenzivními lijáky následované ale dlouhými obdobími, kdy srážky prakticky nepadaly.

Zdůrazněme, že výše uvedené údaje je nutné brát orientačně. Jde přeci jen o velmi vzdálené období, ze kterého už máme z prostoru střední Evropy poměrně málo tzv. proxy dat získaných paleoklimatologickými metodami. Je ale prakticky jisté, že kolísání klimatu v kratším horizontu desítek let mohlo dané hodnoty výrazně vychýlit, ať už směrem k teplejším, tak i směrem k chladnějším teplotám.

Osídlení kleslo a stáhlo se do Středomoří
Poslední doba ledová se samozřejmě významně podepsala na populaci člověka - v Evropě klesl počet lidí ze zhruba 330 tisíc v době před 30 tisíci lety na zhruba 130 tisíc lidí v době nástupu zmíněného glaciálního maxima zhruba před 21 tisíci lety. Potenciálně obyvatelných bylo v době glaciálního maxima necelých 40 % území Evropy. Severní polovina Evropy byla neobyvatelná a pokrytá sněhem a ledem. Hlavní osídlení se soustředilo do Středomoří a naše území leželo zhruba na pomezí obyvatelné a neobyvatelné části Evropy.


Vývoj osídlení Evropy (modré oblasti velmi řídce osídlené, červeně více), v pravém horním rohu u každé mapy je znázorněno před kolika tisíci lety znázorňuje stav (tedy první mapa před 30 000 lety, poslední před 13 000 lety) - před 23 000 lety se osídlení Evropy stáhlo výrazně k jihu, zdroj: pnas.org


V procentech vyjádřená plocha Evropy, která byla v období před 30 000 lety až před 12 000 lety potenciálně obyvatelná, zdroj: pnas.org