Tropické cyklóny potřebují ke svému vzniku dostatečně teplou mořskou vodu. Zpravidla se udává, že by její teplota měla dosahovat alespoň 26 °C, a to nejen na povrchu, ale ve vrstvě tlusté několik desítek metrů. Právě teplá voda představuje obrovský zásobník energie, z něhož tropické cyklony čerpají sílu. Méně známé ale je, že vztah mezi oceánem a bouří není jednostranný - cyklona totiž není jen „spotřebitelem“ energie. Během svého života dokáže moře pod sebou výrazně proměnit – od jeho teploty přes proudění až po život v něm.

Tropické cyklóny jsou doprovázeny silným větrem, přesněji orkánem. Jeho rychlost zejména u silných cyklón přesahuje 200 kilometrů za hodinu. Tak silný vítr vede nejen ke vzniku vysokých vln, ale také intenzivní turbulence, která promíchává vodní vrstvu do hloubky desítek, výjimečně až sto metrů. Míra promíchávání závisí nejen na rychlosti větru, ale také na rozdílu v teplotě a slanosti mezi teplými povrchovými vrstvami a chladnější vodou ve větší hloubce. Když je totiž povrch mnohem teplejší než hlubší vody, vrstvy se oddělují jako olej a ocet a snadno se nemísejí. Při přechodu tropické cyklóny se ale tyto vrstvy promíchávají, takže teplá voda se dostává hlouběji do oceánu a na povrch je naopak vynesena voda chladnější. Výsledkem je jev, který se označuje jako studená vlečka (cold wake) za tropickou cyklónou. Toto ochlazení je velmi dobře patrné pohledem z družice, které často zaznamenají pás oceánu široký stovky kilometrů, kde je povrchová voda o dva až šest stupňů Celsia nižší než před přechodem bouře. Takové ochlazení přitom může přetrvat několik dní, někdy i pár týdnů.


Schéma změny teploty mořské vody při přechodu hurikánu, zdroj: whoi.edu

Rychlost a míra tohoto ochlazení je přitom důležitá i pro vlastní fungování dané tropické cyklóny. Jak už bylo řečeno, teplá voda je zdrojem paliva, přičemž důležitý je tzv. obsah tepla v oceánu - ten udává nejen to, jak teplá je voda na povrchu, ale i do jaké hloubky teplá vrstva sahá. Pokud je silná jen jednotky či nižší desítky metrů, cyklóna ji promíchá s chladnější vodou, zejména pokud postupuje pomalu a mísení vody tak trvá delší dobu, čímž si "odřízne" zdroj energie. Jestliže však teplo zasahuje desítky či stovky metrů pod hladinu, může bouře dále sílit, i když dochází k turbulentnímu promíchávání moře. Trvá-li následné ochlazení delší dobu, může to pak například vést k méně příznivým podmínkám zesílení další tropické cyklóny, která postupuje nad příslušnou oblastí.


Změna povrchové teploty mořské vody po přechodu hurikánu Gert nad Atlantikem v roce 1999, zdroj: pmc.ncbi.nlm.nih.gov

Vertikální profil teploty vody ve svrchních 100 metrech oceánu před (tučně) a po přechodu hurikánu Gert (tence), zdroj: pmc.ncbi.nlm.nih.gov

Zajímavý je dopad promíchávání vody na život v mořích. Velcí živočichové, jako jsou delfíni nebo žraloci, jsou zřejmě schopni detekovat blížící se bouře, například přes změny tlaku vzduchu nebo vody, případně změnu slanosti vody v důsledku silných dešťů. Tito volně plavoucí živočichové pak zamíří do hlubších, klidnějších vod více vzdálených od břehů. Do mělčích oblastí se vracejí dny až týdny po odeznění řádění bouře. Ne všichni živočichové přechod hurikánu či tajfunu přežijí. Korály, kraby a další živočichové, kteří neumějí plavat na velké vzdálenosti, můžou být udušeni sedimenty rozvířenými vlnami. Ryby, které žijí blízko břehu, může rozbouřené moře vyplavit do rybníků nebo lagun. Pokud je voda, do které se přitom dostanou, příliš sladká nebo plná sedimentů, zpravidla uhynou.


Přechod hurikánů Katrina a Rita v létě 2005 vedl k poklesu teploty vody v Mexickém zálivu vždy přibližně o 1 stupeň. Vložený graf ukazuje pokles teploty během čtyřdenního období před úderem každého hurikánu na pevninu

Tropické cyklóny ale taky můžou podpořit mořský život. Chladnější voda z hlubin obsahuje hodně živin, které pomáhají k růstu fytoplanktonu a jeho květu na hladině. To následně vede k explozi bakterií a zooplanktonu, které se fytoplanktonem živí. Několik dnů až týdnů po průchodu hurikánu tak oceán zažívá nárůst mořského života. To přitahuje řadu větších živočichů, včetně mořských ptáků, kteří tak létají ve stopách hurikánů či tajfunů, aby využili hostiny, která po jejich přechodu vznikne. Když ale fytoplankton zkonzumuje dostupné živiny, začíná umírat, stejně jako některé bakterie a živočichové, kteří se jím živili. Padající části těchto organismů putují hluboko do oceánu, kde následně podporují hlubokomořské ekosystémy. Vlny hnané větrem taky zvyšují množství kyslíku v povrchových vodách tím, že podporují mísení vody a vzduchu. Větry o síle orkánu napomáhají přesunu kyslíku hlouběji do oceánu, což má značný význam pro fungování daného ekosystému.


Světle modrá stopa jihovýchodně od hurikánu Isabel naznačuje vyšší hodnoty fytoplanktonu poblíž hladiny oceánu, zdroj: svs.gsfc.nasa.gov

Hurikány a tajfuny tak nejsou jen ničivými projevy počasí. Jsou zároveň jedním z nejvýkonnějších mechanismů, které promíchávají oceán, přerozdělují teplo mezi jeho vrstvami a ovlivňují život pod hladinou. Několikahodinový výskyt extrémního větru a deště představuje pro oceán událost, jejíž následky lze pozorovat ještě dlouho poté, co se danou oblastí přehnal.