Množství tepla v oceánech dál stoupá, vloni dosáhlo rekordu
Loňský rok se stal globálně třetím nejteplejším od začátku měření. Tato zpráva rezonovala napříč médii po celém světě, Česko nevyjímaje. Nicméně poněkud stranou zůstala informace o vývoji oceánů. Přitom množství tepla, které je v nich uložené, loni dosáhlo nového rekordu. Konkrétně během roku 2025 se množství oceánského tepla meziročně zvýšilo o zhruba 23 zettajoulů (ZJ). Předpona zetta vyjadřuje 1021, tedy triliardu (21 míst). Toto těžko představitelné číslo znamená asi 39násobek celosvětové produkce elektřiny v roce 2023 (za novější roky nejsou tyto údaje k dispozici). Jde rovněž o nejvyšší meziroční zvýšení množství tepla v oceánu od roku 2017, tehdy ale k nárůstu přispělo poměrně silné El Niño, které nastoupilo v roce 2016. Naopak během loňského roku působila v Pacifiku chladná fáze La Niña, která přirozeně množství tepla v oceánu mírně snižuje a samozřejmě následně vede i k určitému velmi mírnému ochlazení atmosféry.
Vývoj obsahu tepla v oceánech od roku 1950 vůči průměru za desetiletí 1940 až 1949 (v ZJ) ve svrchních 700 metrech a v hloubce od 700 do 2000 metrů, zdroj: t.co
Příčinou tak velkého množství tepla uloženého v oceánech je nadále se zvýrazňující skleníkový efekt, kvůli kterému zůstává ve spodních vrstvách atmosféry stále větší množství tepla. Jenže asi 93 procent tohoto přebytečného tepla se následně uloží v oceánech. Asi dvě třetiny zůstávají v horních 700 metrech moří, zbytek proniká do hlubších vrstev.
Odchylka obsahu tepla v horních 2000 metrech od průměru období 1981-2010, v boxu pak meziroční kolísání za příslušné časové úseky, zdroj: doi.org
Data o množství tepla v oceánech jsou k dispozici od poloviny minulého století. Z dlouhodobého vývoje je přitom patrné, že po roce 1991 dochází ke zvyšování míry ukládání tepla, které navíc akceleruje v posledních zhruba 15 letech. Je to přitom právě obsah oceánského tepla, který je ve skutečnosti vhodnějším parametrem ke sledování vývoje klimatu. Je to jednak kvůli výše už zmíněnému faktu, že v oceánech končí většina přebytečného tepla. A navíc tato hodnota nepodléhá tak velký meziročním změnám, jako je tomu u teploty vzduchu ve 2 metrech nad povrchem.
Mořské horké vlny - aktuální situace ve světě, kategorie 1 znamená vlnu mírné, 2 silné, 3 velmi silné a 4 extrémní intenzity, zdroj: coralreefwatch.noaa.gov
Zvyšující se obsah tepla v oceánech má několik dopadů, které lze vnímat vesměs negativně. Jednak teplejší moře znamená častější výskyt tzv. mořských horkých vln, tedy epizod s výraznějšími nadprůměrnými odchylkami teploty vody v dané oblasti, a taky jejich větší intenzitu. V současnosti se ty nejvýznamnější horké vlny vyskytují nejen na jižní polokouli, kde probíhá léto, ale poměrně rozsáhlá se týká taky Karibiku, Mexického zálivu a západních oblastí severního Atlantiku, kde dosahuje místy až silné intenzity. Mořské horké vlny mají obecně negativní dopad na mořský život, zejména pak korálové útesy.
Vývoj změna výšky hladiny globálního oceánu od roku 1993, zdroj: aviso.altimetry.fr
Druhým důsledkem nárůstu obsahu tepla je rostoucí hladina světového oceánu, což souvisí s teplotní roztažností mořské vody. Současně se ale stále výraznější měrou podílí taky tání pevninských ledovců, zejména ledovcových štítů v Grónsku a Antarktidě. Malou měrou se podepisuje i větší stále využívání podzemní vody lidmi, která pak odtéká řekami do oceánů. Na základě různých typů sledování – dříve pomocí lokálních měření výšky moře, od 90. let minulého století pak prostřednictvím družic – jsme schopni rekonstruovat změnu hladiny světového oceánu od druhé poloviny 19. století. Od začátku minulého století stoupla hladina v průměru o více než 20 centimetrů. A pokud použijeme pouze přesnější a současně z hlediska pokrytí globální data z družice, pak lze konstatovat, že trend nárůstu oceánů se zrychluje. Zatímco před asi 30 lety činil kolem 2 mm za rok, v současnosti dosahuje kolem 4 mm.
Během letošního roku lze čekat konec chladné fáze La Niña na přelomu zimy a jara a poměrně rychlý nástup teplé fáze El Niño během léta, která by měla být nejsilnější na podzim, případně během příští zimy. Můžeme tedy očekávat, že obsah oceánského tepla dosáhne letos dalšího rekordu, i když průměr globální teploty ve 2 metrech bude tímto jevem výrazněji ovlivněn až příští rok. Ten má tak šanci překonat dosud nejteplejší rok 2024. Ale tyto výhledy je nutné brát s velkou rezervou.
Vývoj obsahu tepla v oceánech od roku 1950 vůči průměru za desetiletí 1940 až 1949 (v ZJ) ve svrchních 700 metrech a v hloubce od 700 do 2000 metrů, zdroj: t.co
Příčinou tak velkého množství tepla uloženého v oceánech je nadále se zvýrazňující skleníkový efekt, kvůli kterému zůstává ve spodních vrstvách atmosféry stále větší množství tepla. Jenže asi 93 procent tohoto přebytečného tepla se následně uloží v oceánech. Asi dvě třetiny zůstávají v horních 700 metrech moří, zbytek proniká do hlubších vrstev.
Odchylka obsahu tepla v horních 2000 metrech od průměru období 1981-2010, v boxu pak meziroční kolísání za příslušné časové úseky, zdroj: doi.org
Data o množství tepla v oceánech jsou k dispozici od poloviny minulého století. Z dlouhodobého vývoje je přitom patrné, že po roce 1991 dochází ke zvyšování míry ukládání tepla, které navíc akceleruje v posledních zhruba 15 letech. Je to přitom právě obsah oceánského tepla, který je ve skutečnosti vhodnějším parametrem ke sledování vývoje klimatu. Je to jednak kvůli výše už zmíněnému faktu, že v oceánech končí většina přebytečného tepla. A navíc tato hodnota nepodléhá tak velký meziročním změnám, jako je tomu u teploty vzduchu ve 2 metrech nad povrchem.
Mořské horké vlny - aktuální situace ve světě, kategorie 1 znamená vlnu mírné, 2 silné, 3 velmi silné a 4 extrémní intenzity, zdroj: coralreefwatch.noaa.gov
Zvyšující se obsah tepla v oceánech má několik dopadů, které lze vnímat vesměs negativně. Jednak teplejší moře znamená častější výskyt tzv. mořských horkých vln, tedy epizod s výraznějšími nadprůměrnými odchylkami teploty vody v dané oblasti, a taky jejich větší intenzitu. V současnosti se ty nejvýznamnější horké vlny vyskytují nejen na jižní polokouli, kde probíhá léto, ale poměrně rozsáhlá se týká taky Karibiku, Mexického zálivu a západních oblastí severního Atlantiku, kde dosahuje místy až silné intenzity. Mořské horké vlny mají obecně negativní dopad na mořský život, zejména pak korálové útesy.
Vývoj změna výšky hladiny globálního oceánu od roku 1993, zdroj: aviso.altimetry.fr
Druhým důsledkem nárůstu obsahu tepla je rostoucí hladina světového oceánu, což souvisí s teplotní roztažností mořské vody. Současně se ale stále výraznější měrou podílí taky tání pevninských ledovců, zejména ledovcových štítů v Grónsku a Antarktidě. Malou měrou se podepisuje i větší stále využívání podzemní vody lidmi, která pak odtéká řekami do oceánů. Na základě různých typů sledování – dříve pomocí lokálních měření výšky moře, od 90. let minulého století pak prostřednictvím družic – jsme schopni rekonstruovat změnu hladiny světového oceánu od druhé poloviny 19. století. Od začátku minulého století stoupla hladina v průměru o více než 20 centimetrů. A pokud použijeme pouze přesnější a současně z hlediska pokrytí globální data z družice, pak lze konstatovat, že trend nárůstu oceánů se zrychluje. Zatímco před asi 30 lety činil kolem 2 mm za rok, v současnosti dosahuje kolem 4 mm.
Během letošního roku lze čekat konec chladné fáze La Niña na přelomu zimy a jara a poměrně rychlý nástup teplé fáze El Niño během léta, která by měla být nejsilnější na podzim, případně během příští zimy. Můžeme tedy očekávat, že obsah oceánského tepla dosáhne letos dalšího rekordu, i když průměr globální teploty ve 2 metrech bude tímto jevem výrazněji ovlivněn až příští rok. Ten má tak šanci překonat dosud nejteplejší rok 2024. Ale tyto výhledy je nutné brát s velkou rezervou.
