Ve švýcarských Alpách už v pondělí roztál sníh z uplynulé zimní sezóny
Extrémně horké počasí uplynulých dnů v Evropě vážně dopadá na alpské ledovce. Švýcarští glaciologové oznámili, že letošní tzv. Glacier Loss Day – den, kdy z ledovců zmizí veškerý sníh napadaný během uplynulé zimy – nastal už na samém konci června, toto pondělí. Od této chvíle už každé další tání znamená ztrátu samotné ledovcové masy. Pro ledovce je to zásadní okamžik. Zimní sněhová pokrývka funguje jako ochranná vrstva, která odráží většinu dopadajícího slunečního záření a zároveň izoluje starší led pod sebou. Dokud odtává jen sníh napadaný za uplynulou zimní sezónu, zůstává dlouholetá ledovcová masa relativně chráněná. Jakmile však sníh zmizí, začne slunce působit přímo na led, jehož tání už představuje skutečný úbytek ledovce. Podle švýcarského monitoringu ledovců nastal letos Glacier Loss Day jako druhý nejčasnější od začátku systematických měření. Dříve se vyskytl pouze během mimořádného roku 2022 (a to 26. června), kdy alpské ledovce přišly za jedinou sezónu o rekordní množství ledu - meziročně roztálo skoro 6 procent jeho objemu. Kdy přesně nastane Glacier Loss Day se určuje na základě kombinace přímých měření a modelování. Na desítkách reprezentativních ledovců se sleduje výška, hustota a vodní hodnota sněhu a následně pomocí tzv. ablačních tyčí taky úbytek ledu Konrétní datum Glacier Loss Day se pak určí jako průměr pro sledované ledovce, nejde tedy o okamžik, kdy všechny ledovce současně ztratí zimní sníh, protože to pro každý ledovec nastává v jiný den.
Meziroční změny objemu švýcarských ledovců od roku 2000, zdroj: glamos.ch
Za letošním vývojem stojí kombinace několika nepříznivých faktorů. Během zimy převažoval v alpské oblasti vliv tlakových výší, které přinášely minimum srážek. Mírné zlepšení přinesl až únor. Přesto průměrná výška sněhu v alpském regionu Rakouska, Švýcarska a Německa během zimy 2025/26 patřila k pěti nejnižším od roku 1991. Zima byla sice taky teplejší než průměr, ale nedostatek sněhu ve vyšších nadmořských výškách byl způsoben především nedostatečnými srážkami. V severních Alpách šlo o druhou nejsušší zimu od roku 1991, v jižních Alpách pak byla úplně nejsušší. A nedostatek srážek pokračoval i během jara. Mimochodem zejména v jižních švýcarských Alpách aktuálně panuje extrémní sucho, které se projevuje taky nutností zavlažovat pastviny pro dobytek i ve vysokých polohách kolem 1300 metrů.
Uplynulý zimní půlrok (listopad 2025 až duben 2026) byl Alpách (na obrázku severní část) nadprůměrně teplý, zdroj: meteoschweiz.admin.ch
Tání sněhu navíc napomohl saharský prach, který do Alp doputoval ve větším množství během letošního března. Ten vede k tmavnutí povrchu, což znamená pokles albeda, a tedy i menší odrazivost vůči dopadajícím slunečním paprskům. A nadprůměrné trvání slunečního svitu během jara pak tání sněhu dál podpořilo. Rychlost tání nabrala na obrátkách během květnové horké vlny, která zasáhla významně i západní polovinu Alp, a samozřejmě poslední dva týdny mají zásadní vliv na roztání zbytků sněhu z uplynulé zimy. Například Rhônský ledovec přišel za 10 deset dnů až o metr své tloušťky. Kromě vysokých teplot urychluje úbytek ledovců taky déšť, který v posledních dnech přinášejí lokální bouřky. Při vysokých teplotách ale i v nejvyšších polohách prší a voda proniká do spár a puklin v ledovcích, což urychluje jejich tání. A letošní sezóna samozřejmě zdaleka neskončila. Naopak – rozhodující měsíce teprve přicházejí. Červenec a srpen bývají obdobím nejvyšších teplot i intenzivního slunečního záření. Další případné vlny veder povedou k tání ledu, který se vytvářel desítky až stovky let.
Všechny měsíce uplynulého zimního půlroku (listopad 2025 až duben 2026) přinesly v Alpách podprůměrné množství sněhu - tedy v grafu jsou vyznačeny oranžově, průměr je šedě (přeloženo), zdroj: meteoschweiz.admin.ch
Důsledky úbytku ledovců se přitom neomezují jen ne ně samotné. Rychlé tání mění průtoky řek, které v těchto oblastech pramení - což se mimochodem týká i Rýna a Rhôny, dále ovlivňuje zásoby vody během léta a přispívá ke vzniku nových ledovcových jezer. Současně rozmrzá vysokohorský permafrost – trvale zmrzlá půda, která dosud fungovala jako jakýsi „cement“ držící horské svahy pohromadě. Její rozpad zvyšuje riziko skalních sesuvů a ohrožuje turistické stezky, horské chaty i lanovky. Právě v posledních letech zaznamenaly Alpy několik mimořádně rozsáhlých kolapsů a sesuvů, jejichž pravděpodobnost s oteplováním dál poroste. Například vloni pohřbil bezprecedetní sesuv obec Blatten na jihu Švýcarska.
Cumpadials v Surselvě v centrálním Švýcarsku (cca 1000 metrů nad mořem) v letošním únoru - sníh v údolích na jižních svazích zcela chyběl, zdroj: Cumpadials
Ledovce ve švýcarských Alpách začaly ustupovat asi před 170 lety, zpočátku jen mírně, ale v posledních desetiletích se tání s oteplováním klimatu výrazně zrychlilo. Jejich objem se za poslední čtvrtstoletí snížil o téměř neuvěřitelných 40 %! Švýcarsko za posledních 50 let ztratilo již 1200 ledovců a nyní jich zbývá jen 1300. Zmizelé ledovce sice byly malé, ale v okrajových oblastech Alp měly svou nezastupitelnou úlohu. Pokud bude oteplování pokračovat tak, jak tomu bylo v posledních desetiletích, do konce století zbudou jen malé části ledovců.
Meziroční změny objemu švýcarských ledovců od roku 2000, zdroj: glamos.ch
Za letošním vývojem stojí kombinace několika nepříznivých faktorů. Během zimy převažoval v alpské oblasti vliv tlakových výší, které přinášely minimum srážek. Mírné zlepšení přinesl až únor. Přesto průměrná výška sněhu v alpském regionu Rakouska, Švýcarska a Německa během zimy 2025/26 patřila k pěti nejnižším od roku 1991. Zima byla sice taky teplejší než průměr, ale nedostatek sněhu ve vyšších nadmořských výškách byl způsoben především nedostatečnými srážkami. V severních Alpách šlo o druhou nejsušší zimu od roku 1991, v jižních Alpách pak byla úplně nejsušší. A nedostatek srážek pokračoval i během jara. Mimochodem zejména v jižních švýcarských Alpách aktuálně panuje extrémní sucho, které se projevuje taky nutností zavlažovat pastviny pro dobytek i ve vysokých polohách kolem 1300 metrů.
Uplynulý zimní půlrok (listopad 2025 až duben 2026) byl Alpách (na obrázku severní část) nadprůměrně teplý, zdroj: meteoschweiz.admin.ch
Tání sněhu navíc napomohl saharský prach, který do Alp doputoval ve větším množství během letošního března. Ten vede k tmavnutí povrchu, což znamená pokles albeda, a tedy i menší odrazivost vůči dopadajícím slunečním paprskům. A nadprůměrné trvání slunečního svitu během jara pak tání sněhu dál podpořilo. Rychlost tání nabrala na obrátkách během květnové horké vlny, která zasáhla významně i západní polovinu Alp, a samozřejmě poslední dva týdny mají zásadní vliv na roztání zbytků sněhu z uplynulé zimy. Například Rhônský ledovec přišel za 10 deset dnů až o metr své tloušťky. Kromě vysokých teplot urychluje úbytek ledovců taky déšť, který v posledních dnech přinášejí lokální bouřky. Při vysokých teplotách ale i v nejvyšších polohách prší a voda proniká do spár a puklin v ledovcích, což urychluje jejich tání. A letošní sezóna samozřejmě zdaleka neskončila. Naopak – rozhodující měsíce teprve přicházejí. Červenec a srpen bývají obdobím nejvyšších teplot i intenzivního slunečního záření. Další případné vlny veder povedou k tání ledu, který se vytvářel desítky až stovky let.
Všechny měsíce uplynulého zimního půlroku (listopad 2025 až duben 2026) přinesly v Alpách podprůměrné množství sněhu - tedy v grafu jsou vyznačeny oranžově, průměr je šedě (přeloženo), zdroj: meteoschweiz.admin.ch
Důsledky úbytku ledovců se přitom neomezují jen ne ně samotné. Rychlé tání mění průtoky řek, které v těchto oblastech pramení - což se mimochodem týká i Rýna a Rhôny, dále ovlivňuje zásoby vody během léta a přispívá ke vzniku nových ledovcových jezer. Současně rozmrzá vysokohorský permafrost – trvale zmrzlá půda, která dosud fungovala jako jakýsi „cement“ držící horské svahy pohromadě. Její rozpad zvyšuje riziko skalních sesuvů a ohrožuje turistické stezky, horské chaty i lanovky. Právě v posledních letech zaznamenaly Alpy několik mimořádně rozsáhlých kolapsů a sesuvů, jejichž pravděpodobnost s oteplováním dál poroste. Například vloni pohřbil bezprecedetní sesuv obec Blatten na jihu Švýcarska.
Cumpadials v Surselvě v centrálním Švýcarsku (cca 1000 metrů nad mořem) v letošním únoru - sníh v údolích na jižních svazích zcela chyběl, zdroj: Cumpadials
Ledovce ve švýcarských Alpách začaly ustupovat asi před 170 lety, zpočátku jen mírně, ale v posledních desetiletích se tání s oteplováním klimatu výrazně zrychlilo. Jejich objem se za poslední čtvrtstoletí snížil o téměř neuvěřitelných 40 %! Švýcarsko za posledních 50 let ztratilo již 1200 ledovců a nyní jich zbývá jen 1300. Zmizelé ledovce sice byly malé, ale v okrajových oblastech Alp měly svou nezastupitelnou úlohu. Pokud bude oteplování pokračovat tak, jak tomu bylo v posledních desetiletích, do konce století zbudou jen malé části ledovců.
