Požáry ohrožují stále více lidí, ačkoliv velikost spálené plochy klesá
Letošní sezóna přírodních požárů na severní polokouli je opět ve znamení řady ničivých událostí, které zasáhly rozsáhlé oblasti Kanady (a kouř z těchto požárů občas doputoval i do Evropy), USA i Evropy. Na jaře a začátkem léta kvůli suchu zničily plameny nezvykle velké části Spojeného království, v posledních týdnech se pak do hlavních titulků v médiích dostaly požáry ve Francii a zejména na Pyrenejském poloostrovu. Mimochodem právě ve Španělsku má letošní sezóna požárů zajímavý průběh. Díky vlhké zimě i jaru byl její nástup pozvolný, nicméně od června se charakter počasí výrazně změnil – zemi opakovaně zasahovaly vlny veder, přičemž podle španělského meteorologického úřadu byla ta, které skončila 18. srpna, vůbec nejintenzivnější minimálně od poloviny minulého století. Horké počasí s minimem srážek vysušilo vegetaci, což vyústilo v desítky požárů, které se hasičům jen obtížně dařilo dostávat pod kontrolu. Situace nabrala tak dramatický vývoj, že během pouhých tří týdnů kumulativní emise uhlíku z požárů doslova vystřelily vzhůru a výrazně přesáhly dosud nejvyšší celoroční (!) emise od začátku tohoto století – a to ještě další požáry určitě vzniknou. Ničivé požáry přitom nejsou záležitostí jen letošního roku, připomeňme například naprosto bezprecedentní sezónu v Kanadě před dvěma roky, kdy popelem lehlo přes 15 miliónů hektarů porostů.
Kumulativní emise uhlíku z požárů ve Španělsku – letošní rok znázorněn červeně, průměr tučně a ostatní roky od roku 2003 čárkovaně, zdroj: atmosphere.copernicus.eu
Zprávy o ničivých lesních požárech plní média v posledních letech stále častěji. Paradoxně však celková plocha, kterou požáry na Zemi za rok spálí, dlouhodobě klesá. Analýzy satelitních měření ukazují, že od počátku 21. století se celosvětově spálená plocha snížila přibližně o čtvrtinu, jak vyplývá z nově publikované studie. Hlavním důvodem je proměna využívání krajiny, zejména v Africe, kde se tradiční zemědělství a pastevectví mění ve prospěch intenzivnějšího využívání krajiny, kdy současně dochází k rozdělování rozsáhlých ploch savan na menší fragmenty. A to pak komplikuje rychlé šíření plamenů. Jenže z pohledu člověka nejde ani tak o to, kolik půdy lehne popelem, ale spíše o to, kolik lidí ohně zasáhnou a jaké škody způsobí. A tak zatímco plocha požárů klesla během let 2002-2021 o 26 %, počet lidí vystavených jejich působení se zvýšil o 40 %. Celkově bylo za toto období požáry zasaženo na 440 milionů osob – tedy více než činí počet obyvatel Evropské unie.
Kumulativní počet osob vystavených požárům za období 2002-2021 v jednotlivých státech světa (K=tisíc, M=milión lidí) a procentuální podíl v rámci jednotlivých kontinentů (koláčový graf vlevo), zdroj: science.org
Kumulativní plocha spálené půdy za období 2002-2021 v jednotlivých státech světa (K=tisíc, M=milión kilometrů čtverečních) a procentuální podíl v rámci jednotlivých kontinentů (koláčový graf vlevo), zdroj: science.org
Přírodní požáry definované jako požáry v oblastech porostlých vegetací s výjimkou plochy využívané komerčním zemědělstvím za období 1990 až 2021 přímo usmrtily nejméně 2 500 lidí a způsobily zranění 10 500 lidí. Nepřímé dopady těchto požárů jsou ale několikanásobně větší a trvají i roky po jejich uhašení. Můžou například za více než milión a půl úmrtí na celém světě za rok, které lze připsat na vrub znečištění ovzduší způsobenému požáry. Aktivitu požárů ovlivňuje i změna klimatu, která zvýšila počet dnů, ve kterých panuje extrémně vysoké riziko šíření požárů – za období 1979 až 2022 jich celosvětově přibylo 54 %. Současně dochází k prodlužování požární sezóny a častěji hoří v nočních hodinách. Vlivem změny klimatu se zvyšuje výskyt rychle se šířících požárů podporovaných kombinací vysokých teplot, dlouhodobého sucha a větru. Takové požáry sice nemusejí spálit rozsáhlé oblasti, ale mají devastující dopad na obydlená území a infrastrukturu. Tomu napomáhá i fakt, že lidé se stále častěji stěhují do míst, kde volná příroda navazuje na lidská obydlí. Typickým příkladem je Kalifornie: na ni připadá sice asi jen 15 % plochy USA zasažených požáry, ale z hlediska zasažených obyvatel má tento stát 70procentní podíl z celé země.
Mediální obraz však ne vždy odpovídá realitě. Titulky zpráv se často týkají USA, Austrálie nebo Středomoří, kde ale žije méně než 2,5 procenta lidí ohrožených požáry. Naopak 85 % všech lidí vystavených požárům žije v Africe. A jen v pouhých pěti zemích – Demokratické republice Kongo, Jižním Súdánu, Mosambiku, Zambii a Angole žije dokonce polovina takto ohrožených lidí (ačkoliv na celosvětové populaci se tyto země podílejí jen třemi procenty). Tyto země mají dostatek srážek a vláhy pro bujný růst rostlin, přesto je občas zasáhnou intenzivní suché periody, které vedou k častým požárům, v některých oblastech hoří i několikrát do roka. Přesto zdejší situace zůstává v globální debatě spíše opomíjená.
Na většině kontinentů dlouhodobě roste počet lidí ohrožených požáry, nicméně napříč světem je to z různých důvodů. V Africe je to spojeno hlavně s rozšířením zemědělství, což vede k přesunu lidí do oblastí náchylnějších ke vzniku požárů. V Severní Americe, zejména ve Spojených státech, se zvýšil výskyt případů počasí s horkem, suchem a větrem, tedy podmínkami přispívajícími k rychlému šíření požárů, které se stále častěji vymykají kontrole hasičů a ohrožují lidská sídla. V Jižní Americe jde o kombinaci rostoucí četnosti a závažnosti sucha, zesilujících vln veder a tady expanze zemědělské plochy, což zesílilo intenzitu požárů a zvýšilo počet obyvatel v oblastech ohrožených přírodními ohni. V Asii jde hlavně o rostoucí počet obyvatel v potenciálně ohrožených oblastech a současně nárůst dnů s počasím příznivým pro šíření požárů. Naproti tomu v Evropě a Oceánii došlo k poklesu lidí vystavených přírodním požárům, a to především kvůli tomu, že se více lidí stěhuje do měst a méně lidí žije ve venkovských oblastech náchylných k požárům.
Dá se očekávat, že „globální paradox požárů“ – tedy méně hořící půdy, ale více ohrožených lidí – se bude dál prohlubovat. Řešení proto musí kombinovat prevenci a adaptaci. Jde hlavně o aktivní správu krajiny (řízené vypalování, odstraňování přebytečné biomasy), odolnější výstavbu a plánování sídel s ohledem na riziko ohně, zvyšování povědomí veřejnosti o rizicích a postupech při požáru. Strategii je přitom nutné regionálně přizpůsobit, protože rizika i příčiny se liší v různých částech světa.
Kumulativní emise uhlíku z požárů ve Španělsku – letošní rok znázorněn červeně, průměr tučně a ostatní roky od roku 2003 čárkovaně, zdroj: atmosphere.copernicus.eu
Zprávy o ničivých lesních požárech plní média v posledních letech stále častěji. Paradoxně však celková plocha, kterou požáry na Zemi za rok spálí, dlouhodobě klesá. Analýzy satelitních měření ukazují, že od počátku 21. století se celosvětově spálená plocha snížila přibližně o čtvrtinu, jak vyplývá z nově publikované studie. Hlavním důvodem je proměna využívání krajiny, zejména v Africe, kde se tradiční zemědělství a pastevectví mění ve prospěch intenzivnějšího využívání krajiny, kdy současně dochází k rozdělování rozsáhlých ploch savan na menší fragmenty. A to pak komplikuje rychlé šíření plamenů. Jenže z pohledu člověka nejde ani tak o to, kolik půdy lehne popelem, ale spíše o to, kolik lidí ohně zasáhnou a jaké škody způsobí. A tak zatímco plocha požárů klesla během let 2002-2021 o 26 %, počet lidí vystavených jejich působení se zvýšil o 40 %. Celkově bylo za toto období požáry zasaženo na 440 milionů osob – tedy více než činí počet obyvatel Evropské unie.
Kumulativní počet osob vystavených požárům za období 2002-2021 v jednotlivých státech světa (K=tisíc, M=milión lidí) a procentuální podíl v rámci jednotlivých kontinentů (koláčový graf vlevo), zdroj: science.org
Kumulativní plocha spálené půdy za období 2002-2021 v jednotlivých státech světa (K=tisíc, M=milión kilometrů čtverečních) a procentuální podíl v rámci jednotlivých kontinentů (koláčový graf vlevo), zdroj: science.org
Přírodní požáry definované jako požáry v oblastech porostlých vegetací s výjimkou plochy využívané komerčním zemědělstvím za období 1990 až 2021 přímo usmrtily nejméně 2 500 lidí a způsobily zranění 10 500 lidí. Nepřímé dopady těchto požárů jsou ale několikanásobně větší a trvají i roky po jejich uhašení. Můžou například za více než milión a půl úmrtí na celém světě za rok, které lze připsat na vrub znečištění ovzduší způsobenému požáry. Aktivitu požárů ovlivňuje i změna klimatu, která zvýšila počet dnů, ve kterých panuje extrémně vysoké riziko šíření požárů – za období 1979 až 2022 jich celosvětově přibylo 54 %. Současně dochází k prodlužování požární sezóny a častěji hoří v nočních hodinách. Vlivem změny klimatu se zvyšuje výskyt rychle se šířících požárů podporovaných kombinací vysokých teplot, dlouhodobého sucha a větru. Takové požáry sice nemusejí spálit rozsáhlé oblasti, ale mají devastující dopad na obydlená území a infrastrukturu. Tomu napomáhá i fakt, že lidé se stále častěji stěhují do míst, kde volná příroda navazuje na lidská obydlí. Typickým příkladem je Kalifornie: na ni připadá sice asi jen 15 % plochy USA zasažených požáry, ale z hlediska zasažených obyvatel má tento stát 70procentní podíl z celé země.
Mediální obraz však ne vždy odpovídá realitě. Titulky zpráv se často týkají USA, Austrálie nebo Středomoří, kde ale žije méně než 2,5 procenta lidí ohrožených požáry. Naopak 85 % všech lidí vystavených požárům žije v Africe. A jen v pouhých pěti zemích – Demokratické republice Kongo, Jižním Súdánu, Mosambiku, Zambii a Angole žije dokonce polovina takto ohrožených lidí (ačkoliv na celosvětové populaci se tyto země podílejí jen třemi procenty). Tyto země mají dostatek srážek a vláhy pro bujný růst rostlin, přesto je občas zasáhnou intenzivní suché periody, které vedou k častým požárům, v některých oblastech hoří i několikrát do roka. Přesto zdejší situace zůstává v globální debatě spíše opomíjená.
Na většině kontinentů dlouhodobě roste počet lidí ohrožených požáry, nicméně napříč světem je to z různých důvodů. V Africe je to spojeno hlavně s rozšířením zemědělství, což vede k přesunu lidí do oblastí náchylnějších ke vzniku požárů. V Severní Americe, zejména ve Spojených státech, se zvýšil výskyt případů počasí s horkem, suchem a větrem, tedy podmínkami přispívajícími k rychlému šíření požárů, které se stále častěji vymykají kontrole hasičů a ohrožují lidská sídla. V Jižní Americe jde o kombinaci rostoucí četnosti a závažnosti sucha, zesilujících vln veder a tady expanze zemědělské plochy, což zesílilo intenzitu požárů a zvýšilo počet obyvatel v oblastech ohrožených přírodními ohni. V Asii jde hlavně o rostoucí počet obyvatel v potenciálně ohrožených oblastech a současně nárůst dnů s počasím příznivým pro šíření požárů. Naproti tomu v Evropě a Oceánii došlo k poklesu lidí vystavených přírodním požárům, a to především kvůli tomu, že se více lidí stěhuje do měst a méně lidí žije ve venkovských oblastech náchylných k požárům.
Dá se očekávat, že „globální paradox požárů“ – tedy méně hořící půdy, ale více ohrožených lidí – se bude dál prohlubovat. Řešení proto musí kombinovat prevenci a adaptaci. Jde hlavně o aktivní správu krajiny (řízené vypalování, odstraňování přebytečné biomasy), odolnější výstavbu a plánování sídel s ohledem na riziko ohně, zvyšování povědomí veřejnosti o rizicích a postupech při požáru. Strategii je přitom nutné regionálně přizpůsobit, protože rizika i příčiny se liší v různých částech světa.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
