Vlajkový oblak jako zajímavý horský meteorologický jev
Oblačnost vzniká v atmosféře tehdy, když se vzduch ochladí natolik, že vodní pára začne kondenzovat na drobných kondenzačních jádrech a vytváří malé vodní kapky nebo ledové krystalky. K ochlazování může docházet různými způsoby, například výstupem teplého vzduchu ve frontálních systémech, konvekcí nebo při nuceném výstupu vzduchu nad terénní překážkou. Právě tento poslední případ označujeme jako orografickou oblačnost, která vzniká v souvislosti s reliéfem krajiny, zejména nad horskými hřebeny, osamělými vrcholy nebo sopkami. Mezi její zajímavé formy patří také vlajkový oblak, který se v anglicky psané literatuře označuje jako banner cloud. Tento typ oblaku se vytváří v těsné blízkosti vrcholu a na jeho závětrné straně vypadá, jako by byl za horou zavěšen a vlál jako prapor. Nejčastěji se objevuje nad izolovanými a výrazně vystupujícími vrcholy. V dnešním článku se na tuto oblačnost podíváme podrobněji.
Obr. 1 Vlajkový oblak vznikající za stratovulkánem Hekla (Island) zachycený 25. 4. 2026, zdroj: D. Tichopád
Fotografie na Obr. 1 zachycuje stratovulkán Hekla, jeden z nejznámějších a zároveň nejaktivnějších vulkánů Islandu. Nachází se v jižní části ostrova přibližně 110 kilometrů východně od Reykjavíku a jeho nadmořská výška dosahuje asi 1491 metrů. Hekla je stratovulkán, tedy sopka tvořená střídajícími se vrstvami lávy, popela a pyroklastického materiálu. Na rozdíl od klasického kuželového vulkánu má Hekla protáhlý tvar a hlavní aktivita probíhá podél několik kilometrů dlouhé vrcholové trhliny.
Vznik vlajkového oblaku souvisí především s prouděním vzduchu kolem výrazného horského vrcholu. Na rozdíl od častější návětrné orografické oblačnosti nevzniká hlavní část vlajkového oblaku na návětrné straně hory, ale především v jejím závětří. Když proudění překonává vrchol, za horou vzniká oblast turbulence, vírového proudění a nižšího tlaku (k poklesu tlaku dochází v aerodynamickém úplavu). Tyto procesy způsobují výstup vzduchu z nižších hladin na závětrné straně vzhůru (Obr. 2).
Obr. 2 Schematické znázornění vzniku vlajkového oblaku, zdroj: acp.copernicus.org
Při tomto nuceném výstupu dochází k adiabatickému ochlazování vzduchu. Chladnější vzduch je schopen pojmout méně vodní páry než vzduch teplejší, takže při ochlazení vzduchu na teplotu rosného bodu dochází ke kondenzaci vodní páry do drobných vodních kapek nebo ledových krystalků. Tím vzniká oblak, který se zdá být připojen přímo k vrcholu a táhne se po směru větru jako vlajka. Přestože oblak vypadá jako nehybný, vzduch jím neustále proudí a stále se obnovuje. Tento jev je nejlépe patrný právě u izolovaných vrcholů, jako je Hekla, kde okolní terén nenarušuje proudění vzduchu a vlajkový oblak tak může být velmi výrazný.
Pokud se podrobněji podíváme na definici, tak autoři studie Schween et al. (2007) definují vlajkový oblak jako oblak, který se vyskytuje výhradně na závětrné straně hory a je pevně vázán na vrchol nebo hřeben, přičemž se musí alespoň v místě vrcholu dotýkat zemského povrchu. Pokud se na návětrné straně vyskytuje jiná oblačnost, nesmí s vlajkovým oblakem souviset. Důležité je také to, že se musí jednat o skutečný oblak vzniklý kondenzací vodní páry obsažené ve vzduchu, nikoli o sněhové částice unášené větrem ze zasněženého vrcholu. Dalším znakem je jeho stálost, vlajkový oblak musí být dlouhodobě viditelný a působí jako stacionární útvar, i když jím vzduch neustále proudí. Autoři zároveň zdůrazňují, že nesmí mít konvektivní charakter, tedy nesmí vznikat hlavně působením konvekčního vzestupného proudění. Tato pozorování byla prováděna na hoře Zugspitze v Bavorských Alpách, kde pomocí časosběrných kamer byl sledován vznik a vývoj vlajkových oblaků v různých meteorologických situacích.
Obr. 3 Vlajkový oblak vznikající z kupovité oblačnosti na hoře Zugspitze v Bavorských Alpách, zdroj: acp.copernicus.org
Dodejme také, že může existovat plynulý přechod mezi vlajkovým oblakem a konvekční kupovitou oblačností. Vlajkový oblak, který je zpočátku vázán na vrchol a vzniká dynamickým prouděním vzduchu v závětří hory, se může postupně změnit v oblak druhu cumulus. Dochází k tomu ve chvíli, kdy začne převládat konvekce na úkor procesů popsaných výše. Oblačnost pak ztrácí pevnou vazbu na vrchol, více se pohybuje s větrem a rozvíjí výraznější vertikální strukturu typickou pro kupovité oblaky. Hranice mezi vlajkovým oblakem a kupovitou oblačností proto nemusí být vždy zcela jednoznačná. Zajímavý je i opačný případ, kdy se konvektivní kupovitý oblak může postupně změnit na vlajkový oblak. Pokud konvekce slábne a začíná převládat dynamické proudění vzduchu přes hřeben, oblak ztrácí svůj typický konvektivní vzhled a stále více se váže na závětrnou stranu hory. Silný vítr proudící přes vrchol omezuje další vertikální růst oblaku a v závětří se začíná projevovat vznik závětrného víru, tedy vírového proudění vzduchu za horskou překážkou. V takovém případě už oblak nevzniká především působením konvekce, ale mechanismy spojenými s prouděním kolem horské překážky, a podle definice jej lze považovat za skutečný vlajkový oblak.
Vlajkové oblaky lze pozorovat i na území České republiky, především nad osamocenými a výrazně vystupujícími vrcholy, kde proudění vzduchu není výrazně narušováno okolním terénem. Typickým příkladem je Milešovka v Českém středohoří, která díky své izolované poloze často vytváří vhodné podmínky pro vznik této oblačnosti. Podobné jevy lze za vhodných synoptických situací pozorovat také v Krkonoších, Jeseníkách nebo na Šumavě. V lidovém označení bývá takový vrchol často nazýván jako „kouřící hora“, protože oblak za vrcholem připomíná stoupající kouř, přestože jde o čistě meteorologický jev související s prouděním vzduchu a kondenzací vodní páry.
Obr. 1 Vlajkový oblak vznikající za stratovulkánem Hekla (Island) zachycený 25. 4. 2026, zdroj: D. Tichopád
Fotografie na Obr. 1 zachycuje stratovulkán Hekla, jeden z nejznámějších a zároveň nejaktivnějších vulkánů Islandu. Nachází se v jižní části ostrova přibližně 110 kilometrů východně od Reykjavíku a jeho nadmořská výška dosahuje asi 1491 metrů. Hekla je stratovulkán, tedy sopka tvořená střídajícími se vrstvami lávy, popela a pyroklastického materiálu. Na rozdíl od klasického kuželového vulkánu má Hekla protáhlý tvar a hlavní aktivita probíhá podél několik kilometrů dlouhé vrcholové trhliny.
Vznik vlajkového oblaku souvisí především s prouděním vzduchu kolem výrazného horského vrcholu. Na rozdíl od častější návětrné orografické oblačnosti nevzniká hlavní část vlajkového oblaku na návětrné straně hory, ale především v jejím závětří. Když proudění překonává vrchol, za horou vzniká oblast turbulence, vírového proudění a nižšího tlaku (k poklesu tlaku dochází v aerodynamickém úplavu). Tyto procesy způsobují výstup vzduchu z nižších hladin na závětrné straně vzhůru (Obr. 2).
Obr. 2 Schematické znázornění vzniku vlajkového oblaku, zdroj: acp.copernicus.org
Při tomto nuceném výstupu dochází k adiabatickému ochlazování vzduchu. Chladnější vzduch je schopen pojmout méně vodní páry než vzduch teplejší, takže při ochlazení vzduchu na teplotu rosného bodu dochází ke kondenzaci vodní páry do drobných vodních kapek nebo ledových krystalků. Tím vzniká oblak, který se zdá být připojen přímo k vrcholu a táhne se po směru větru jako vlajka. Přestože oblak vypadá jako nehybný, vzduch jím neustále proudí a stále se obnovuje. Tento jev je nejlépe patrný právě u izolovaných vrcholů, jako je Hekla, kde okolní terén nenarušuje proudění vzduchu a vlajkový oblak tak může být velmi výrazný.
Pokud se podrobněji podíváme na definici, tak autoři studie Schween et al. (2007) definují vlajkový oblak jako oblak, který se vyskytuje výhradně na závětrné straně hory a je pevně vázán na vrchol nebo hřeben, přičemž se musí alespoň v místě vrcholu dotýkat zemského povrchu. Pokud se na návětrné straně vyskytuje jiná oblačnost, nesmí s vlajkovým oblakem souviset. Důležité je také to, že se musí jednat o skutečný oblak vzniklý kondenzací vodní páry obsažené ve vzduchu, nikoli o sněhové částice unášené větrem ze zasněženého vrcholu. Dalším znakem je jeho stálost, vlajkový oblak musí být dlouhodobě viditelný a působí jako stacionární útvar, i když jím vzduch neustále proudí. Autoři zároveň zdůrazňují, že nesmí mít konvektivní charakter, tedy nesmí vznikat hlavně působením konvekčního vzestupného proudění. Tato pozorování byla prováděna na hoře Zugspitze v Bavorských Alpách, kde pomocí časosběrných kamer byl sledován vznik a vývoj vlajkových oblaků v různých meteorologických situacích.
Obr. 3 Vlajkový oblak vznikající z kupovité oblačnosti na hoře Zugspitze v Bavorských Alpách, zdroj: acp.copernicus.org
Dodejme také, že může existovat plynulý přechod mezi vlajkovým oblakem a konvekční kupovitou oblačností. Vlajkový oblak, který je zpočátku vázán na vrchol a vzniká dynamickým prouděním vzduchu v závětří hory, se může postupně změnit v oblak druhu cumulus. Dochází k tomu ve chvíli, kdy začne převládat konvekce na úkor procesů popsaných výše. Oblačnost pak ztrácí pevnou vazbu na vrchol, více se pohybuje s větrem a rozvíjí výraznější vertikální strukturu typickou pro kupovité oblaky. Hranice mezi vlajkovým oblakem a kupovitou oblačností proto nemusí být vždy zcela jednoznačná. Zajímavý je i opačný případ, kdy se konvektivní kupovitý oblak může postupně změnit na vlajkový oblak. Pokud konvekce slábne a začíná převládat dynamické proudění vzduchu přes hřeben, oblak ztrácí svůj typický konvektivní vzhled a stále více se váže na závětrnou stranu hory. Silný vítr proudící přes vrchol omezuje další vertikální růst oblaku a v závětří se začíná projevovat vznik závětrného víru, tedy vírového proudění vzduchu za horskou překážkou. V takovém případě už oblak nevzniká především působením konvekce, ale mechanismy spojenými s prouděním kolem horské překážky, a podle definice jej lze považovat za skutečný vlajkový oblak.
Vlajkové oblaky lze pozorovat i na území České republiky, především nad osamocenými a výrazně vystupujícími vrcholy, kde proudění vzduchu není výrazně narušováno okolním terénem. Typickým příkladem je Milešovka v Českém středohoří, která díky své izolované poloze často vytváří vhodné podmínky pro vznik této oblačnosti. Podobné jevy lze za vhodných synoptických situací pozorovat také v Krkonoších, Jeseníkách nebo na Šumavě. V lidovém označení bývá takový vrchol často nazýván jako „kouřící hora“, protože oblak za vrcholem připomíná stoupající kouř, přestože jde o čistě meteorologický jev související s prouděním vzduchu a kondenzací vodní páry.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
