Katastrofální povodeň, která ve středu 26. srpna zasáhla Nepál a přilehlou část Tibetu, má podle dosavadních poznatků neobvyklou příčinu. Spouštěčem se stal obrovský sesuv horniny a ledu vysoko na svazích hory Langtang Lirung. Následovala řetězová reakce, která během krátké doby proměnila horské řeky v ničivý proud vody, bahna, kamenů a ledu. Počet obětí katastrofy přitom neustále roste. Nepálská policie v pátek ráno oznámila už přes 500 nalezených mrtvých a přes 1 500 lidí zůstává nezvěstných (Wiki). Zasaženy byly nejen horské vesnice, ale také silnice, mosty, vodní elektrárny a důležitá dopravní trasa spojující Nepál s Tibetem.


Srovnání situace před a po kolapsu ledovce pohledem satelitu Landsat 9 , zdroj: x.com

Ve středu ráno místního času došlo na svahu hory Langtang Lirung k odtržení části ledovce v nadmořské výšce přibližně 5200 metrů a spolu se skalním podložím pod ním došlo k sesuvu asi o 1200 výškových metrů. Zhroucení obrovské masy horniny a ledu bylo tak masivní, že vyvolalo seismický signál odpovídající zemětřesení o magnitudu přibližně 5,2. Lavina zasáhla údolí řeky Lende Khola na hranicích s Tibetem, při pohybu nabírala další sedimenty a balvany a podle předběžných odhadů se místy mohla pohybovat rychlostí až kolem 50 metrů za sekundu, tedy přibližně 180 kilometrů za hodinu. Zřejmě přitom došlo také k dočasnému přehrazení řeky. Za touto hrází se nahromadila voda, která po jejím protržení zamířila údolím prudce dolů. Vznikl tak mimořádně nebezpečný smíšený proud vody, bahna a kamenů. Výška povodňové vlny mohla na řece Lende Khola dosáhnout až 500 metrů, což jsou údaje získané analýzou satelitních snímků - zejména u ostrých zatáček mohla voda při dané rychlosti vystoupat výrazně nad dno údolí. V oblasti hraničního přechodu (který je totálně zničen) se mohla výška vody pohybovat mezi 80 a 100 metry. Zde se Lende Khola vlévá do řeky Bhote Koshi, na které mohl peak povodně dosáhnout přes 20 metrů. Povodňová vlna postupovala dále rychle podél řeky dolů, následně pak podél toku Trishuli. Ve Furka Khola vzdáleném asi 100 kilometrů od místa události stoupla hladina o devět metrů během necelé půlhodiny. Právě rychlost celého procesu vysvětluje mimořádně vysoký počet obětí – mezi vznikem katastrofy vysoko v horách a příchodem ničivé vlny níže v údolí zbývaly místy jen desítky minut a samozřejmě kousek od místa katastrofy jen minuty.


Analýza terénu v povodí záplav v Nepálu ukazuje, že povodňová vlna mohla mít na některých místech výšku až 500 metrů a kolem 80 až 100 m na hraničním přechodu (předběžná analýza), zdroj: x.com

Hlavním impulsem vzniku této povodně tedy nebyly žádné intenzivní deště. Je ale pravda, že podle dostupných dat v oblasti před vznikem události došlo k oteplení. V této souvislosti se samozřejmě nabízí, zda za katastrofou stojí změna klimatu. V tuto chvíli zatím nelze říci, že by klimatická změna přímo „způsobila“ právě tento konkrétní sesuv. Detailní analýza potrvá měsíce. Fyzikální mechanismy, kterými oteplování zvyšuje nestabilitu vysokých hor, jsou ale dobře známé. Ustupující ledovec především přestává podpírat okolní svahy. Současně rozmrzá vysokohorský permafrost. Horninu si lze zjednodušeně představit jako rozpraskaný blok, jehož pukliny jsou částečně stmeleny ledem. Jak led taje, tato „malta“ mizí. Do puklin navíc proniká voda a opakované mrznutí a tání horninu dále narušuje. Teplejší počasí zároveň produkuje více vody uvnitř a pod ledovcem. Ta může zvyšovat tlak, snižovat tření mezi ledem a podložím a urychlovat pohyb ledovce. A právě vysoké teploty před katastrofou mohly systém přiblížit kritické hranici.


Dlouhodobý trend oteplování v srpnu v oblasti blízko kolapsu ledovce, zdroj: x.com

Dopady změny klimatu na stav ledovců v Himálaji je velmi výrazný. V oblasti Langtang ztratily od roku 1815 přibližně 41 % své plochy – a tempo úbytku se od 70. let 20. století zvýšilo čtyřnásobně – protože tyto vysoké nadmořské výšky se oteplují zhruba dvakrát rychleji než celosvětový průměr. V posledních 50 letech tak v průměru tamní ledovce ztrácely půl procenta plochy za rok.


Změna plochy ledovců v oblasti Langtang v Himalájích od roku 1815, zdroj: x.com

Událost má překvapivě blízkou obdobu v Evropě. V květnu 2025 se nad švýcarskou vesnicí Blatten začala rozpadat část hory Kleines Nesthorn. Miliony kubických metrů horniny dopadaly na ledovec Birch, který se pod jejich vahou destabilizoval. Nakonec se do údolí zřítila směs přibližně 20 milionů tun skály a ledu a téměř celý Blatten pohřbila. Fyzikální podobnost je značná, i když tehdy naštěstí i přes přehrazení řeky Lonzy k protržení hráze a následné povodni nedošlo. Ve Švýcarsku však dlouhodobé sledování pohybu svahu umožnilo obyvatele Blattenu několik dní před katastrofou evakuovat.

Za zmínku stojí taky Marmolada v italských Dolomitech. V červenci 2022 se po mimořádně teplém začátku léta odlomila část ledovce a lavina ledu a kamení zabila jedenáct lidí. Pozdější výzkum ukázal významnou roli vysokých teplot a velkého množství tavné vody, která zvýšila tlak uvnitř ledovce a přispěla k jeho destabilizaci.

Rozdíl mezi Alpami a Himálajemi je především v měřítku. Himálajské svahy jsou vyšší, údolí hlubší a objemy nestabilního ledu a horniny můžou být mnohem větší. Navíc jsou zde možnosti monitoringu výrazně omezenější. Nepálská katastrofa proto ukazuje, že změna klimatu v horách neznamená pouze ústup ledovců. Přechod od dlouhodobě zmrzlé vysokohorské krajiny k teplejšímu prostředí může být provázen obdobím zvýšené nestability. A výsledkem nemusí být jen lavina nebo sesuv. Jeden proces může spustit druhý a vytvořit kaskádu, která se během několika minut přenese z úbočí do desítky kilometrů vzdálených údolí.

Děsivé záběry příchodu povodně na hraniční přechod mezi Nepálem a Čínou 26. srpna 2026