Proč Vikingové opustili Grónsko? Pobřeží zřejmě zaplavil oceán, ukazují nejnovější studie
Klima planety Země se mění od jejího vzniku. Pokud se zaměříme na posledních 2000 let, zjistíme, že se zde vyskytlo hned několik chladných a teplých epizod (Obr. 1). Přibližně od roku 250 př. n. l. do roku 400 n. l. se v Evropě a v severním Atlantiku vyskytovalo teplé období antiky (Roma Warm Period), které charakterizuje neobvykle teplé počasí. Toto období bylo následováno chladným obdobím stěhování národů (Dark Ages Cold Period nebo Migration period), které je vymezeno mezi roky 420–775 a je právě spojováno s obdobím stěhování národů. Dále je období charakteristické chladným průběhem. Následně se opět vyskytlo teplejší období označované jako středověké klimatické optimum (Medieval Warm Period), které je často datováno mezi roky 850–1250 a představuje teplé období vrcholného středověku. Po středověkém klimatickém optimu následovalo opět chladnější období, a to tzv. malá doba ledová (Little Ice Age). Její přesné vymezení se v rámci mnoha studií odlišuje. Někteří autoři považují za její začátek silnou erupci indonéské sopky Samalas v roce 1257. Po malé době ledové následuje již známé současné globální oteplování způsobené zejména díky zesilování skleníkového efektu. Ve zmiňovaném středověkém teplotním optimu okolo roku 985 odvážní vikingští mořeplavci osídlili Grónsko. Dnešní článek bude pojednávat o možných příčinách úpadku a odsunu Vikingů z největšího ostrova v průběhu 15. století.
Obr. 1 Kolísání letní teploty vzduchu v oblasti střední Evropy za posledních 2000 let podle Luterbachera a kol. (2016). Teploty jsou vyjádřeny jako odchylky s ohledem na průměr 1961–1990, zdroj: Ljungqvist a kol., 2021
První osídlení Grónska odvážnými vikingskými mořeplavci se datuje kolem roku 985 našeho letopočtu. V této době do Grónska dorazil Erik Rudý, který byl v té době vyhoštěn z Islandu. Rodina Erika Rudého spolu s dalšími kolonizátory založili Východní a Západní osídlení v rámci jihozápadního pobřeží Grónska. Osídlení zde přetrvalo až do odchodu Vikingů ve 14. století. Vikingové a jejich osady tak v Grónsku prosperovaly po celá staletí.
V 15. století mizí archeologické záznamy ohledně osídlení v Grónsku. Teorií, proč Vikingové Grónsko opustili, existuje mnoho. Podle nedávné studie (Borreggine a kol., 2023) v prestižním americkém časopise PNAS je další možnou příčinou stoupající hladina moře. Díky nástupu malé doby ledové došlo k nárůstu kontinentálního ledovce v Grónsku, což ostrov zatížilo a vyvolalo pokles pevniny, a tedy vzestup hladiny moře. Studie uvádí, že v jižním Grónsku mohla hladina moře stoupnout až o 3,3 m, což vedlo k zaplavení stovek metrů pobřeží. Tyto okolnosti přispěly spolu s horšícími se klimatickými podmínkami, stárnoucími Vikingy, méně častým dopravním spojením s Evropou a dalšími sociálními příčinami k opuštění jižního Grónska Vikingy. Vzestup hladiny moře v rámci jednotlivých lokalit Východního osídlení shrnuje obr. 2.
Obr. 2 Část A ukazuje modelované změny hladiny moře mezi lety 1000–1450 ve Východním osídlení znázorněné v mapě. Černá linie označuje dnešní pobřeží Grónska. Osm barevných hvězd ukazuje archeologická naleziště. Část B demonstruje změny hladiny moře během období osídlení na osmi archeologických lokalitách z části A (barvy čar odpovídají barvám symbolů lokalit), autor Borreggine a kol., 2023, zdroj: pnas.org
Vyjádření zátěže ledu v Gronsku ve vybrané oblasti - je patrné, že od roku 1000 do roku 1800 docházelo k nárůstu ledu (což vyvolalo pokles pevniny), nyní naopak zalednění výrazně klesá, autor Borreggine a kol., 2023, zdroj: pnas.org
Nabízí se také otázka, co způsobilo nástup malé doby ledové a tedy zhoršení klimatu v Evropě a v severním Atlantiku. Příčina zde bude v působení hlavních klimatotvorných faktorů. V období 13. stol. oproti středověké klimatické anomálii narostla vulkanická činnost. Jako možný spouštěč malé doby ledové se někdy uvádí erupce indonéské sopky Samalas v roce 1257.
Dlouhodobější zvýšená vulkanická činnost pak může způsobit změny v cirkulaci v severní části Atlantiku v meridionálním směru (Atlantic Meridional Overturning Circulation - AMOC), což následně ovlivní klima Evropy a severního Atlantiku na delší období. Velké sopečné erupce injektují do stratosféry oxidy síry, které se zde slučují s vodou za vzniku síranových aerosolů, jenž odráží sluneční záření, a způsobují ochlazování povrchu. Vulkanicky vyvolané ochlazení tak díky nižší insolaci způsobuje ve vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule menší množství srážek a říčního odtoku, což vede k nárůstu salinity (a tedy hustoty) mořské vody u hladiny oceánu. Tyto podmínky zvyšují oceánskou konvekci, která pak urychluje AMOC. Zrychlení AMOC však přetrvá jen několik let, protože ochlazení po erupci způsobí rozšíření mořského ledu, což opět AMOC zpomaluje. Dekádu po erupci je tak detekováno slabé snížení AMOC. Dále byla na počátku malé doby ledové nižší sluneční aktivita související se Spörerovým minimem. Ochlazení v severním Atlantiku a v Evropě může souviset i s vnitřní variabilitou klimatického systému, což reprezentuje severoatlantická (NAO) nebo arktická (AO) oscilace. Během malé doby ledové převládaly spíše záporné fáze NAO, čemuž napomáhala slabší AMOC.
Teorií ohledně úpadku vikingského osídlení jihozápadního Grónska je mnoho. Lze však tvrdit, že společným jmenovatelem těchto teorií je nástup malé doby ledové v průběhu 13. a 14. stol. Také poznamenejme, že klima na pobřeží Grónska v době středověkého klimatického optima velmi pravděpodobně odpovídalo tomu dnešnímu. Nejednalo se však o globální záležitost, nýbrž regionální. Současné oteplení je způsobeno antropogenními emisemi skleníkových plynů a probíhá na globální úrovni. Středověké klimatické optimum v Evropě a severním Atlantiku bylo způsobeno menší vulkanickou činností (míň síranových aerosolů ve stratosféře – menší ochlazující účinek) a zvýšením sluneční aktivity, což vedlo k posílení AMOC a následné převaze kladné fáze NAO. To vedlo k přísunu teplých vod do severního Atlantiku a tedy rovněž ke Grónsku.
Obr. 1 Kolísání letní teploty vzduchu v oblasti střední Evropy za posledních 2000 let podle Luterbachera a kol. (2016). Teploty jsou vyjádřeny jako odchylky s ohledem na průměr 1961–1990, zdroj: Ljungqvist a kol., 2021
První osídlení Grónska odvážnými vikingskými mořeplavci se datuje kolem roku 985 našeho letopočtu. V této době do Grónska dorazil Erik Rudý, který byl v té době vyhoštěn z Islandu. Rodina Erika Rudého spolu s dalšími kolonizátory založili Východní a Západní osídlení v rámci jihozápadního pobřeží Grónska. Osídlení zde přetrvalo až do odchodu Vikingů ve 14. století. Vikingové a jejich osady tak v Grónsku prosperovaly po celá staletí.
V 15. století mizí archeologické záznamy ohledně osídlení v Grónsku. Teorií, proč Vikingové Grónsko opustili, existuje mnoho. Podle nedávné studie (Borreggine a kol., 2023) v prestižním americkém časopise PNAS je další možnou příčinou stoupající hladina moře. Díky nástupu malé doby ledové došlo k nárůstu kontinentálního ledovce v Grónsku, což ostrov zatížilo a vyvolalo pokles pevniny, a tedy vzestup hladiny moře. Studie uvádí, že v jižním Grónsku mohla hladina moře stoupnout až o 3,3 m, což vedlo k zaplavení stovek metrů pobřeží. Tyto okolnosti přispěly spolu s horšícími se klimatickými podmínkami, stárnoucími Vikingy, méně častým dopravním spojením s Evropou a dalšími sociálními příčinami k opuštění jižního Grónska Vikingy. Vzestup hladiny moře v rámci jednotlivých lokalit Východního osídlení shrnuje obr. 2.
Obr. 2 Část A ukazuje modelované změny hladiny moře mezi lety 1000–1450 ve Východním osídlení znázorněné v mapě. Černá linie označuje dnešní pobřeží Grónska. Osm barevných hvězd ukazuje archeologická naleziště. Část B demonstruje změny hladiny moře během období osídlení na osmi archeologických lokalitách z části A (barvy čar odpovídají barvám symbolů lokalit), autor Borreggine a kol., 2023, zdroj: pnas.org
Vyjádření zátěže ledu v Gronsku ve vybrané oblasti - je patrné, že od roku 1000 do roku 1800 docházelo k nárůstu ledu (což vyvolalo pokles pevniny), nyní naopak zalednění výrazně klesá, autor Borreggine a kol., 2023, zdroj: pnas.org
Nabízí se také otázka, co způsobilo nástup malé doby ledové a tedy zhoršení klimatu v Evropě a v severním Atlantiku. Příčina zde bude v působení hlavních klimatotvorných faktorů. V období 13. stol. oproti středověké klimatické anomálii narostla vulkanická činnost. Jako možný spouštěč malé doby ledové se někdy uvádí erupce indonéské sopky Samalas v roce 1257.
Dlouhodobější zvýšená vulkanická činnost pak může způsobit změny v cirkulaci v severní části Atlantiku v meridionálním směru (Atlantic Meridional Overturning Circulation - AMOC), což následně ovlivní klima Evropy a severního Atlantiku na delší období. Velké sopečné erupce injektují do stratosféry oxidy síry, které se zde slučují s vodou za vzniku síranových aerosolů, jenž odráží sluneční záření, a způsobují ochlazování povrchu. Vulkanicky vyvolané ochlazení tak díky nižší insolaci způsobuje ve vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule menší množství srážek a říčního odtoku, což vede k nárůstu salinity (a tedy hustoty) mořské vody u hladiny oceánu. Tyto podmínky zvyšují oceánskou konvekci, která pak urychluje AMOC. Zrychlení AMOC však přetrvá jen několik let, protože ochlazení po erupci způsobí rozšíření mořského ledu, což opět AMOC zpomaluje. Dekádu po erupci je tak detekováno slabé snížení AMOC. Dále byla na počátku malé doby ledové nižší sluneční aktivita související se Spörerovým minimem. Ochlazení v severním Atlantiku a v Evropě může souviset i s vnitřní variabilitou klimatického systému, což reprezentuje severoatlantická (NAO) nebo arktická (AO) oscilace. Během malé doby ledové převládaly spíše záporné fáze NAO, čemuž napomáhala slabší AMOC.
Teorií ohledně úpadku vikingského osídlení jihozápadního Grónska je mnoho. Lze však tvrdit, že společným jmenovatelem těchto teorií je nástup malé doby ledové v průběhu 13. a 14. stol. Také poznamenejme, že klima na pobřeží Grónska v době středověkého klimatického optima velmi pravděpodobně odpovídalo tomu dnešnímu. Nejednalo se však o globální záležitost, nýbrž regionální. Současné oteplení je způsobeno antropogenními emisemi skleníkových plynů a probíhá na globální úrovni. Středověké klimatické optimum v Evropě a severním Atlantiku bylo způsobeno menší vulkanickou činností (míň síranových aerosolů ve stratosféře – menší ochlazující účinek) a zvýšením sluneční aktivity, což vedlo k posílení AMOC a následné převaze kladné fáze NAO. To vedlo k přísunu teplých vod do severního Atlantiku a tedy rovněž ke Grónsku.
