Krystaly na obloze aneb cirrovitá oblaka
Každý z nás již na obloze spatřil oblaka v podobě jemných vláken nebo plošek s vláknitým vzhledem bez výraznějšího pohybu vysoko na obloze. Jedná se o cirrovitá oblaka, která se nalézají ve výškách 6 až 13 km, kde jsou již běžné teploty kolem -40 °C. Při takto nízkých teplotách může kondenzovat jen malé množství vodní páry, a proto se zde nevytvářejí výraznější oblaka (například cumulus). Z cirrovitých oblaků srážky nikdy nevypadávají. Tvoří je totiž jen ledové krystaly. Mnohdy pokrývají celou oblohu. Díky jejich tenké struktuře propouští sluneční nebo měsíční svit. Zdánlivě tak panuje slunečné počasí, i když je zcela zataženo. Rozlišujeme tři hlavní druhy cirrovitých oblaků: cirrus, cirrostratus a cirrocumulus. Dále můžeme rozlišit celou řadu tvarů, např. uncinus (zakončen charakteristickými háčky), fibratus (dlouhá vlákna), castellanus (cimbuřovitý), spissatus (hustý), nebulosus (mlhavý) či floccus (čočkovitý).
Cirrus fibratus - dlouhá vlákna po obloze, v údolí se vytvořila i mlha (stratus) - zvětšit
Cirrus uncinus - zakončen je charakteristickým háčkem - zvětšit
Cirrus spissatus - v některých místech jsou výrazně zhuštěna - zvětšit, Autor: maff
Předzvěst teplé fronty
Cirrovitá oblaka jsou často předzvěstí příchodu fronty a zhoršení počasí. Při přechodu fronty je jejich tvorba způsobena dřívější výstupným pohybem teplejšího vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry na teplé frontě. Teplejší vzduch začne při přechodu teplé fronty proudit do vyšších vrstev atmosféry dříve než při zemi a díky tomu se tvoří cirrovitá oblaka, která s postupným přibližováním fronty houstnou. Samotný přechod teplé fronty ovšem nemusíme v místě pozorování zaznamenat a srážkově výrazněji se projeví až studená fronta. Teplé fronty zejména v letních měsících výrazné srážky nepřinášejí. Výskyt cirrovité oblačnosti ovšem nemůže být vždy spojován s příchodem fronty. Často se tvoří v horních částech bouřkového oblaku (cirrus fibratus), od něhož jsou postupem času odděleny a odváty i stovky kilometrů daleko. Vznikají i uměle z kondenzačních čar od letadel, které jsou při vhodných podmínkách (vysoké vlhkosti) po určitém čase rozfoukány do podoby cirrovitých oblaků.
V horní části rozpadajícího se bouřkového oblaku je vidět cirrus fibratus, odvát může být i stovky kilometrů daleko od samotné bouřky a vydržet několik hodin po jejím rozpadu - zvětšit
Útlum konvekce
Přibývající cirrovitá oblaka znamenají výrazný pokles přísunu sluneční energie na zemský povrch (snižují se rozdíly v zahřívání různých ploch zemského povrchu). Předpověď jejich výskytu je tak důležitá i pro určení síly konvekce v daný den. Pokud se obloha zatáhne cirrovitými oblaky, vznik bouřek a přeháněk v letních měsících je značně utlumen a bouřky nedosahují takových intenzit jako při bezoblačném počasí.
Halové jevy
Na cirrovitých oblacích typu cirrostratus můžeme často pozorovat halové jevy. Jedná se o světelné úkazy v blízkosti slunce, které vznikají lomem slunečních paprsků při průchodu ledovými krystaly oblaku. Nejčastější je malé halo (světelný kruh kolem slunce v úhlové vzdálenosti 22°) nebo vedlejší slunce (jasná skvrna nacházející se na obloze vedle slunce, obvykle ve dvojici s podobnou skvrnou na opačné straně).
Malé halo nad Prahou 2.3.2013, cirrostratus - zvětšit, Autor: snopa
Malé halo i s vedlejším sluncem (parhelia), cirrostratus - zvětšit, Autor: jarek
Cirrus fibratus - dlouhá vlákna po obloze, v údolí se vytvořila i mlha (stratus) - zvětšit
Cirrus uncinus - zakončen je charakteristickým háčkem - zvětšit
Cirrus spissatus - v některých místech jsou výrazně zhuštěna - zvětšit, Autor: maff
Předzvěst teplé fronty
Cirrovitá oblaka jsou často předzvěstí příchodu fronty a zhoršení počasí. Při přechodu fronty je jejich tvorba způsobena dřívější výstupným pohybem teplejšího vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry na teplé frontě. Teplejší vzduch začne při přechodu teplé fronty proudit do vyšších vrstev atmosféry dříve než při zemi a díky tomu se tvoří cirrovitá oblaka, která s postupným přibližováním fronty houstnou. Samotný přechod teplé fronty ovšem nemusíme v místě pozorování zaznamenat a srážkově výrazněji se projeví až studená fronta. Teplé fronty zejména v letních měsících výrazné srážky nepřinášejí. Výskyt cirrovité oblačnosti ovšem nemůže být vždy spojován s příchodem fronty. Často se tvoří v horních částech bouřkového oblaku (cirrus fibratus), od něhož jsou postupem času odděleny a odváty i stovky kilometrů daleko. Vznikají i uměle z kondenzačních čar od letadel, které jsou při vhodných podmínkách (vysoké vlhkosti) po určitém čase rozfoukány do podoby cirrovitých oblaků.
V horní části rozpadajícího se bouřkového oblaku je vidět cirrus fibratus, odvát může být i stovky kilometrů daleko od samotné bouřky a vydržet několik hodin po jejím rozpadu - zvětšit
Útlum konvekce
Přibývající cirrovitá oblaka znamenají výrazný pokles přísunu sluneční energie na zemský povrch (snižují se rozdíly v zahřívání různých ploch zemského povrchu). Předpověď jejich výskytu je tak důležitá i pro určení síly konvekce v daný den. Pokud se obloha zatáhne cirrovitými oblaky, vznik bouřek a přeháněk v letních měsících je značně utlumen a bouřky nedosahují takových intenzit jako při bezoblačném počasí.
Halové jevy
Na cirrovitých oblacích typu cirrostratus můžeme často pozorovat halové jevy. Jedná se o světelné úkazy v blízkosti slunce, které vznikají lomem slunečních paprsků při průchodu ledovými krystaly oblaku. Nejčastější je malé halo (světelný kruh kolem slunce v úhlové vzdálenosti 22°) nebo vedlejší slunce (jasná skvrna nacházející se na obloze vedle slunce, obvykle ve dvojici s podobnou skvrnou na opačné straně).
Malé halo nad Prahou 2.3.2013, cirrostratus - zvětšit, Autor: snopa
Malé halo i s vedlejším sluncem (parhelia), cirrostratus - zvětšit, Autor: jarek
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
