Zimní olympiáda pod tlakem změny klimatu, vhodných míst k pořádání výrazně ubývá
Zimní počasí se v souvislosti se změnou klimatu mění, což má mimo jiné za následek větší proměnlivost sněhové pokrývky. Střídají se – a to i v horských oblastech – epizody s přívaly sněhu a naopak období, kdy během masivních oblev většina sněhu roztaje, a to i ve vyšších horských polohách a uprostřed sezóny. Dopady pociťují všichni, kteří jsou na zimních sportech a zejména přirozeném chladu a sněhu závislí. V neposlední řadě se to týká i organizátorů zimních olympijských her.
Je pravda, že rozmary zimního počasí dokázaly občas potrápit už pořadatele her v první polovině minulého století. Například olympiáda ve švýcarském Svatém Mořici v roce 1928 se potýkala s oblevou a deštěm při teplotách kolem 10 °C, což si vynutilo zrušení některých kol rychlobruslení a bobování. Pokud se zaměříme na průměrné hodnoty teploty v denních hodinách v lokalitách, kde se hry konaly od 20. do 50. let minulého století, pak do současnosti vzrostly o půl stupně až o osm stupňů – v řadě míst by tedy jejich konání už v současnosti bylo téměř nemožné nebo minimálně velmi rizikové.
V teplejším klimatu bude ubývat lokalit vhodných pro pořádaní zimních para/olympijských her (údaje pro polovinu století odpovídají střednímu vývoji emisí), zdroj: tandfonline.com
Na druhou stranu je vhodné podotknout, že díky technologickému pokroku se u některých disciplín závislost na počasí podstatně snížila. Mnoho akcí se v posledních dekádách přesunulo do interiérů – a netýká se to jen krasobruslení nebo ledního hokeje. Rovněž ale platí, že pro venkovní hry konané v současné podobě je technické zasněžování prakticky nezbytné.
Samozřejmě že v některých částech severní polokoule jako je kanadská Arktida nebo velká část Sibiře zůstává v zimě nadále pořádně mrazivo a o sníh není nouze. Jenže pořádání olympijských her s sebou nese potřebu rozsáhlé infrastruktury a dopravních sítích, aby se závodníci i diváci dostali na své místo. Proto se hry konají spíše v teplejších okrajích těchto - z hlediska sněhu a mrazu - klimaticky příznivých regionů. Jenže to jsou právě oblasti, kde příliv teplého vzduchu a déšť dokáže narušit sněhovou sezónu nejen na jejím začátku a konci, ale i uprostřed ní. Ostatně názornou ukázkou byl rekordně teplý leden v roce 2010, který potrápil organizátory i účastníky olympiády v Britské Kolumbii. Situaci musela zachránit nákladní auta naložená sněhem. A ani letos počasí organizátorům olympiády v severní Itálii moc nepřálo. Teplý prosinec znemožnil včasné zasněžování v lyžařském středisku Cortina d'Ampezzo. Nakonec se počasí umoudřilo, nicméně paralympijské hry se konají až v březnu, tedy v období, kdy riziko výskytu teplého počasí značně stoupá.
Dekádní změna množství jarního sněhu za období 1981 až 2020, zdroj: Gottlieb and Mankin, Dartmouth (https://phys.org/news/2024-01-climate-sharp-snowpack-1980s.html)
V této souvislosti přináší zajímavé údaje studie, která zkoumala klimatickou spolehlivost v 93 lokalitách, kde se hry konaly nebo by se potenciálně konat mohly. V úvahu se brala pravděpodobnost výskytu denních minim pod 0 °C a výskyt alespoň 30centimetrové sněhové pokrývky během února. Pro období 1981-2010 bylo hodnoceno 94 % sledovaných lokalit jako klimaticky spolehlivých, pro následující třicetiletí (2011-2040) už došlo k poklesu na 61 až 71 % (v závislosti na příslušném scénáři vývoje emisí skleníkových plynů, a tedy oteplování), v polovině století pak dochází k poklesu na 48 až 59 %. V případě paralympijských her konaných tradičně v březnu je tato spolehlivost výrazně nižší. Ve třicetiletí 1981-2010 dosahuje jen lehce přes 50 %, v současnosti klesá 34 až 38 %, v polovině století pak na 18 až 32 %. Nicméně pojem „klimatická spolehlivost“ sám o sobě nezaručí, že nemůže nastat obleva nebo stav s nedostatkem přírodního sněhu kvůli převaze anticyklonálních a na srážky chudých povětrnostních situací. Ostatně tato obava se objevuje i v případě plánovaného konání zimní olympiády v roce 2034 v Salt Lake City v americkém Utahu.
Citlivost trvání sněhové pokrývky na klimatologickém průměru teploty za listopad až březen. Svislá červená čára označuje bod zlomu, ve kterém se citlivost začíná s teplotou zvyšovat, zdroj: agupubs.onlinelibrary.wiley.com
Obecně platí, že klimatická spolehlivost dostatečného množství sněhové pokrývky závisí na teplotě vzduchu nelineárně. Pokud průměrná teplota zimního období stoupne nad -8 °C, pak se podíl dnů, kdy teploty můžou vyšplhat nad bod mrazu, začne výrazně zvyšovat. A právě tyto dny mají největší vliv na sněhovou pokrývku v období vrcholné zimy – roste totiž pravděpodobnost výskytu deště a klesá obsah chladu ve sněhové pokrývce, což ji činí náchylnější k tání. A většina míst, kde se zimní olympiáda konala nebo může konat, má teplotu právě nad onou kritickou hranicí.
Nicméně lze očekávat, že i přes výše uvedené problémy a další očekáváný nárůst teploty se zimní olympijské hry konat nepřestanou. Sice ubude vhodných lokalit, ale díky dostatečným finančním tokům spojeným s hrami se bude dařit překonat těžkosti způsobené pokračující změnou klimatu. Určitým řešením může být i posun konání her do druhé poloviny ledna a paralympiády do února. Podstatně hůře na tom budou ale provozovatelé menších a níže položených středisek, kde nespolehlivost zimního počasí může být kritická. A stále větší problém pak pro příští generace bude vůbec možnost seznámit se se zimními sporty na přirozeném sněhovém podkladu.
Je pravda, že rozmary zimního počasí dokázaly občas potrápit už pořadatele her v první polovině minulého století. Například olympiáda ve švýcarském Svatém Mořici v roce 1928 se potýkala s oblevou a deštěm při teplotách kolem 10 °C, což si vynutilo zrušení některých kol rychlobruslení a bobování. Pokud se zaměříme na průměrné hodnoty teploty v denních hodinách v lokalitách, kde se hry konaly od 20. do 50. let minulého století, pak do současnosti vzrostly o půl stupně až o osm stupňů – v řadě míst by tedy jejich konání už v současnosti bylo téměř nemožné nebo minimálně velmi rizikové.
V teplejším klimatu bude ubývat lokalit vhodných pro pořádaní zimních para/olympijských her (údaje pro polovinu století odpovídají střednímu vývoji emisí), zdroj: tandfonline.com
Na druhou stranu je vhodné podotknout, že díky technologickému pokroku se u některých disciplín závislost na počasí podstatně snížila. Mnoho akcí se v posledních dekádách přesunulo do interiérů – a netýká se to jen krasobruslení nebo ledního hokeje. Rovněž ale platí, že pro venkovní hry konané v současné podobě je technické zasněžování prakticky nezbytné.
Samozřejmě že v některých částech severní polokoule jako je kanadská Arktida nebo velká část Sibiře zůstává v zimě nadále pořádně mrazivo a o sníh není nouze. Jenže pořádání olympijských her s sebou nese potřebu rozsáhlé infrastruktury a dopravních sítích, aby se závodníci i diváci dostali na své místo. Proto se hry konají spíše v teplejších okrajích těchto - z hlediska sněhu a mrazu - klimaticky příznivých regionů. Jenže to jsou právě oblasti, kde příliv teplého vzduchu a déšť dokáže narušit sněhovou sezónu nejen na jejím začátku a konci, ale i uprostřed ní. Ostatně názornou ukázkou byl rekordně teplý leden v roce 2010, který potrápil organizátory i účastníky olympiády v Britské Kolumbii. Situaci musela zachránit nákladní auta naložená sněhem. A ani letos počasí organizátorům olympiády v severní Itálii moc nepřálo. Teplý prosinec znemožnil včasné zasněžování v lyžařském středisku Cortina d'Ampezzo. Nakonec se počasí umoudřilo, nicméně paralympijské hry se konají až v březnu, tedy v období, kdy riziko výskytu teplého počasí značně stoupá.
Dekádní změna množství jarního sněhu za období 1981 až 2020, zdroj: Gottlieb and Mankin, Dartmouth (https://phys.org/news/2024-01-climate-sharp-snowpack-1980s.html)
V této souvislosti přináší zajímavé údaje studie, která zkoumala klimatickou spolehlivost v 93 lokalitách, kde se hry konaly nebo by se potenciálně konat mohly. V úvahu se brala pravděpodobnost výskytu denních minim pod 0 °C a výskyt alespoň 30centimetrové sněhové pokrývky během února. Pro období 1981-2010 bylo hodnoceno 94 % sledovaných lokalit jako klimaticky spolehlivých, pro následující třicetiletí (2011-2040) už došlo k poklesu na 61 až 71 % (v závislosti na příslušném scénáři vývoje emisí skleníkových plynů, a tedy oteplování), v polovině století pak dochází k poklesu na 48 až 59 %. V případě paralympijských her konaných tradičně v březnu je tato spolehlivost výrazně nižší. Ve třicetiletí 1981-2010 dosahuje jen lehce přes 50 %, v současnosti klesá 34 až 38 %, v polovině století pak na 18 až 32 %. Nicméně pojem „klimatická spolehlivost“ sám o sobě nezaručí, že nemůže nastat obleva nebo stav s nedostatkem přírodního sněhu kvůli převaze anticyklonálních a na srážky chudých povětrnostních situací. Ostatně tato obava se objevuje i v případě plánovaného konání zimní olympiády v roce 2034 v Salt Lake City v americkém Utahu.
Citlivost trvání sněhové pokrývky na klimatologickém průměru teploty za listopad až březen. Svislá červená čára označuje bod zlomu, ve kterém se citlivost začíná s teplotou zvyšovat, zdroj: agupubs.onlinelibrary.wiley.com
Obecně platí, že klimatická spolehlivost dostatečného množství sněhové pokrývky závisí na teplotě vzduchu nelineárně. Pokud průměrná teplota zimního období stoupne nad -8 °C, pak se podíl dnů, kdy teploty můžou vyšplhat nad bod mrazu, začne výrazně zvyšovat. A právě tyto dny mají největší vliv na sněhovou pokrývku v období vrcholné zimy – roste totiž pravděpodobnost výskytu deště a klesá obsah chladu ve sněhové pokrývce, což ji činí náchylnější k tání. A většina míst, kde se zimní olympiáda konala nebo může konat, má teplotu právě nad onou kritickou hranicí.
Nicméně lze očekávat, že i přes výše uvedené problémy a další očekáváný nárůst teploty se zimní olympijské hry konat nepřestanou. Sice ubude vhodných lokalit, ale díky dostatečným finančním tokům spojeným s hrami se bude dařit překonat těžkosti způsobené pokračující změnou klimatu. Určitým řešením může být i posun konání her do druhé poloviny ledna a paralympiády do února. Podstatně hůře na tom budou ale provozovatelé menších a níže položených středisek, kde nespolehlivost zimního počasí může být kritická. A stále větší problém pak pro příští generace bude vůbec možnost seznámit se se zimními sporty na přirozeném sněhovém podkladu.
