Rekordní mega-blesk nad USA: 829 km dlouhý výboj potvrzen Světovou meteorologickou organizací
Světová meteorologická organizace v minulých dnech oznámila nový rekord – týká se nejdelšího zaznamenaného blesku. Vyskytl se 22. října 2017 nad Spojenými státy americkými a jeho délka dosáhla těžko představitelných 829 kilometrů! Vznikl v rámci mohutného a rozsáhlého bouřkového systému, který tou dobou zasahoval z oblasti severovýchodního Texasu až na pomezí středního Kansasu a Missouri. Pro srovnání – zjištěná délka blesku odpovídá například vzdušné vzdálenosti mezi Prahou a Paříží a klasickým komerčním letounem bychom takovou délku urazili zhruba za hodinu a půl. Mimochodem v průměru mívají blesky délku pod 15 kilometrů. Dřívější rekord držel bleskový výboj z 31. října 2018, který se vyskytl v jižní Americe nad Argentinou a Brazílií a jeho délka dosáhla 709 km, následně překonaný o zhruba 60 km delším bleskem (měřícím 768 km), který vznikl nad jižními oblastmi USA 29. dubna 2020. Chyby v určení délky konkrétních blesků se udávají kolem 8 kilometrů.
Družicový snímek nového rekordně dlouhého blesku z USA z října 2017. Znázorněny jsou i detekované blesky oblak-země (modře negativní, červeně pozitivní), zeleně je pak uveden čas výskytu jednotlivých částí megablesku v milisekundách, zdroj: wmo.int
Rekordní megablesk přeložený multi-radarovým sloučeným snímkem z NEXRADu. Megablesk se pohyboval z konvektivní linie skrz téměř celou vrstevnatou oblast bouřkového komplexu, zdroj: journals.ametsoc.org
V souvislosti s takto dlouhými (a současně většinou i dlouho trvajícími) bleskovými výboji se někdy používá pojmu mega-blesk (v angličtině megaflash). Objevovat se začal zhruba před 10 lety, kdy bylo možné začít používat speciální nástroje pro sledování bleskové aktivity. Předchozí údaje o trvání a rozsahu blesků využívala data shromážděná pozemními sítěmi bleskové detekce, které mají určitá omezení, zejména pokud jde o detekci megablesků. Nové přístroje umístěné na palubách poslední generace geostacionárních družic (jakými jsou GLM – Global lightning mapper na amerických družicích, LI – Lightning Imager na evropském Meteosatu třetí generace a Lightning Mapping Imager na palubě čínské družice FY-4) však umožnily pokrok v mapování blesků z vesmíru – nabízejí možnost měřit rozsah a trvání výbojů kontinuálně nad rozsáhlými oblastmi o velikosti kontinentů. Pokrývají přitom hlavní „hotspoty“ bleskové aktivity na naší planetě. A současně se výrazně zlepšily techniky zpracování bleskových dat.
Americký středozápad je oblastí častého výskytu blesků, které doprovázejí rozsáhlé bouřkové komplexy, zdroj: WMO 2025 Calendar Competition, Edward Mitchell
Výskyt megablesků je vázán na tzv. mezosynoptické konvektivní systémy, což jsou organizované soustavy oblaků druhu cumulonimbus, které vytvářejí souvislou oblast konvektivních srážek o horizontálním rozměru nejméně 100 km v jednom směru, navíc jsou doplněny oblastí se srážkami pocházejícími z vrstevnaté oblačnosti. Právě oblast Velkých plání v USA, srdce tzv. Tornádové aleje, je regionem, kde se takové bouřkové systémy často vyskytují. V případě bouřkového komplexu z října 2017 se jednalo o kvazi-lineární konvektivní systém, který postupoval přes centrální části USA z 21. na 22. října. Vytvořil se z původně buněčné konvekce na čele výrazné studené fronty táhnoucí se z Minnesoty do severního Texasu. V noci se na týlu této linie postupně vytvořila rozsáhlá oblast s vrstevnatou oblačností a velmi intenzivními srážkami.
Mezosynoptické konvektivní systémy bouřek obvykle obsahují masivní elektrická pole. Poměrně často se stává, že výboj v jedné části bouře může vyvolat elektrickou odezvu v jiné části bouřkových mraků, což umožňuje, aby se kanál blesku dále šířil, a to i do značné vzdálenosti od místy původní iniciace bleskového výboje. S tím souvisí i nebezpečí možného úderu blesku z poměrně velké vzdálenosti – proto platí, že pokud se blýská zhruba do 10 kilometrů od daného místa, je nejlepší prevencí před úderem blesku bezpečný úkryt, bez ohledu na to, zda prší či nikoliv.
Možná zní trochu překvapivě fakt, že nový záznam o rekordním blesku je starší než předchozí rekordní událost. Za svůj objev vděčí družici GOES-16 provozované organizací NOAA. Čerstvý držitel světového rekordu je jedním z prvních megablesků pozorovaných tímto satelitem. Nicméně hodnocení každého rekordu je poměrně obtížná a pečlivá záležitost vyžadující delší čas. Navíc některé události se vyjeví až při podrobnějším zkoumání dané bouřkové epizody, ke kterému může dojít z různých důvodů. Není vyloučeno, že v datech jsou skryty ještě větší extrémy. Každopádně je ale velmi pravděpodobné, že i tento nový rekord bude v budoucnu překonán, a to díky dostupnosti vysoce kvalitních měření blesků.
Družicový snímek nového rekordně dlouhého blesku z USA z října 2017. Znázorněny jsou i detekované blesky oblak-země (modře negativní, červeně pozitivní), zeleně je pak uveden čas výskytu jednotlivých částí megablesku v milisekundách, zdroj: wmo.int
Rekordní megablesk přeložený multi-radarovým sloučeným snímkem z NEXRADu. Megablesk se pohyboval z konvektivní linie skrz téměř celou vrstevnatou oblast bouřkového komplexu, zdroj: journals.ametsoc.org
V souvislosti s takto dlouhými (a současně většinou i dlouho trvajícími) bleskovými výboji se někdy používá pojmu mega-blesk (v angličtině megaflash). Objevovat se začal zhruba před 10 lety, kdy bylo možné začít používat speciální nástroje pro sledování bleskové aktivity. Předchozí údaje o trvání a rozsahu blesků využívala data shromážděná pozemními sítěmi bleskové detekce, které mají určitá omezení, zejména pokud jde o detekci megablesků. Nové přístroje umístěné na palubách poslední generace geostacionárních družic (jakými jsou GLM – Global lightning mapper na amerických družicích, LI – Lightning Imager na evropském Meteosatu třetí generace a Lightning Mapping Imager na palubě čínské družice FY-4) však umožnily pokrok v mapování blesků z vesmíru – nabízejí možnost měřit rozsah a trvání výbojů kontinuálně nad rozsáhlými oblastmi o velikosti kontinentů. Pokrývají přitom hlavní „hotspoty“ bleskové aktivity na naší planetě. A současně se výrazně zlepšily techniky zpracování bleskových dat.
Americký středozápad je oblastí častého výskytu blesků, které doprovázejí rozsáhlé bouřkové komplexy, zdroj: WMO 2025 Calendar Competition, Edward Mitchell
Výskyt megablesků je vázán na tzv. mezosynoptické konvektivní systémy, což jsou organizované soustavy oblaků druhu cumulonimbus, které vytvářejí souvislou oblast konvektivních srážek o horizontálním rozměru nejméně 100 km v jednom směru, navíc jsou doplněny oblastí se srážkami pocházejícími z vrstevnaté oblačnosti. Právě oblast Velkých plání v USA, srdce tzv. Tornádové aleje, je regionem, kde se takové bouřkové systémy často vyskytují. V případě bouřkového komplexu z října 2017 se jednalo o kvazi-lineární konvektivní systém, který postupoval přes centrální části USA z 21. na 22. října. Vytvořil se z původně buněčné konvekce na čele výrazné studené fronty táhnoucí se z Minnesoty do severního Texasu. V noci se na týlu této linie postupně vytvořila rozsáhlá oblast s vrstevnatou oblačností a velmi intenzivními srážkami.
Mezosynoptické konvektivní systémy bouřek obvykle obsahují masivní elektrická pole. Poměrně často se stává, že výboj v jedné části bouře může vyvolat elektrickou odezvu v jiné části bouřkových mraků, což umožňuje, aby se kanál blesku dále šířil, a to i do značné vzdálenosti od místy původní iniciace bleskového výboje. S tím souvisí i nebezpečí možného úderu blesku z poměrně velké vzdálenosti – proto platí, že pokud se blýská zhruba do 10 kilometrů od daného místa, je nejlepší prevencí před úderem blesku bezpečný úkryt, bez ohledu na to, zda prší či nikoliv.
Možná zní trochu překvapivě fakt, že nový záznam o rekordním blesku je starší než předchozí rekordní událost. Za svůj objev vděčí družici GOES-16 provozované organizací NOAA. Čerstvý držitel světového rekordu je jedním z prvních megablesků pozorovaných tímto satelitem. Nicméně hodnocení každého rekordu je poměrně obtížná a pečlivá záležitost vyžadující delší čas. Navíc některé události se vyjeví až při podrobnějším zkoumání dané bouřkové epizody, ke kterému může dojít z různých důvodů. Není vyloučeno, že v datech jsou skryty ještě větší extrémy. Každopádně je ale velmi pravděpodobné, že i tento nový rekord bude v budoucnu překonán, a to díky dostupnosti vysoce kvalitních měření blesků.
