Česko má za sebou nejteplejší a srážkově nadprůměrný rok
Nejteplejší za dobu měření (na celém území od roku 1961, ale na jednotlivých stanicích ještě o poznání déle) a srážkově nadprůměrný, tak by se dal ve stručnosti charakterizovat letošní rok v Česku. Rok 2023 celkově na našem území překoná rok 2018, kdy průměrná teplota dosáhla 9,6 °C (letos se dostala na 9,7 °C). Z hlediska srážek spadlo v Česku na většině území přes 100 procent průměrného ročního úhrnu, ale zejména v horských oblastech na severu a severovýchodě Čech, ale i na jihovýchodě Moravy to bylo většinou přes 150 procent (ve srovnání s průměrem 1991-2020). Naprosto výjimečný úhrn srážek pak byl dosažen na Labské boudě v Krkonoších, kde dosud spadlo zhruba 2253 mm srážek. Pomineme-li problematický údaj 2285,8 mm z Plechého na Šumavě, jde o nejvyšší roční úhrn naměřený na celém území Česka od začátku měření! Největší měrou se o to zasloužil právě končící prosinec, kdy spadlo cca 370 mm, následovaný listopadem (335 mm) a srpnem (264 mm).
Srovnání srážek od začátku roku do Štědrého dne s dlouhodobým průměrem 1991-2020 potvrzuje, že skoro na celém území byly letos srážky nadprůměrné, zdroj: chmi.cz
Průměrná roční teplota vzduchu na území ČR v porovnání s normálem 1991–2020 a proložená lineární přímkou (modře) v období 1961–2023. Zvýrazněny jsou roky s průměrnou teplotou nad 9,0 °C., zdroj: chmi.cz
Z teplotního hlediska jsme ve srovnání s normálovým obdobím 1991-2020 zažili pouze dva měsíce, které měly zápornou odchylku. Šlo jednak o květen (kdy ale odchylka -0,5 °C ještě znamená „teplotně průměrný“ měsíc), ale zejména o duben, který se stal jediným teplotně podnormálním měsícem, a to dokonce silně podnormálním. Průměrná teplota byla nižší o 2,1 °C. Jako teplotně nadprůměrné skončily podle vyhodnocení ČHMÚ měsíce leden (silně nadnormální s odchylkou +3,4 °C), červenec (+1,3 °C), září (mimořádně nadnormální, odchylka +3,5 °C) a říjen (silně nadnormální, +2,9 °C).
Nejteplejším dnem letošního roku byl 15. červenec, kdy průměrná teplota v celé ČR dosáhla 25,7 °C a rovněž byla naměřena i nejvyšší teplota roku 2023, a to 38,6 °C v Plzni-Bolevci. Nejnižší teplota byla naměřena 6. února na stanici Kvilda-Perla, a to -29,9 °C. Tento den byl spolu se 4. prosincem taky nejchladnějším dnem roku v Česku.
Nejteplejším dnem roku 2023 byl 15. červenec
Z hlediska srážek byly silně nadnormálními duben, srpen (shodně 172 % normálu) a listopad (195 %) a jako nadnormální (pravděpodobně silně) skončí i prosinec. Podnormální byl květen (kdy spadlo 61 % normálu) a červen (57 % normálu). Září skončilo jako silně podnormální (30 % normálu). V ostatních měsících byly průměry hodnoceny jako normální, je ale nutno zdůraznit, že zejména v první polovině roku panovaly značné regionální rozdíly srážkových úhrnů napříč Českem.
I v letošním roce jsme zažili celou řadu situací, které se vyznačovaly výraznými projevy počasí, od extrémních teplot, přes výrazné srážkové a bouřkové situace až po vichřice nebo i jarní mrazy. Připomeňme si teď některé význačné epizody.
Hned první den roku přinesl extrémně vysoké teploty – v přílivu velmi teplého vzduchu od jihozápadu vyšplhala teplota v Javorníku na Jesenicku na 19,6 °C, což znamená nový lednový republikový rekord. Ten byl přitom naměřen nikoliv odpoledne, ale díky závětrnému fénovému proudění nad ránem. Teplé počasí se postaralo i o likvidaci sněhové pokrývky na horách, na Tři krále roztál sníh například i na Velkém Javoru (ve výšce 1437) na bavorské straně Šumavy. Nadprůměrné teploty v dalších týdnech na konci zimy a začátkem jara značně urychlily vývoj vegetace a počátek kvetení, na jižní Moravě už v polovině března rozkvetly mandloně a meruňky. V následujících týdnech je ale spálil mráz, který přinesl výše zmíněný teplotně podprůměrný duben.
Duben byl velmi studený, ráno 5. dubna klesly teploty místy i pod -5 °C
První výraznější vlna veder dorazila až v červenci, a to na konci první dekády. Vyvrcholila 15. července, v poslední červencové dekádě se pak začalo ochlazovat. Ochlazení vyvrcholilo v první dekádě srpna, která se stala 2. nejchladnější od roku 1961, vystřídala ji ale druhá dekáda srpna, která naopak skončila jako 2. nejteplejší. Ta byla často doprovázena velmi teplými, někdy i tropickými nocemi, což zejména pro obyvatele velkých měst představovalo značnou zátěž. Následovalo nejteplejší září v historii Česka (i na stanici Klementinum), které bylo taky nadprůměrně slunečné a velmi suché. A velmi teplé počasí pokračovalo i v říjnu, kdy byl ještě 13. 10. zaznamenán letní den (v Kuchařovicích dokonce s maximem 27,9 °C). Ještě začátkem druhé říjnové dekády jsme zažili skoro tropickou noc a opadávání listí nastalo výrazně později než obvykle. V listopadu už se teploty více blížily normálu, zato srážkově šlo o rekordně bohatý měsíc. Postupně jsme se dočkali i sněhových vloček, i když spíš později ve srovnání s průměrem. Zato začátek meteorologické zimy se zapsal do historie až rekordními (alespoň z hlediska prosince) přívaly sněhu, které zasáhly hlavně jižní Čechy a Českomoravskou vrchovinu – i mimo hory napadlo ojediněle kolem půl metru sněhu. Po teplotně podprůměrné první prosincové dekádě se ale teploty vrátily opět do nadprůměrných hodnot, a kromě hor sníh postupně tál. Výjimečně vydatné pak byly srážky především v horských oblastech v období před Štědrým dnem. Následné masivní oteplení posléze vyvolalo poměrně značnou povodňovou odezvu, kterou jsme v takovém rozsahu v prosinci už dlouho nezažili.
Z hlediska bouřek byl letošní rok poměrně bohatý. Už koncem února jsme zažili první zajímavou konvektivní situaci roku, kdy se 24. 2. v labilním vzduchu nad jižní Moravou vytvořily nejen bouřky, ale dokonce supercela, jev v zimě velmi nezvyklý. První letošní tornádo bylo zaznamenáno 31. března u Letovic (kategorie IF0+ až IF1+, tedy s průměrnými rychlostmi větru až 170 km/h). Další dvě slabá tornáda byla potvrzena 29. dubna. První situace s velmi silnými bouřkami přišla 23. května, další následovala 22. června, kdy ale ty nejsilnější bouřky – v rozporu s očekáváním (což bylo i značně medializováno) – zůstaly nakonec nad Německem. V červenci a v srpnu bylo bouřkových situací podstatně víc. Z těch nejvýraznějších připomeňme 10. července (37 tisíc blesků, až 4centimetrové kroupy, prudký vítr) a zejména pak 26. srpna, kdy během večera na zvlněné studené frontě dorazily z Německa supercely slévající se následně v mohutný bouřkový systém, derecho. Ten rychle postupoval přes naše území z jižních Čech na severovýchod Moravy a do Slezska. Přinesl 84 tisíc blesků, nejvíc za 10 let, nárazy větru přesáhly 100 km/h a srážkové úhrny na jihu Čech dosáhly kolem 80 mm, v Křenovicích spadlo za hodinu dokonce 117 mm. Výsledkem byly značné materiální škody. Ještě před touto epizodou jsme ale zaznamenali v několika dnech supercely, které hlavně na Moravu přinášely i velké kroupy s rozměry až kolem 5 cm.
Nejvíc blesků přinesl přechod zvlněné studené fronty poslední srpnovou sobotu 26. sprna, zdroj: blesky.bourky.cz
V září a říjnu už bylo bouřek poměrně málo, ale za zmínku stojí přechod studené fronty v noci z 3. na 4. října. Bouřky na ní se postaraly o – na říjen – mimořádnou bleskovou aktivitu s celkem asi 15 tisíci výboji. A konečně poslední četnější bouřky přinesla studená fronta přecházející ve čtvrtek 21. prosince ve večerních hodinách od severozápadu.
Srovnání srážek od začátku roku do Štědrého dne s dlouhodobým průměrem 1991-2020 potvrzuje, že skoro na celém území byly letos srážky nadprůměrné, zdroj: chmi.cz
Průměrná roční teplota vzduchu na území ČR v porovnání s normálem 1991–2020 a proložená lineární přímkou (modře) v období 1961–2023. Zvýrazněny jsou roky s průměrnou teplotou nad 9,0 °C., zdroj: chmi.cz
Z teplotního hlediska jsme ve srovnání s normálovým obdobím 1991-2020 zažili pouze dva měsíce, které měly zápornou odchylku. Šlo jednak o květen (kdy ale odchylka -0,5 °C ještě znamená „teplotně průměrný“ měsíc), ale zejména o duben, který se stal jediným teplotně podnormálním měsícem, a to dokonce silně podnormálním. Průměrná teplota byla nižší o 2,1 °C. Jako teplotně nadprůměrné skončily podle vyhodnocení ČHMÚ měsíce leden (silně nadnormální s odchylkou +3,4 °C), červenec (+1,3 °C), září (mimořádně nadnormální, odchylka +3,5 °C) a říjen (silně nadnormální, +2,9 °C).
Nejteplejším dnem letošního roku byl 15. červenec, kdy průměrná teplota v celé ČR dosáhla 25,7 °C a rovněž byla naměřena i nejvyšší teplota roku 2023, a to 38,6 °C v Plzni-Bolevci. Nejnižší teplota byla naměřena 6. února na stanici Kvilda-Perla, a to -29,9 °C. Tento den byl spolu se 4. prosincem taky nejchladnějším dnem roku v Česku.
Nejteplejším dnem roku 2023 byl 15. červenec
Z hlediska srážek byly silně nadnormálními duben, srpen (shodně 172 % normálu) a listopad (195 %) a jako nadnormální (pravděpodobně silně) skončí i prosinec. Podnormální byl květen (kdy spadlo 61 % normálu) a červen (57 % normálu). Září skončilo jako silně podnormální (30 % normálu). V ostatních měsících byly průměry hodnoceny jako normální, je ale nutno zdůraznit, že zejména v první polovině roku panovaly značné regionální rozdíly srážkových úhrnů napříč Českem.
I v letošním roce jsme zažili celou řadu situací, které se vyznačovaly výraznými projevy počasí, od extrémních teplot, přes výrazné srážkové a bouřkové situace až po vichřice nebo i jarní mrazy. Připomeňme si teď některé význačné epizody.
Hned první den roku přinesl extrémně vysoké teploty – v přílivu velmi teplého vzduchu od jihozápadu vyšplhala teplota v Javorníku na Jesenicku na 19,6 °C, což znamená nový lednový republikový rekord. Ten byl přitom naměřen nikoliv odpoledne, ale díky závětrnému fénovému proudění nad ránem. Teplé počasí se postaralo i o likvidaci sněhové pokrývky na horách, na Tři krále roztál sníh například i na Velkém Javoru (ve výšce 1437) na bavorské straně Šumavy. Nadprůměrné teploty v dalších týdnech na konci zimy a začátkem jara značně urychlily vývoj vegetace a počátek kvetení, na jižní Moravě už v polovině března rozkvetly mandloně a meruňky. V následujících týdnech je ale spálil mráz, který přinesl výše zmíněný teplotně podprůměrný duben.
Duben byl velmi studený, ráno 5. dubna klesly teploty místy i pod -5 °C
První výraznější vlna veder dorazila až v červenci, a to na konci první dekády. Vyvrcholila 15. července, v poslední červencové dekádě se pak začalo ochlazovat. Ochlazení vyvrcholilo v první dekádě srpna, která se stala 2. nejchladnější od roku 1961, vystřídala ji ale druhá dekáda srpna, která naopak skončila jako 2. nejteplejší. Ta byla často doprovázena velmi teplými, někdy i tropickými nocemi, což zejména pro obyvatele velkých měst představovalo značnou zátěž. Následovalo nejteplejší září v historii Česka (i na stanici Klementinum), které bylo taky nadprůměrně slunečné a velmi suché. A velmi teplé počasí pokračovalo i v říjnu, kdy byl ještě 13. 10. zaznamenán letní den (v Kuchařovicích dokonce s maximem 27,9 °C). Ještě začátkem druhé říjnové dekády jsme zažili skoro tropickou noc a opadávání listí nastalo výrazně později než obvykle. V listopadu už se teploty více blížily normálu, zato srážkově šlo o rekordně bohatý měsíc. Postupně jsme se dočkali i sněhových vloček, i když spíš později ve srovnání s průměrem. Zato začátek meteorologické zimy se zapsal do historie až rekordními (alespoň z hlediska prosince) přívaly sněhu, které zasáhly hlavně jižní Čechy a Českomoravskou vrchovinu – i mimo hory napadlo ojediněle kolem půl metru sněhu. Po teplotně podprůměrné první prosincové dekádě se ale teploty vrátily opět do nadprůměrných hodnot, a kromě hor sníh postupně tál. Výjimečně vydatné pak byly srážky především v horských oblastech v období před Štědrým dnem. Následné masivní oteplení posléze vyvolalo poměrně značnou povodňovou odezvu, kterou jsme v takovém rozsahu v prosinci už dlouho nezažili.
Z hlediska bouřek byl letošní rok poměrně bohatý. Už koncem února jsme zažili první zajímavou konvektivní situaci roku, kdy se 24. 2. v labilním vzduchu nad jižní Moravou vytvořily nejen bouřky, ale dokonce supercela, jev v zimě velmi nezvyklý. První letošní tornádo bylo zaznamenáno 31. března u Letovic (kategorie IF0+ až IF1+, tedy s průměrnými rychlostmi větru až 170 km/h). Další dvě slabá tornáda byla potvrzena 29. dubna. První situace s velmi silnými bouřkami přišla 23. května, další následovala 22. června, kdy ale ty nejsilnější bouřky – v rozporu s očekáváním (což bylo i značně medializováno) – zůstaly nakonec nad Německem. V červenci a v srpnu bylo bouřkových situací podstatně víc. Z těch nejvýraznějších připomeňme 10. července (37 tisíc blesků, až 4centimetrové kroupy, prudký vítr) a zejména pak 26. srpna, kdy během večera na zvlněné studené frontě dorazily z Německa supercely slévající se následně v mohutný bouřkový systém, derecho. Ten rychle postupoval přes naše území z jižních Čech na severovýchod Moravy a do Slezska. Přinesl 84 tisíc blesků, nejvíc za 10 let, nárazy větru přesáhly 100 km/h a srážkové úhrny na jihu Čech dosáhly kolem 80 mm, v Křenovicích spadlo za hodinu dokonce 117 mm. Výsledkem byly značné materiální škody. Ještě před touto epizodou jsme ale zaznamenali v několika dnech supercely, které hlavně na Moravu přinášely i velké kroupy s rozměry až kolem 5 cm.
Nejvíc blesků přinesl přechod zvlněné studené fronty poslední srpnovou sobotu 26. sprna, zdroj: blesky.bourky.cz
V září a říjnu už bylo bouřek poměrně málo, ale za zmínku stojí přechod studené fronty v noci z 3. na 4. října. Bouřky na ní se postaraly o – na říjen – mimořádnou bleskovou aktivitu s celkem asi 15 tisíci výboji. A konečně poslední četnější bouřky přinesla studená fronta přecházející ve čtvrtek 21. prosince ve večerních hodinách od severozápadu.
