Počasí
Obecně lze za vlnu veder označit období abnormálně horkého počasí, které trvá několik dní. Jednotná definice pro vlnu veder neexistuje zejména kvůli regionálním klimatickým odlišnostem. Protože v některých oblastech, např. ve Skandinávii, představuje mimořádné horko teplota nad 25 °C, ale třeba ve Středomoří to může být až nad 35 °C. Špatnou zprávou ...
Rozsah mořského ledu v Arktidě dosahuje v průběhu roku svého maxima během března, na konci zimy severní polokoule. Během právě skončené zimy bylo nejvyššího rozsahu dosaženo 22. března, což je mimochodem později, než odpovídá dlouhodobému průměru.
Rok 2024 se stal globálně nejteplejším v historii přístrojového měření, tedy minimálně od roku 1850. Překonal přitom dosud nejteplejší rok 2023, a to o více než desetinu stupně. Poprvé roční odchylka vůči předprůmyslovému období 1850-1900 výrazně přesáhla hranici 1,5 °C a činila 1,6 °C.
Jedním z často zmiňovaných projevů změny klimatu je přesun části srážek ze sněhových do dešťových. Týká se to přitom nejen nížin, ale i vyšších a horských poloh včetně Alp. V nich dokonce mezi lety 1920 a 2020 došlo k poklesu množství nového sněhu o celou třetinu, přesněji o 34 %.
Stěžovat si na počasí patří k běžnému zvyku nejen současného společnosti. Co bychom ale asi říkali, kdyby nastalo podobné počasí jako v roce 536 a letech následujících? Tedy v období označovaných některými historiky jako nejhorší doba k životu v našem letopočtu.
Oteplování naší planety nadále pokračuje. Dva poslední měsíce sice nebyly – z globálního pohledu – rekordně teplé, ale jen s malým odstupem (několik setin stupně Celsia) se umístily na 2. místě po příslušných měsících v loňském roce.
Alpské ledovce jsou v posledních letech často zmiňovány v souvislosti s jejich rychlým táním, které je způsobené nárůstem teplot způsobeným probíhající změnou klimatu. Projekce dalšího vývoje přitom nejsou vůbec příznivé – podle nich může velká část zejména níže položených ledovců zmizet ještě během následujících dekád.
Odklon od fosilních paliv nezbytný pro zpomalení změny klimatu s sebou přináší stále častější instalaci solárních panelů a budování solárních elektráren. Přitom dochází buď ke změně povrchů umělých (zejména při použití fotovoltaických panelů na střechách budov) anebo přirozených (solární panely ve volné krajině).
Je všeobecně známo, že míra budoucího globálního oteplování závisí na vývoji emisí v příštích letech a dekádách. A ty zase souvisejí s tím, jak se společnost bude vyvíjet a na čem bude postaven její ekonomický růst. Rychlost oteplování bude ale záviset také na citlivosti klimatu na zvyšující se koncentraci skleníkových plynů v atmosféře.
V minulých dnech uplynulo přesně 50 let od zahájení měření oxidu uhličitého v atmosféře na observatoři Manua Loa na ostrově Havaj (někdy označovaném též jako Big Island) v Pacifiku. Observatoř samotná vznikla sice už o 18 let dříve.
