Počasí
Ledovka patří k výrazným (a také zrádným) zimním meteorologickým jevům, protože vzniká nenápadně a často během krátké doby výrazně ovlivní dopravu, infrastrukturu i bezpečnost lidí. Její tvorba je úzce spjata s charakteristickým zimním teplotním profilem atmosféry, kdy nad povrchem leží vrstva vzduchu s teplotou pod bodem mrazu, zatímco výše v atmosféře přetrvává teplá vrstva umožňující tání srážek.
Amazonský prales býval dlouhou dobu – díky vysoké vlhkosti vzduchu a pravidelným dešťům – poměrně odolný vůči lesním požárům. Jenže bezprecedentní sucho způsobené jak výrazným deficitem srážek, tak i dlouhými a intenzivními vlnami veder, které oblast zasáhlo v letech 2023–2024 a které překonalo rekordy z let 2010 a 2015–2016, vážně narušilo křehkou ekologickou rovnováhu regionu.
Tryskové proudění představuje úzký pás s vysokými rychlostmi větru, který se vyskytuje ve vyšších vrstvách troposféry a obvykle dosahuje rychlostí 100–400 km/h, v extrémních případech i přes 700 km/h. Obecně v mírných šířkách hraje tryskové proudění klíčovou roli při transportu vzduchových hmot a určování polohy tlakových útvarů.
Letos pozorovaná ozonová anomálie nad Antarktidou se drží na průměrných hodnotách, bez výraznějších odchylek od dlouhodobého vývoje. Data ze satelitů a pozemních stanic ukazují, že rozsah i hloubka úbytku ozonu jsou srovnatelné s typickými sezónními trendy posledních let.
S nastupujícím podzimem se nám naskytne příležitost častěji pozorovat i některé zajímavé jevy. Jedním z nich je tzv. gloriola (nebo také glórie). Představit si ji můžeme jako duhu, která vzniká na mlze. Přesněji jde o optický atmosférický jev, který vzniká v důsledku rozptylu a ohybu (difrakce) slunečního světla na drobných kapičkách vody v oblacích nebo mlze.
Polární vír představuje nejvýznamnější rys polární atmosférické cirkulace a důležitý prvek všeobecné cirkulace atmosféry. Jedná se v podstatě o velmi rozsáhlou tlakovou níži se západním okrajovým prouděním, která vzniká nad póly vždy v zimní polovině roku a významně může ovlivnit průběh zimního počasí v mírných zeměpisných šířkách.
Požáry, ať už přírodní nebo způsobené lidskou činností, nejsou jen zdrojem viditelného kouře a popela, ale také celé řady neviditelných a zdraví škodlivých látek. Do ovzduší se uvolňují plyny a aerosoly, které mohou dráždit dýchací cesty, zhoršovat kvalitu vzduchu a při dlouhodobé expozici představovat vážné zdravotní riziko.
Letošní sezóna přírodních požárů na severní polokouli je opět ve znamení řady ničivých událostí, které zasáhly rozsáhlé oblasti Kanady (a kouř z těchto požárů občas doputoval i do Evropy), USA i Evropy. Na jaře a začátkem léta kvůli suchu zničily plameny nezvykle velké části Spojeného království, v posledních týdnech se pak do hlavních titulků v médiích dostaly požáry ve Francii a zejména na Pyrenejském poloostrovu.
Bleskové výboje při bouřkách představují nejen značné (a často podceňované) riziko pro lidi pobývající ve volné krajině, ale jedná se taky o důležité a často opomíjené rušivé činitele lesních ekosystémů. Poměrně nejasné ale zůstávalo, kolika stromů se to týká.
Studená fronta přinesla na naše území chladnější arktický vzduch, který ve vyšších vrstvách troposféry zůstal velmi studený. Ve spodních vrstvách se vzduch ohřál od teplejšího povrchu, což vytvořilo výrazný vertikální teplotní gradient podporující konvekční proudy. Přesto konvekce v sobotu nebyla vertikálně moc mohutná kvůli suché vrstvě ve středních a vyšších hladinách troposféry.
